Prodávat výpočetní kapacitu jako elektřinu

6. 11. 2002

Společnost vymyslela plán, jak tvořit budoucnost

Generální ředitel IBM Samuel J. Palmisano ví, jak vypadá budoucnost výpočetní techniky. V newyorském Americkém muzeu přírodní historie se 30. října s přítomnými podělil o to, co jeho firma považuje za trhák budoucnosti. Jedná se o e-business na vyžádání. Podle Palmisana je to nejdůležitější projekt, do něhož se firma od příchodu internetu pustila. Zasvětil mu všechny prostředky, které má IBM k dispozici: 350 tisíc zaměstnanců a pět miliard dolarů určených na výzkum a vývoj. „Soustředíme na to všechny mozky v IBM,“ prohlásil.
Jeho volání do zbraně dává vzpomenout na rok 1995, kdy předseda představenstva Microsoftu William H. Gates III. sepsal svou legendární zprávu „Tidal Wave“, která společnost podnítila k tomu, aby se přestala soustředit jenom na programy pro osobní počítače a zaměřila se na oblast internetu. Palmisano doufá, že „e-business na vyžádání“ od IBM bude mít stejně velký dopad na to, jak firmy nakupují a používají technologie. Vize je to velká. Palmisano vidí svět, ve kterém společnosti budou moci pustit technologie z hlavy. Výpočetní kapacita se bude dodávat podobně, jako když rozvodné společnosti dodávají vodu a zákazník platí jenom za to, co opravdu spotřebuje. Programy budou stejně kompatibilní jako dílky Lega a o správný chod tohoto světa se budou starat digitální skřítci. „Přesně tohle totiž zákazníci chtějí,“ řekl Palmisano časopisu BusinessWeek. „Uvidíte, jak stoupne produktivita.“
Za novou strategií stojí pět projektů. Palmisano sází na rozběhlé projekty IBM s cílem prosadit otevřené standardy, jako je operační systém Linux, a webové služby. Firma prodává takzvaný grid software pro rozsáhlé distribuované systémy, který je určen ke sdílení výpočetních kapacit. Palmisanovi věrní se snaží zlomit zákazníky pro model poskytování služeb po síti, za které se platí průběžně. IBM by nahodilo počítače a zákazníci by dostávali faktury podle toho, kolik kapacity spotřebovali. Ve výzkumných laboratořích firmy už teď koumají nad softwarem, který by automaticky řešil vzniklé problémy. První semínka zasetá IBM už opravdu vyklíčila. Dubnový upgrade jeho softwaru na správu sítí Tivoli nabízí funkci, která automaticky předvídá, kdy se počítačovému serveru zaplní paměť.
Že si IBM staví vzdušné zámky? Firma se bude snažit dokázat, že tomu tak není. Podle Palmisana bude trvat pět až sedm let, než se interní počítače v IBM přebudují na systémy, které by mohly služby na vyžádání poskytovat. Přinese to prý ale obrovské úspory. „Tato iniciativa odpovídá pětiprocentnímu zlepšení produktivity po dobu příštích pěti deseti let.“ IBM by to mohlo přinést dvě až tři miliardy dolarů ročně. Je docela dobře možné, že Palmisano tluče na buben v pravou chvíli. IBM se daří celkem dobře, zisky z běžné činnosti zůstaly v posledním čtvrtletí na stejné úrovni 1,7 miliardy dolarů, a tak je ten správný čas na to, aby své výhody využilo. Firemní zákazníci se navíc v současnosti poohlížejí po způsobech, jak ušetřit a zbavit se problémů se správou složitých počítačových systémů. „Teď je ta správná doba na to připravit dynamický plán do budoucna,“ říká John A. McKinley, technologický ředitel Merrill Lynch & Co. IBM to ví, a proto chce příští rok na kampaň, která má zákazníky přesvědčit o výhodách výpočetní techniky na dálku, vynaložit 800 milionů dolarů. Nečekejte ale, že ke změně dojde přes noc nebo že by měla v blízké budoucnosti nějaký velký dopad na tržby společnosti. Mnohé produkty, služby a standardy, které by umožnily takové plány realizovat, se teprve rodí. „Než se ta technologie opravdu uchytí a rozšíří, bude to trvat ještě nejméně pět let,“ uvádí analytička IDC Melanie Poseyová. A i kdyby IBM mělo co nabídnout, skoupí firemní zákazníci si dávají velký pozor, aby nenaletěli na další bublinu.
Stačí se zeptat Boba Egana, viceprezidenta firmy Boise Cascade, papírny s hodnotou sedm miliard dolarů. Boise patří k zákazníkům IBM. Uvážíme-li, že ročně zpracuje elektronické transakce v objemu 4,5 miliardy dolarů, byl by pro zamýšlenou technologii ideálním zákazníkem. Egan je ale k Palmisanově vizi skeptický. „Nedokážu si představit, že by byli schopni zavést systém, který by byl levnější a lepší,“ soudí.
Palmisano svou firmu možná opravdu nasměroval správně, ale to, zda na jeho vizi IBM vydělá, je ve hvězdách.

Překážky vize IBM prosazuje koncepci výpočetní techniky na vyžádání, která spočívá v tom, že dodavatelé technologií by svou výpočetní kapacitu nabízeli platícím zákazníkům stejně jako síťové podniky. Nejdříve ale musejí překonat některé překážky:

Zákazníci vyžadují řešení, která jim zajistí vyšší produktivitu. Pokud by ale měli svěřit všechny své počítačové požadavky jedné společnosti, nemuseli by to přijmout s nadšením.