Prodat Brusel v New Yorku

ODS už není proti souběhu českého předsednictví EU a práce v Radě bezpečnosti OSN

Další předvolební prohlášení tuzemské pravice vzalo za své. Premiér Mirek Topolánek dal českým diplomatům najevo, že mají pokračovat v kampani za zvolení Česka do Rady bezpečnosti Organizace spojených národů na období, kdy budeme řídit Evropskou unii. Lídr Občanské demokratické strany byl přitom ještě nedávno jednoznačně proti a nijak se tím netajil. Tvrdil, že kandidatura do Rady bezpečnosti svědčí o „nepřiměřených ambicích české diplomacie“, které by navíc znamenaly „mimořádné finanční a personální nároky“.

Topolánek už je pro.

Tuzemští diplomaté shánějí podporu pro českou kandidaturu do Rady bezpečnosti OSN už tři roky. Přesně od září 2003, kdy o věci rozhodla Špidlova vláda a kdy tehdejší ministr zahraničí Cyril Svoboda na valném shromáždění organizace oznámil, že se hodláme stát nestálým členem Rady v letech 2008 a 2009. „Bude to náš příspěvek k obraně mezinárodního míru a bezpečnosti,“ prohlásil tenkrát lidovecký ministr v New Yorku.
V té době už ale bylo jasné, že Česko se v prvním pololetí roku 2009 stane předsednickou zemí Evropské unie. A že stát bude muset v inkriminované době - a ještě nějaký čas před a po - vysílat do Bruselu desítky vzdělaných a jazykově perfektně připravených úředníku a diplomatů, kteří budou muset řídit chod stovek unijních komisí, výborů a pracovních skupin. Zásadní otázka tehdy i nyní zněla: Dá se to zvládnout současně? Brusel a New York?
„Ta kombinace je ideální, být předsednickou zemí Evropské unie a zároveň vedle Spojených států, Velké Británie, Francie, Ruska a Číny sedět v Radě bezpečnosti… Vlastně žádné rozhodnutí na této planetě nebude jinak než prostřednictvím české diplomacie,“ znělo původní vysvětlení ministra Svobody.
Stejně byl o vhodnosti kombinaci EU-OSN přesvědčen i expremiér Jiří Paroubek, soudě alespoň podle toho, co o ní veřejně prohlašoval. „Pro stažení kandidatury (do Rady bezpečnosti) není důvod,“ řekl Paroubek v září 2005.
Paroubkovu reakci vyvolalo loni na podzim prohlášení předsedy ODS Mirka Topolánka, které označilo ambice diplomatů za nepřiměřené. „Obě tyto funkce by znamenaly pro Českou republiku mimořádné nároky po finanční, personální i odborné stránce… Vzhledem k tomu, že skutečné přípravy na zvládnutí takové zátěže vláda ještě nezahájila, lze se obávat i mezinárodní blamáže, pokud by Česko nesplnilo svou roli dobře,“ uvedl Topolánek.
Je po volbách, Topolánkova ODS sestavila vlastní vládu a strana - která je navíc známá svým dlouhodobým odporem vůči multilaterálním mezinárodním organizacím typu OSN - mění postoj. Na nedávné poradě velvyslanců v Černínském paláci se současný český ambasador ve Washingtonu Petr Kolář Topolánka přímo zeptal, co bude s naší kandidaturou do Rady bezpečnosti. „Topolánek odpověděl: bude se to řešit, ale zatím se nic nemění. Shánějte dál podporu,“ popsal debatu týdeníku EURO jeden z přímých účastníků.
Aktuální oficiální stanovisko ministerstva zahraniční věcí skutečně zní - nic se nemění, Česko se i nadále uchází o místo nestálého člena Rady bezpečnosti OSN na období 2008 a 2009. „Dosavadní průběh kampaně je povzbudivý, zhruba rok před volbami registrujeme přísliby podpory od více než třetiny členských států OSN. Diplomacie pokračuje v úsilí získávání dalších hlasů…“ sdělil mluvčí ministerstva zahraničí Richard Krpač.
Shánět hlasy už začal pracovat i nový ministr zahraničí Alexandr Vondra, který odletěl koncem minulého týdne na zasedání Valného shromáždění OSN do New Yorku.

Legrace za miliardy.

O tom, že Češi budou v první polovině roku 2009 řídit Radu EU a všechny její komise, výbory a pracovní skupiny (kterých je zhruba 200) už je definitivně rozhodnuto, tam žádné kličkování nepomůže. Českou vládu čeká opravdu hodně práce. Už v roce 2008 bude třeba doladit pracovní program předsednictví, stanovit vlastní priority a předložit materiál ke schválení Radě a Evropskému parlamentu.
Ministerstvo zahraničí si už nyní v Bruselu pronajalo další dům, hned vedle dosavadního sídla české mise při EU. Kvůli předsednictví unie bude totiž třeba posílit diplomacii o desítky až stovky nově najatých expertů. Nové odborníky budou muset nabrat i jednotlivé úřady státní správy. Předsednická země totiž musí organizačně zajistit a řídit všechny evropské summity, schůze Rady EU a také schůze nejrůznějších přípravných výborů a skupin. Předběžně se odhaduje, že jich má být na dva tisíce.
Předsednický stát (tedy zpravidla jeho ministr zahraničí) navíc zastupuje EU i navenek, při jednáních s ostatními evropskými institucemi a také v mezinárodních organizacích. Šéf české diplomacie bude po světě cestovat společně s evropským komisařem pro vnější vztahy a vrcholným představitelem EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
Většina unijních schůzí se obvykle koná přímo v Bruselu, někdy i v Lucemburku. Celkem běžně se ale stává, že předsednická země navíc pořádá další předem neplánovaná neformální jednání jednotlivých ministrů členských států. Pro Česko to nebude levná legrace. Ministerstvo zahraničí předběžně propočítalo, že má jít o bezmála dvě miliardy korun. Částka ale může klidně narůst podle aktuálního dění. Například jedno neformální setkání zástupců pětadvacítky navíc vyjde asi na třicet milionů korun, neformální summit (setkání hlav států a vlád) na 270 milionů korun.

OSN nebude tak drahá...

V případě kandidatury na nestálého člena Rady bezpečnosti OSN zatím Černínský palác takové detailní propočty jako u předsednictví EU nezveřejnil. Je ale známo, kolik za podobné kampaně utratily jiné státy. Například Kanadu stála propagace zhruba 25 milionů korun. To je relativně velmi malá částka. K ní je ale třeba připočíst další náklady - na získávání hlasů pracují v zemích svého působení především diplomaté, o podpoře vyjednávají při svých zahraničních služebních cestách i politici a významní úředníci. Ve srovnání s přípravou na vedení unie nebude tolik rozsáhlé ani personální posílení newyorské mise při OSN. „Nejde ani tak o peníze a množství, ale o kvalitu… Myslím, že sedm osm kvalitních lidí navíc by stačilo. A začal bych více využívat stážistů,“ řekl týdeníku EURO bývalý český velvyslanec při OSN Hynek Kmoníček.
I Kmoníčkův nástupce, současný velvyslanec Martin Palouš, si myslí, že zvládnout posílení jeho mise v době členství v Radě bezpečnosti nebude takový problém. „Lidi navíc budou zcela jistě potřeba, ten nárok stoupne. Ale zatímco předsednictví EU bude záležitostí celé vlády, Rada bezpečnosti bude čistě věcí ministerstva zahraničí. Myslím, že tam je dostatečné množství diplomatů.“ řekl. Martin Palouš si navíc myslí, že předsednictví EU a práce v Radě bezpečnosti jsou „propojené a ne úplně odlišné úkoly“. Předsednická země unie totiž v New Yorku často jedná jménem ostatních členských zemí EU. „Je to tak. Většina otázek evropské společné zahraniční a bezpečnostní politiky se stejně řeší v New Yorku. Velvyslanci členských zemí EU se scházejí pravidelně každé úterý ráno,“ tvrdí diplomat Kmoníček, který řídil českou misi při OSN v době našeho vstupu do EU. „Po vstupu se změnilo to, že už jsem téměř nemusel chodit do budovy OSN. Vše důležité se řešilo mezi ambasadory EU,“ dodal Kmoníček.

Chybí strategie.

