Startupy i investoři se pomalu učí ze svých chyb. Přesto to ale vůbec nevypadá na to, že by v Česku mohlo vzniknout - s nadsázkou řečeno - nové Silicon Valley. Investoři mají často nesmyslné představy a požadavky a začínající internetoví podnikatelé jsou zase mnohdy rozmazlení.
V ideálním případě to dopadne výborně. Rodící se startup přijde se skvělým nápadem, najde investora, který kromě peněz poskytne i cenné rady, a za nějakou dobu všichni počítají zisky.
„Každý má představu, že všechno půjde hladce. V praxi to tak ale zdaleka nebývá. Obě strany si slibují, že když dojde na nějaký problém, tak se nějak dohodnou. V praxi ale platí známá poučka: co je psáno, to je dáno,“ popisuje situaci v oboru Ladislav Čapek. Ten měl štěstí - před několika lety spoluzaložil úspěšný startup Cleerio, který získal investici od významného investora. Teď díky ní míří na zahraniční trhy.
Vlna podobných úspěchů několika zdejších startupů láká investory stále víc. Kvůli nízkým úrokovým sazbám a většímu množství kapitálu na trhu i ty konzervativní. Přesto to ale vůbec nevypadá na to, že by v Česku mohlo vzniknout - s nadsázkou řečeno - nové Silicon Valley. Investoři mají často nesmyslné představy a požadavky a začínající internetoví podnikatelé jsou zase mnohdy rozmazlení.
Do koktejlu se navíc přimíchává aktivita státu. Podle analýzy ministerstva průmyslu a obchodu trh v této oblasti doslova selhal a je potřeba státní podpora. Část lidí z praxe s tím ostře nesouhlasí a varuje před pokřivením trhu.
Naivní investoři
Kapitálu je podle nich dostatek a dá se i narazit na zajímavé projekty. Tak v čem vězí problém? „Pes je zakopaný v tom, že investice do startupů jsou velmi rizikové a čeští investoři na to nejsou zvyklí,“ míní šéf Jihomoravského inovačního centra (JIC) Jiří Hudeček.
Jeden až tři ze stovky projektů se podle jeho zkušeností ukážou jako opravdové „rakety“, které přinesou požadované zhodnocení, půlka se drží těsně nad vodou a zbytek nepřežije. „Lidé si myslí, že když dají deset milionů korun do pěti různých projektů, tak dostatečně diverzifikují riziko. I tak ale mohou všechny investované peníze zahučet do ztracena,“ říká Hudeček.
Přečtěte si o úspěšném startupu, který míří do USA:
Z obýváku do Silicon Valley. Mapy Cleerio se chystají za oceán
Investoři navíc často mají přehnaná očekávání. V praxi tak můžete narazit třeba na případ, kdy chtějí nesmyslně velkou majoritu v podniku, až kolem osmdesáti procent.
„Pak přijde venture kapitálový fond, který by zainvestoval do dalšího kola, ale není pro to prostor. Projekt potom skončí na tom, že nezíská další finance. Víme i o případech, kdy s vidinou rychlého kapitálu došlo k akceptacím podobných podmínek,“ popisuje výkonný ředitel pražské pobočky mezinárodní sítě andělských investorů Keiretsu Forum Petr Lemoch.
Startupové manželství
Navíc - jak Hudeček trefně poznamenává - dohoda s investorem je teprve začátek, vlastně taková svatba, po které začne manželství. Byznys plán na papíře totiž vypadá dost odlišně než samotné podnikání. „To vede k tomu, že se investoři a startupisté pohádají. Investoři mají třeba dlouholeté zkušenosti z korporací. Jsou zvyklí na procesy a reporty, tady jde ale vše živelně,“ vysvětluje šéf JIC. A právě z toho pak vznikají největší deziluze.
Cesta z problému ven přitom nemusí být vůbec jednoduchá. „Je to, jako když si zkušený podnikatel otevře restauraci. To, že se mu daří v podnikání, ještě neznamená, že dobře povede hospodu“ říká ředitel Prague Startup Centra Michal Zálešák. A nezkušeným investorům podle něj stačí jednou dvakrát se spálit a zavrhnou startupy paušálně. „Poradit si ale často nenechají. Tvrdí, že si peníze sami vydělali, tak proč by jim teď měl někdo radit, jak je investovat,“ dodává Zálešák.
