Politická existence premiéra Bohuslava Sobotky se přehoupla do odcházení. Muž, který se dostává do stále větší izolace, bude ve středu s kolegy řešit, zda odejde z křesla předsedy ČSSD a ponechá si premiérský post. I když pravděpodobně setrvá na obou svých funkcích, existuje několik dobrých důvodů pro to, aby alespoň post předsedy opustil.
Za prvé, preference. ČSSD je v odhadech výsledků voleb na velmi špatných číslech. Vítěz minulých sněmovních voleb se potácí na čtvrtém místě za ODS a hrozící výprask by se měl pokusit někdo odvrátit. Tomu ale musí předcházet, že se někdo ze straníků probere a pojmenuje problémy, které ČSSD ke dnu dovedly.
Zatím se ale všichni tváří spokojeně a v rámci hesla „nálada je stále dobrá“ není nikdo, kdo by se dokázal vzedmout ke zdravému úsudku. Tím méně to může být sám předseda. A že je na změnu pozdě? To jsou pouze argumenty těch, kteří nechtějí převzít Sobotkovo místo a jít v čele partaje do prohraných voleb.
Za druhé, kampaň. Jestli chce finančními nedostatky sužovaná ČSSD využít maxima při oslovení voličů, nemůže být její předseda zároveň premiérem. Musí stát na náměstích a představovat své vize namísto toho, aby vysedával za chladnými zdmi Strakovy akademie, podepisoval stohy papírů a řešil spory rozhádaných ministrů.
Čtěte další komentáře k situaci v sociální demokracii:
ČSSD by měla doufat ve volební fiasko. Dá jí novou šanci
Mučedník a učedník
Za třetí, změna. Premiér Sobotka, ač na sobě nedává znát emoce, je vyčerpaný. Rozpadá se mu rodina, má konflikt s budoucím vítězem voleb Andrejem Babišem, nedostatečně mluví s vedením strany a zároveň řeší tisíce zbytečností, které by nemusel – například kontrolu každé věty, která jde na veřejnost a je pod ní podepsán. Pokud chce ČSSD uspět, nedokáže to s unaveným mužem.
Za čtvrté, koalice. Konflikt s Andrejem Babišem je tak velký, že se ČSSD se Sobotkou v čele diskvalifikuje z příští vládní koalice. Existuje sice rozumné stanovisko, že pár let v opozici by straně jen prospělo, s takovým heslem se ale nechodí do voleb. Pokud chce sociální demokracie urvat co pořádný kus a mít ambici obsadit co nejvíce křesel ve vládě, už dopředu je jasné, že ji nemůže vést největší nepřítel vítěze voleb.
Za páté, síla. Bohuslav Sobotka je slabý předseda. Nedokázal v Praze prosadit jako lídra ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka, nedokáže uhasit spory na severní Moravě, které ohrožují jeho nejbližšího spojence Lubomíra Zaorálka. Bohuslav Sobotka navíc stále projevuje cosi jako stockholmský syndrom k prezidentu Miloši Zemanovi. Jakékoliv projevy jeho dominance (zejména vůči Andreji Babišovi) působí spíše komicky a vždycky kontraproduktivně. Pro vydupání co nejlepší pozice po volbách je potřeba jiný typ předsedy.
Čtěte předchozí První poslední Petra Weikerta:
