Množí ještěry, želvy, pavouky a cvrčky, organizují burzy, hledají nejlepší architektonická řešení pro vnitřek skleněných kvádrů.
Pro své podnikání si vybrali jednu z méně obvyklých oblastí – terarijní zvířata.
Hemžení. Tak by zněl nejstručnější popis burzy terarijních zvířat s názvem Živá exotika v pražském Kulturním domě Ládví. V úzkých uličkách mezi stoly se hemží stovky návštěvníků, na stolech zase „exotické objekty“ jejich zájmu. Ještěři, želvy, hadi, štíři, pavouci. K tomu něco, co vypadá jako list. Jak později zjistím, jedná se o druh hmyzu jménem „strašilka“. Zvířátka jsou v teráriích či plastových krabičkách a čekají, nutno podotknout, že dost pasivně, na případného nového majitele.
Nekousnou, ale zavrčí
Chovy terarijních zvířat podléhají podle chovatelů módním vlnám. Ty se ale neřídí žádným světovým centrem teraristiky, jakým jsou třeba pro svět odívání Paříž či Miláno. Určují je mimo jiné novinky na trhu. Chovatelé například zkříží jednoho hada s druhým nebo dovedou rodinnou ságu ještěra až k nové barevné mutaci. Novinka jde většinou na dračku ještě dva tři roky. Pak ji trumfne dosud jen málo prodávaný druh puntíkované žáby. Letos se na výsluní přízně vyhřívají například agamy vousaté (obzvlášť pokud je jejich kůže jiného než tradičně šedého zbarvení) nebo gekončíci noční, kteří jsou vyhlášeni svou smířlivou povahou. „Někdy vrčí, ale nekousnou,“ říkají o nich chovatelé.
Lidé z oboru se shodují, že samotný chov terarijních zvířat může být koníčkem a přivýdělkem, nikdy však jediným zdrojem příjmů. Podnikatelé, kteří se skutečně zaměřili jen na tuto oblast, žijí především z doplňkového prodeje. „Prodej zvířat sám o sobě nikdy ten obchod neutáhne. Naláká ale do prodejny lidi. Vydělává pak to, co je okolo – vybavení terárií a další chovatelské potřeby,“ konstatuje Robert Javorský, majitel společnosti Robimaus.
Firmu Javorský založil společně s manželkou v roce 1991. Začínali chovem drobných hlodavců. O rok později už vyráběli a zařizovali terarijní komplety, za další dva roky otevřeli vlastní prodejnu v Rudné u Prahy. Dnes provozují také internetový obchod a vydávají knížky o zvířatech. Obrat společnosti se pohybuje od 10 do 20 milionů korun ročně.
„Prodáváme kolem dvou stovek druhů zvířat, z toho čtyřicet terarijních. Jen suchozemských želv máme sedm druhů. Z terarijních zvířat se nejlépe prodávají chameleoni, užovky červené a gekončíci,“ popisuje Robert Javorský. Celkově se zvířata na prodejích firmy podílejí zhruba z deseti procent, samotní terarijní živočichové pak třemi procenty.
KOLIK STOJÍ EXOTICKÉ ZVÍŘE
- *zvíře - cena za mládě agama vousatá - 400 až 1200 Kč gekončík noční - 200 až 800 Kč chameleon jemenský - 200 až 1000 Kč sklípkan - 150 až 600 Kč Před nákupem zkontrolujte ryby Co se prodeje terarijních zvířat týče, představují burzy jeden ze stěžejních prodejních kanálů. V závěsu za nimi jsou zverimexy, ve kterých ale zákazník oproti burzám najde omezenější výběr. Neopomenutelnou část obchodů tvoří nákupy těchto specifických domácích mazlíčků přímo od chovatelů. Jinými slovy, ten, kdo exotická zvířata chová, hodně inzeruje. Sdělení typu: „Prodám mláďata agamy vousaté, vylíhlá v srpnu. Jsou rozkrmená a plně aktivní. Cena 700 Kč/ks,“ se zabydlela především na internetu. Stále je ale najdeme i ve specializovaných časopisech. Tuzemské zverimexy se stále potýkají s jistou dávkou nedůvěry ze strany kupujících. „Jsou samozřejmě prodejny, ve kterých je vše v pořádku. Pořád se ale bohužel setkáváme s obchody, ve kterých jsou zvířata v žalostném stavu. První známkou špatné péče bývají leklé ryby, které v akváriích ještě plavou, pochopitelně břichem nahoru. Na takovém místě bych si ještěra nebo želvu rozhodně nekupoval,“ upozorňuje organizátor Živé exotiky Petr Čuřík. Domácí chovatelé jsou lepší Převážná většina terarijních zvířat v nabídce firmy Robimaus pochází z českých odchovů. Výjimkou jsou leguáni zelení a želvy nádherné pocházející z farem v USA. „Snažíme se zvířata co možná nejvíce odebírat z ověřených tuzemských chovů. U dovezených jedinců, zvláště pokud byli někde odchyceni, nikdy nevíte, zda s nimi něco není. Nerad bych musel lidem vysvětlovat, proč jim zvíře po čtrnácti dnech uhynulo. To se serioznímu prodejci nevyplatí,“ konstatuje podnikatel. Užovky a gekončíky chovají Javorští doma. Začínají také s chovem suchozemských želv, u kterého ale musí počkat na výjimku od odboru životního prostředí při krajském úřadu, aby je mohli prodávat. Tu je totiž možné získat až na druhou generaci domácího odchovu tohoto chráněného druhu plazů. Internetový obchod představuje pro společnost Robimaus především kvalitní distribuční kanál vybavení terárií. Na druhou stranu si vyžádal nutnost nových skladových prostor, které si firma pronajala v Chrášťanech poblíž Rudné u Prahy. „V Česku zatím není nabídka terarijního vybavení srovnatelná se světem. Vyrábí se tu maximálně některé topné kameny, zbytek techniky je nutné dovážet. Terarijní zářivky či žárovky pocházejí bez výjimky z Asie. I když je nabízejí třeba evropské firmy, stejně se jedná o zboží z Číny, které je jen přebaleno,“ popisuje Javorský. Firma Robimaus rozšířila nabídku na českém trhu o nové terarijní substráty, které sama vyrábí. Jednotlivé složky ale i tak dováží z Indie. VÝZNAMNÉ TERABURZY K nejvýznamnějším burzám terarijních zvířat v Česku patří kromě Živé exotiky také Faunatrhy v Liberci nebo Terrabazar v Praze na Smíchově. Čeští prodejci ale cestují i do zahraničí. Oblíbené jsou například burzy Terraristika v německém Hammu, Exotica v St. Pöltenu v Rakousku nebo Terraria v holandském Houtenu. Nepodnikáme, máme chlívek Podobných firem, které podnikání okolo terarijních zvířat živí, v Česku mnoho není. Terarijní výbavu nabízí několik internetových obchodů. Ještěry, hady, želvy a pavouky má z velkých „hráčů“ v nabídce například řetězec zverimexů PetCenter. Zájemci o netradiční zvířátko ale většinou narazí na drobné chovatele, pro které jsou především koníčkem a až na druhém místě přivýdělkem. Příkladem je „chovná stanice“ Chlívek. Provozuje ji Jana Bulantová s kolegou Tomášem Stříbrným. Oba chovají spoustu pavouků a hadů, k tomu exotičtější druhy hmyzu, například šváby. Hlavním prodejním kanálem jsou pro ně teraburzy a internetové stránky, kde zájemci najdou fotografie aktuální nabídky. „Stránky jsme zřídili primárně kvůli těm