Většina oslovených diplomatů se domnívá, že členství Česka v Radě bezpečnosti OSN v době předsednictví Evropské unii by mohlo případný pozitivní efekt pro stát ještě posílit. Zjednodušeně řečeno, umožní nám to prodat úspěchy z Bruselu ještě i v New Yorku před daleko větším publikem. Pokud tedy Česko dokáže předsednictví zvládnout bez výraznějších lapsů a neutrhne si ostudu. Mnozí diplomaté se ale obávají, že tuzemské politické otřesy a nejasné - nebo spíše žádné - zadání kampaně mohou naši kandidaturu do Rady bezpečnosti zhatit. „Volba proběhne příští rok na podzim, během 62. zasedání Valného shromáždění OSN. Jestli se ještě v lednu v únoru bude dít to, co se děje - nebo spíš neděje - teď, tak to prohrajeme,“ míní jeden diplomatický zdroj. „Tažení za hlasy“ je přitom, alespoň zatím, relativně úspěšné. Jak říkal mluvčí ministerstva zahraniční věcí: „dosavadní průběh kampaně je povzbudivý“. Podle diplomata Kmoníčka, který podporu donedávna sháněl, má Česko zatím jistých „sedmdesát až osmdesát hlasů“ s tím, že „přímo před volbou v New Yorku se dá získat maximálně dalších dvacet pět hlasů a dostat se tak na sto pět“. „Abychom ale uspěli v prvním kole volby, potřebujeme jich minimálně 127,“ dodává Kmoníček. Současný velvyslanec při OSN Martin Palouš je zatím klidný. „Když se ptáte na naši šanci být zvolen, řeknu, že je relativně dobrá. Kdyby tomu tak nebylo, nepůjdeme do toho.“ A dodává: „Ale nic není jistého, protože náš největší soupeř - Chorvatsko - považuje svou kandidaturu za věc prezidentské priority. Jejich zástupci byli teď dokonce shánět podporu na summitu Hnutí nezúčastněných na Kubě.“ Z významných zemí má Chorvatsko jistou podporu Itálie a Jižní Koreje. Česko získalo hlasy Japonska, Německa, Indie, pokouší se dostat písemný příslib od Španělska. Takový „handl“ s hlasy je v OSN poměrně normální. „Elementární způsob shánění podpor je jejich výměna. Stále se do něčeho volí, do nejrůznějších komisí a výborů, takže je stále možnost něco vyměňovat,“ tvrdí velvyslanec Palouš. Jeho předchůdce Kmoníček je ještě konkrétnější: „Podpora při volbě do Rady bezpečnosti se dá získat za dvě tři důležité komise. Technicky se to provede tím způsobem, že obě země si oficiálně vymění nóty, kde je ta výměna do posledního detailu specifikovaná.“ K dosažení dvoutřetinové většiny potřebné ke zvolení do Rady bezpečnosti ale podle diplomatů pouhé handlování stačit nebude. „Chce to jasnou kampaň, jednoznačnou podporu vlády a zvláštního vyslance, který bude objíždět nerozhodnuté,“ tvrdí diplomatický zdroj týdeníku EURO. Stát ale zatím netuší jakou strategii zvolit. Ministerstvo zahraničních věcí chce „průběžné výsledky kampaně“ vyhodnotit letos na podzim, a pak rozhodnout o dalším postupu. Máme klást důraz například na oblast lidských práv? Nemůže nám to u některých zemí - třeba Kuby a spřátelených režimů - spíše uškodit?
„Jestliže je naše politika v oblasti lidských práv viditelnější než u jiných podobných zemí, můžeme si klást otázku, jestli to naši šanci být zvolen zvyšuje, nebo naopak poškozuje,“ říká velvyslanec Palouš, známý bojovník za lidská práva na Kubě. „Jistě, existuje velká skupina zemí, které náš pohled na věc zcela nesdílejí. Musíme si proto říct, do jaké míry chceme slevit z našich principů, abychom získali jejich hlasy. Nebo zda neslevíme a uvidíme, jak to dopadne…“ Palouš tvrdí, že o strategii zatím probíhá „kolektivní diskuse“. „Můj hlas v ní bude spíše o tom, abychom se chovali tak, jak to odpovídá našim principům a zásadám. Ne něco obracet nebo zakrývat.“ Chorvati se zřejmě budou snažit získat podporu právě v táboře zemí, které mají s dodržováním lidských práv potíže. „Ale nesmíme zapomínat, že prioritou Chorvatů je vstup do Evropské unie. Takže i oni musejí velice pečlivě zvažovat svou strategii,“ dodává Martin Palouš.

Vyplatí se to.

Proč vlastně státy tolik stojí o to být na dva roky v Radě bezpečnosti OSN? Láká je jen možnost být ve „velké“ politice? Nebo je hlas v Radě bezpečnosti i nějak výnosný? Jak vyplývá ze studie Harvardovy univerzity, dostávají zejména rozvojové země v průběhu svého dvouletého působení v Radě mnohem více rozvojové pomoci než v období, kdy v Radě nejsou. Pomoc od USA vzrůstá průměrně o 59 procent. Při rozhodování o zásadních otázkách musí být totiž pro všichni stálí členové Rady (Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a USA) plus alespoň čtyři členové nestálí, jichž je celkem deset.
Česko by mohlo místo rozvojové pomoci čekat investice ze zemí, kterým nějakým způsobem pomůže. „Můžeme ovlivnit množství peněz pro určité země. A ty země by mohly následně mít motiv dávat zakázky českým firmám. Bude ale záležet jen na nás, kolik kontraktů dokážeme získat…“ myslí si předposlední český velvyslanec při OSN Kmoníček.