Zajišťovny již nejsou ochotny krýt katastrofická rizika a podílet se na každé vzniklé škoděV posledních měsících jsme svědky výrazného růstu cen především majetkových pojištění pro firmy a podnikatele. Pojistné u některých rizikových smluv stoupá až na dvojnásobek.
Zajišťovny již nejsou ochotny krýt katastrofická rizika a podílet se na každé vzniklé škodě
V posledních měsících jsme svědky výrazného růstu cen především majetkových pojištění pro firmy a podnikatele. Pojistné u některých rizikových smluv stoupá až na dvojnásobek.
Pojišťovny přitom mění konstrukci tohoto druhu pojištění, zvyšují spoluúčast, uplatňují doposud málo používané limity plnění. (Některé pojišťovny dokonce vůbec nechtějí v určitých oblastech uzavírat nové smlouvy.) Co je důvodem této „revoluce“ v oblasti pojistných sazeb? Jakýmsi spouštěcím momentem nynějších změn byla samozřejmě loňská katastrofální povodeň, která české pojišťovny a jejich zajišťovny citelně zatížila a současně ukázala, že je třeba neživotní pojištění v ČR přizpůsobit měnícím se podmínkám.
Vývoj pojištění majetku
Abychom však odhalili hlavní kořeny současného zdražení majetkových pojištění, musíme analyzovat vývoj od začátku devadesátých let. V té době se formoval český liberální pojistný trh. Vlivem silného konkurenčního boje mezi novými pojišťovnami o podíl na něm docházelo k enormnímu stlačení cen majetkových pojištění někdy až na úroveň dumpingu. Stejně jako pojišťovny bojovaly o nový prostor zajišťovny, které pojišťovnám kryjí záda. Razantní vstup zajistitelů na český trh byl až do roku 1996 ziskový. Svoji zajistnou kapacitu nabízely za velmi výhodných podmínek, a tím přispívaly k příznivým cenám na českém pojistném trhu. Pozitivní roli sehrály i silné kapitálové trhy, které skýtaly možnost velmi slušného zhodnocení prostředků a byly schopny odlehčit následky případného nepříznivého škodního průběhu.
Negativní vlivy na zajišťovny
Od konce devadesátých let jsou však zajišťovny dlouhodobě konfrontovány s negativními výsledky, a to nejen v regionu střední Evropy (musíme si uvědomit, že zajišťovny jsou obrovské společnosti působící celosvětově, takže se do jejich hospodaření promítají i události z našeho pohledu geograficky velmi vzdálené). Propad kapitálových trhů se nedaří stabilizovat, čímž se výrazně oslabuje možnost dodatečného zhodnocení finančních prostředků pojišťoven i zajišťoven. Důvěrou investorů globálně otřásla vlna finančních skandálů dosud seriózně se jevících gigantů, které odstartoval Enron. Finanční krize a problémy v odvětví zajištění se prohloubily teroristickými útoky na USA 11. září 2001. V poslední dekádě se citelně zvýšila i frekvence přírodních katastrof související s klimatickými změnami, které způsobují, že některé přírodní kalamity a katastrofy již nelze označit jako nahodilé. Roste i hodnota takto vzniklých škod: například loňská povodeň v Evropě způsobila škody ve výši cca 20 miliard USD. Z této částky uhradí pojišťovny a potažmo světové zajišťovny až 20 procent.
Povodňové pojištění v České republice
V České republice však bylo pojištěním kryto téměř 50 procent všech vzniklých povodňových škod. Tento rozdíl je dán tím, že v ČR bylo riziko povodně/záplavy zahrnuto do pojištění standardně, zatímco v sousedních vyspělých zemích musí zájemce sjednat doplňkové povodňové pojištění proti příplatku a s limitem plnění. Nelze ani pominout fakt, že vedle ničivé povodně se v posledních letech v ČR opakovaně vyskytly rovněž jiné velké škody, zejména požární. Všechny tyto faktory přispěly k tomu, že zajišťovny mají s českými pojišťovnami dlouhodobě negativní bilanci. V zájmu zachování finanční rovnováhy musely přistoupit k razantním nepopulárním krokům.
Zdražení je objektivní a nezbytné
Proto se jeví zdražení zajistného krytí a s ním ruku v ruce jdoucí zvýšení sazeb pojistného u majetkových pojištění jako objektivní a nezbytné. Tento trend se prosazuje celosvětově. Zajišťovny již nejsou ochotny krýt katastrofická rizika (povodeň/záplavu, ale ani vichřici nebo krupobití či zemětřesení) v dosavadních proporčních smlouvách, a podílet se tak prakticky na každé vzniklé škodě. Zajišťovny nyní upřednostňují tzv. princip priority: uhradí pouze ztráty nad předem stanovený limit pojistného plnění. Na podlimitních škodách participovat nebudou vůbec - ty uhradí samy pojišťovny ze svých rezerv. Zajišťovny navíc požadují, aby se tzv. katastrofická rizika vykazovala zvlášť, zatímco doposud se všechna rizika pojišťovala v rámci jednoho „balíku“. Přirozeně cena zajistného krytí u katastrofických rizik je velmi výrazně vyšší (některé prameny uvádějí tří až pětinásobné, ojediněle dokonce osminásobné zdražení). Samozřejmě se také počítá s mnohem vyšší spoluúčastí pojistníka i s omezením výše odškodnění cestou sjednávání limitů plnění. Rostou nároky na důsledné oceňování rizik. Kvalitnější „vstupní“ analýza bude mít za následek, že některá rizika pojišťovny již napříště do pojištění nepřijmou. Bylo by samozřejmě možné postupovat i tak, že by se katastrofická rizika jako taková z pojistného krytí vyloučila, jako je tomu v některých zemích. V zájmu poskytování komplexní ochrany klientům by se však subjekty působící na českém pojistném trhu chtěly takovému řešení vyhnout.