fotkám, abychom je nemuseli posílat každému zvlášť,“ vysvětluje Bulantová. Počet „exemplářů“ v nabídce Chlívku se rok od roku liší. „Hrozí plno komplikací, jedinci se například vůbec nespáří nebo samička naklade špatná vejce. U pavouků je navíc riziko, že samička samce sežere a nic z toho není,“ popisuje chovatelka. Pavoučí samce si proto vychovává raději sama nebo vypůjčuje od přátel, se kterými je jasně dohodnutá na vyrovnání v případě, že by se dotyčný z „mise“ nevrátil. Jak se množí had Náklady na začátek chovu přibližuje Bulantová na příkladu prý „nenáročného“ hada, užovky červené. „Už odrostlejší mládě, které je rozkrmené, pořídíte zhruba za 400 korun. Pár tedy za 800. Ze začátku by každý z nich měl mít vlastní terárko. Jedno stojí 500 korun. K tomu je třeba připočíst nákup žárovek do terárií, substrát a samozřejmě energie,“ vypočítává chovatelka. Had sní měsíčně zhruba čtyři myši. Jedna stojí ve zverimexu patnáct korun. Větší investici představuje veterinární péče o zvíře, která vyžaduje odborníka na plazy. Například v Praze nabízí tyto odborné služby veterinář Tomáš Vopršálek. Jen za vstup do ordinace si účtuje 500 korun. Na hadí vajíčka žádné speciální prostory nepotřebujete. Klidně mohou zůstat v teráriu svých rodičů, jen musí být v nějaké krabičce, aby je dospělí hadi nesnědli nebo nepoškodili. Náročnost chovu určuje následnou cenu, za kterou je možné hady a pavouky prodávat. „Jsou pavouci, které v prvním svleku (odborný výraz související se stářím a růstem jedince – pozn. redakce) neprodáte ani za deset korun. Náročnější stejně staré druhy ale můžete prodat i za tři tisíce,“ přibližuje Bulantová. Příbytky na klíč Zatímco chovatelé terarijních zvířat i krmného hmyzu zatím výrazněji nepociťují konkurenci na tuzemském trhu a své zákazníky s přehledem najdou, v oblasti výroby terárií probíhá větší boj. Konkurenční zbraní bývá především vzhled těchto „příbytků“ tak, aby co nejvíce ladily s interiéry místností, v nichž budou stát. „Zhruba polovinu naší produkce představuje výroba na míru. Často jezdíme přímo na místo a bereme si například vzorek dřeva, ze kterého je vyroben okolní nábytek,“ přibližuje jednatel společnosti Terall Miroslav Filipi. Svou firmu založil zhruba před osmi lety, do té doby pro něj byla výroba terárií koníčkem. Dnes má kromě sklenářské dílny, která měsíčně vyrobí okolo 70 terárií, orchidearií a akvárií, také zverimex. „Nejprodávanějším typem jsou v současné době šestihranná terária na chameleony. Hodně se prodávají také terária pro hady či agamy,“ přibližuje Filipi. Například za terárium na agamu o velikosti 100x50x50 centimetrů zaplatí zákazník kolem deseti tisíc korun. Zvířecí příbytek je ale kompletně zařízen, včetně pozadí, substrátu, osvětlení i „prolézaček“. „Právě to, že vyrábíme terária, dalo by se říct na klíč, nejvíce oslovuje naše zákazníky,“ popisuje strategii firmy Filipi. Chci úvěr na cvrčky Další oblastí podnikání kolem terarijních zvířat je chov jejich potravy – tedy především cvrčků, švábů a myší. Chovem a prodejem krmného hmyzu se zabývá například farma Terins. Oficiálně od roku 1992. Majitel společnosti, podnikatel Vlastimil Jakoubek, ale začal s vlastním chovem už krátce po revoluci. Tehdy své dceři pořídil gekona a brzy zjistil, jak těžké je sehnat pro zvířátko nějaké vhodné „maso“. „Začal jsem tedy chovat cvrčky doma. Zpráva se rychle rozkřikla a okolní chovatelé se na mě začali obracet, že by měli zájem hmyz kupovat,“ vzpomíná Jakoubek. Prvních pár cvrčků pro svůj chov sehnal prakticky náhodou od známého, který měl obchod s akvarijními rybičkami. Zhruba o tři roky později začal Jakoubek rozjíždět opravdové podnikání s prodejem krmného hmyzu. „Dal jsem dohromady podnikatelský záměr a pokusil se získat úvěr. Banky ale o něčem takovém nejspíš vůbec