Společná zemědělská politika Evropské unie je výrazně protekcionistická ve prospěch starých členských zemí. Přesvědčivým dokladem jsou rozdíly v přímých platbách hrazených z Evropského zemědělského garančního fondu. Například v Německu dosáhnou v roce 2010 platby 345 eur na hektar zemědělské půdy, v Česku jen 178 eur.
Na Česko se ale vztahuje ustanovení Smlouvy o přistoupení, podle nějž lze z národních zdrojů v roce 2010 přímé platby dorovnat o 77 eur na hektar. Ovšem v návrhu státního rozpočtu je pro rok 2010 na předfinancování z Unie 175 eur a na národní doplňkové platby pouhých 19 eur na hektar.
Krize se v českém zemědělství projevila hlubokým propadem cen, zejména mléka, obilí, řepky a masa, takže zemědělští prvovýrobci prodělávají a usilují o to, aby zemědělská politika Unie výrazněji přispěla k vyvedení jejich podniků z krize a aby dále neprohlubovala rozdíly mezi zemědělci starých a nových zemí. Proto požadují i vyplacení národních doplňkových plateb.