Dobrá rada nad zlato
Startupy přitom ve většině případů očekávají kromě financí právě i cenné rady, kontakty nebo pomoc s proniknutím na zahraniční trhy. A podle začínajících podnikatelů je o dobrý mentoring v Česku nouze. Jednoduše to plyne už z toho, že tu málokdo disponuje dostatečnými zkušenostmi a znalostmi, které by v tomto specifickém odvětví mohl uplatnit. Výjimkou tak není to, že startupy dostanou od podnikatelů rady, které se časem ukážou jako kontraproduktivní. Zálešák se přitom setkal i s přístupem investora, který nabídl startupům pouze své rady. A chtěl za ně třetinový podíl.
Každý má představu, že všechno půjde hladce, říká spoluzakladatel startupu Cleerio Ladislav Čapek (Autor: Martin Pinkas)
Samozřejmě ani rozjíždějící se firmy nefigurují vždy jako oběti. „Řada startupů využívá nezkušenosti investorů a v podstatě je tuneluje. Investoři si často nezjistí historii firmy. Začínající podnikatelé pak investici použijí třeba na splacení minulých závazků,“ popisuje Zálešák.
Cool povolání
Dráha startupisty je dnes navíc v kurzu a u mnoha lidí jde spíše než o co jiného o životní styl. Často tak jejich snaha končí tím, že obcházejí přednášky o startupech a hledají andělského investora.
„Chybí jim vlastní přičinění, to, že by se na určitou dobu vzdali komfortu, vložili do firmy vlastní prostředky,“ uvedl Lemoch. „Seděli jsme na jednání s velmi sebevědomým týmem. Když jsme se ale dostali k samotné investici, tak jsme zjistili, že startup pro svůj posun moc neudělal. Jen věří, že mezi stovkami dalších zaujme nějakého investora,“ říká Lemoch. Síť andělských investorů, kterou zastupuje, přitom ročně posuzuje zhruba osm set projektů plus další v rámci mezinárodní sítě.
Selhal trh?
Do této situace vstupuje stát s již zmíněnou analýzou. Kvůli údajnému selhání trhu chce začínající firmy podpořit celkovou částkou až 1,4 miliardy korun. Směřovat by měla do vysloveně začínajících firem a mladých startupů, které fungují maximálně sedm let.
„Resort vychází z dostupných statistických dat, podle nichž patří Česko mezi vyspělé země, kde se nejméně investuje do začínajících firem. Z dotazníkového průzkumu ministerstva průmyslu a obchodu se též potvrdily velké obtíže začínajících podnikatelů s obstaráváním externího financování,“ říká mluvčí ministerstva František Kotrba. Výrazný nedostatek se týká hlavně high-tech oborů a univerzitních projektů mimo obvyklý záběr českých investorů.
Mnoho lidí z praxe ale státní zásah kritizuje. Výtka je jasná: na trhu je dost kapitálu i investičních příležitostí a kvalitní projekt si investora najde. „Bojím se, aby nebyly podporovány projekty, které na trhu takzvaně zbyly,“ říká Lemoch. Státní investice by podle něj měly jít spíše do výzkumu a vědy.
Punc podvodníka
„Primárním cílem podpory bude dát impulz ke vzniku nových soukromých subjektů na trhu, které se investicemi do startupů budou zabývat a díky diverzifikaci rizika pomocí veřejných zdrojů či preferenčního dělení zisku budou moci cílit i na riskantnější oblasti investování. Právě propojení veřejných a soukromých zdrojů i návratný charakter podpory poskytované dle tržních principů by měly zajistit minimalizaci pokřivení trhu,“ reaguje na kritiku resort. A třeba Zálešák se státní podpory zastává. Ve Spojených státech a Izraeli koneckonců na začátku startupového boomu také stály státní peníze, jen o několik let dříve.
„Sociální aplikace Čechům moc nejdou. Další Instagram tu nevznikne. Ale vidím příležitosti v Průmyslu 4.0, v kombinaci hardwaru a softwaru, u sofistikovanějších vývojářských projektů,“ říká Zálešák. Ještě se u toho ale Češi budou muset zbavit postoje, že neúspěch se neodpouští. Dvakrát třikrát zkrachovat totiž není ve světě startupů ničím neobvyklým.
A mnohdy se potvrdilo i to, že z nápadu, který vypadá spíše úsměvně, může vyrůst úspěšný byznys. „V Česku má ale neúspěšný podnikatel zatím stále ještě spíše punc podvodníka,“ míní Čapek.
Jeden až tři ze stovky projektů se ukážou jako opravdové „rakety“, které přinesou požadované zhodnocení, půlka se drží těsně nad vodou a zbytek nepřežije.