neslyšely,“ popisuje Jakoubek. Aby tedy získal potřebné finance, prodal začínající podnikatel, do té doby profesionální řidič, svou sbírku modelů autíček. V Třebíči si pronajal starší domek, jež se ale brzy ukázal jako ne úplně vhodný pro chov. Ten je totiž náročný na hygienické podmínky a vlhkost. „Vhodnější byla nějaká nová budova, proto jsem si po čase pronajal patro v místním obchodním domě,“ vzpomíná Jakoubek. Po deseti letech podnikání už se chov hmyzu nejevil jako nedůvěryhodný nápad ani bankám a Jakoubkovi se podařilo získat úvěr. S jeho pomocí vystavěl vedle svého domu druhý, určený čistě pro chov. S farmou mu dnes pomáhá manželka. Zaměstnance firma nemá, prý by se to nevyplatilo. Občas přijde vypomoci nějaký brigádník, který se ale nestará přímo o chov. Spíše obstarává úklid nebo dezinfekci chovných nádob a inkubátorů. Terins dnes nabízí tři druhy hmyzu: cvrčka banánového, švába argentinského a cvrčka dvojskvrnného. „Náš sortiment se někomu může zdá skromný, ale po dlouholetých testech jsme došli k závěru, že není možné na jedné farmě kvalitně odchovávat vícero druhů krmného hmyzu. Ledaže bychom hmyz překupovali, ale to bychom pak nemohli ručit za jeho kvalitu. Proto prodáváme pouze vlastní odchovy,“ vysvětluje Jakoubek. V nabídce firmy je šest velikostních kategorií, aby si chovatel mohl vybrat tu správnou „dávku“ podle stáří a velikosti jedince v teráriu. Třicet korun za deci cvrčků Náklady na chov cvrčků a švábů nepatří k nejmenším. Jen za energie zaplatí Jakoubek 21 tisíc korun měsíčně, a to ještě jen díky tomu, že investoval do úsporného topení. Krmivo, které si společnost Terins nechává připravovat od výrobce biopotravin, stojí na měsíc 10 tisíc korun. Tři tisíce padnou na vodu, patnáct set na nezbytné kvalitní dezinfekční prostředky. Zbylé náklady odhaduje Jakoubek na dalších minimálně deset tisíc. Terins prodá měsíčně přibližně 1000 až 1500 litrů krmného hmyzu. Ceny se liší podle velikosti a množství. Například jeden decilitr (zhruba 55 jedinců) dospělého cvrčka banánového vyjde zákazníka na 30 korun. Hlavními odběrateli jsou chovatelské farmy ještěrů a zverimexy. Cvrčci často putují i za hranice, především do Rakouska a na Slovensko. „Nedá se jednoduše říci, kolik cvrčků je třeba měsíčně prodat, aby to pokrylo náklady a ještě vám zbyl nějaký zisk. Záleží totiž hodně například i na velikosti cvrčků, o které je zrovna zájem. Malých cvrčků prodáte samozřejmě víc za nižší cenu za jedince, zároveň jste do jejich chovu dali daleko méně peněz za energie i krmení,“ popisuje Jakoubek. Ještěr v poštovním balíku**
Smutnou „alternativou“ k legálnímu a směrem k zvířatům ohleduplnému podnikání v oboru exotických živočichů je jejich nelegální odchyt v rodné zemi – Austrálii, Mexiku, Peru, JAR či na Novém Zélandu – a následné pašování na nejrůznější světové trhy. Často se na pašování podílejí i čeští občané. Poctiví podnikatelé, kteří bývají v první řadě chovateli a na zvířatech jim záleží, se s touto skvrnou na pověsti celého oboru neustále potkávají. „Jednotlivé aféry vrhají špatný pohled i na ty poctivé. Média jsou navíc často schopna umístit fotku vaší prodejny pod titulek o pašování. Copak si nějaký čtenář všimne, že je ta fotka jen ilustrační,“ popisuje svízele podnikatelů ostravský chovatel exotických plazů, který si z důvodů, které zmínil, nepřeje být jmenován.
Jedním z posledních případů, kdy se do těchto odsouzeníhodných praktik zapojily i české ruce, byl odhalen letos v květnu. Australské úřady tehdy rozjely pátrání po pašeráckém gangu, který se snažil z Austrálie do Česka v poštovních balíčcích propašovat vzácné gekony. Pašeráci prý ukrývali ještěry do rámečků na fotografie a do knih s vyříznutými stránkami. Většina zvířat ještě před objevením uhynula kvůli nedostatku jídla, vody a vzduchu.