Jaroslav Kořán zásadně formoval mládí Husákovy mládeže. Bez j e h o „rozcapeného bobra" by americká literatura v ČSSR vypadala dosti jinak ;
Absolvoval cestu překladatelským rájem. Už na první pohled si Jaroslav Kořán (17. ledna 1940 - 2. června 2017) vybíral ty největší delikatesy anglosaské beletrie: Kurt Vonnegut (Sirény z Titanu, Jatka č. 5 a Snídaně šampionů), John Kennedy Toole (Spolčení hlupců), John Wyndham (Den trifldů), James Thurber (Filozof & ústřice), Ken Kesey (Vyhoďme ho z kola ven). Kromě toho překládal Raymonda Chandlera, Roalda Dahla, Charlese Bukowského, Henryho Millera, divadelní hry a dohromady dal antologii moderní americké poezie s názvem Dítě na skleníku.
Každou postavu obdařil svébytným jazykem, který svižně a tvořivě rozvíjel originál.
„Guma, mouka, vnitřnosti. Kdo ví? Já bych to do huby nevzal“popisuje prodejce párků ve Spolčení hlupců svůj sortiment. Nebo: „Dnes tu mám ňoučata, pakuj vod plotny, než ti plesknu přes čumu.“ James Thurber se v podání Kořána nevrací do školy, nýbrž jde „zpátky do škamen“ aVonnegutova Snídaně šampionů potěší čtenáře povídáním o„rozcapeném bobru“ (což je významné obohacení anglického „wide-open beaver“).
Bouchl pode mnou metan
Vystudovaný scenárista a dramaturg Kořán se jako překladatel na konci 60. let uvedl románem Tiché dny v Clichy od Henryho Millera, který tehdejší cenzura označila za pornografii a začala překladatele trestně stíhat. Konflikt s režimem vygradoval v roce 1973 incidentem „Jirous-DaníčekBrikcius-Kořán“, během něhož byli zmínění pánové zatčeni v restauraci za zpěv písně Bijte Rusy, vrahy a Kořán putoval na rok do vězení. První jeho vězeňskou prací bylo odtrhávání druhé a poslední stránky z románu Jatka č. 5, který zrovna vyšel a kvůli jeho překladu měl jít do stoupy. Trháním jej vlastně zachraňoval.
„Místo Přeložil Jaroslav Kořán jsem do knihy vložil Přeloženo z angličtiny, místo Doslov Jaroslav Kořán jsem tam vložil Doslov redakce. Pro mě to byla úžasná, masochistická událost,“ vzpomínal později. Po propuštění nastoupil jako „strojník vyhnívacích nádrží“ uPražských kanalizací: „Za půl roku pode mnou bouchnul v šachtě metan. Odvezli mě do Legerovy ulice na popáleniny, ležel jsem tam, co umřel Palach, dokonce v jeho posteli.“ Na obličej mu transplantovali prasečí kůži. „Byla to vpodstatě mechanická závada. Později jsem měl ještě bypass - samé instalatérské práce,“ komentoval své zdravotní lapálie suchým vonnegutovským humorem.
Vymetač komunistů
Nekrolog od agentury ČTK nesl titulek: Zemřel první polistopadový primátor Prahy. Je pravda, že o Kořánovi se většina lidí doslechla až v roce 1990, v čele hlavního města nicméně spoluzakladatel Občanského fóra strávil jen rok. Za tu dobu změnil „národní výbor“ na magistrát, „vymetl“ jej od komunistů, vyškrtl Stalina, Gottwalda a Husáka ze seznamu čestných občanů města a na víc mu už nezbyl čas. Odvolala jej ODS za „poškozování pověsti města“, když zpochybnil výběrové řízení na dodávku počítačů.
Následující čtyři roky strávil jako šéfredaktor časopisu Playboy (tehdy známého i jako literární magazín) a řadu let pořádal v čele firmy Gallery výstavy (Lada, Kolář, Švabinský).
„Kořán, pro svou mohutnou postavu řečený King Kong, byl okouzlující kumpán, nádherný pábitel, skvělý brach, výborný kuchař, spolehlivý přítel, milovník krásy, konverzace, chutného jídla, dobrého moku a nočního zpěvu, zkrátka bohatýr života,“ napsal ve své vzpomínce překladatelský kolega Michael Žantovský. •
O autorovi| Lubomír Heger, heger@mf.cz