PRODEJ S PODMÍNKOU

Grégrův elektrárenský gigant má čtyři zájemce

Privatizační scénář elektrárenské společnosti ČEZ, která se bude podle návrhu ministra Miroslava Grégra prodávat společně s akciemi šesti distribučních společností, si kvůli posílení monopolu vysloužil vlnu kritiky. Také zájemci z řad zahraničních investorů jsou zatím v hodnocení tohoto scénáře opatrní. Kromě francouzské státní společnosti Electricité de France (EdF), která se k privatizaci ČEZ přihlásila už dříve, potvrdily zájem britská společnost National Power, německý koncern E.ON a americká AES Corporation. Zatímco společnost EdF oznámila, že se soutěže zúčastní sama, National Power a E.ON uvažují o spojení s dalšími investory z oboru. Obě firmy již uvedly, že pokud do soutěže půjdou, tak nejspíše v konsorciu, pro které budou hledat strategické partnery. Americká AES zatím účast zvažuje. „Rozhodnutí o privatizaci vítáme, ale máme určité obavy, pokud jde o vybranou metodu privatizace. Proto stále zvažujeme, zda se soutěže zúčastníme. Rádi bychom se setkali se zástupci české vlády, abychom s nimi mohli naše obavy probrat, uvedl pro týdeník EURO Richard Mardon z londýnské kanceláře AES. Mnoho neznámých. Časový harmonogram Fondu národního majetku předpokládá, že by vláda mohla vybrat poradce pro privatizaci elektroenergetiky nejpozději v únoru příštího roku. Informační memorandum by mělo být hotovo do června a první nabídky předány do září 2001. Závazné nabídky by měli zájemci předložit do ledna 2002. Vítěz má být vybrán v dubnu nebo nejpozději v květnu roku 2002, tedy těsně před parlamentními volbami. Zahraniční investoři považují tyto termíny za nereálné. Ve hře je příliš mnoho neznámých a jejich vyjasnění bude jistě trvat déle než rok. Není totiž zatím jasné, zda vláda převezme garance za Temelín a vyhořelé jaderné palivo (EURO 42/2000), jak to bude s oddělením páteřní přenosové soustavy vysokého napětí (EURO 40/2000) a s jakými cenami elektřiny může budoucí majitel ČEZ počítat. „Vývoj cen elektřiny v příštích několika letech bude jedním z určujících faktorů pro jakéhokoliv investora do české elektroenergetiky. Dokud to nebudeme vědět, není možné spekulovat o tom, zda investor zaplatí sto či dvě stě miliard korun, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO finančník Gabriel Eichler, který v minulosti zastával ve společnosti ČEZ vysoké funkce. Je opravdu možné, že státní úředníci slíbí budoucímu investorovi takový vývoj cen, že se mu vyplatí za nabízený balík (výrobu, přenos a distribuce) zaplatit i dvě stě miliard korun. V případě ovládání regulátora, který od ledna příštího roku bude hlídat ceny místo ministerstva financí a třeba se bude bát ministra průmyslu a obchodu, může cena elektřiny poskočit na nejvyšší evropskou úroveň a investice do tohoto sektoru se rychle vrátí. Privatizační překvapení. Pro firmy, které již v České republice působí a do privatizace distribučních společností investovaly dohromady minimálně pětadvacet miliard korun, je rozhodnutí o vázané privatizaci distribučních společností a ČEZ nepříjemnou sprchou. Proto zatím nechtějí nový privatizační scénář příliš rozebírat. „Vůbec nevíme, co v něm přesně je a za jakých podmínek se bude ČEZ nabízet, uvedl pro týdeník EURO jednatel české pobočky německého koncernu E.ON Miroslav Píše. Jeho firma, byť je přes německý Bayernwerk největším investorem v české energetice a do nákupu podílů v distribučních firmách už investovala téměř miliardu marek, o výrobu příliš nestojí. „Máme zájem o distribuci a k ní bychom si vlastně museli přikoupit i výrobu ve společnosti, která dosud neprošla restrukturalizací, uvedl Píše. Proto, pokud se jeho firma soutěže zúčastní, půjde do ní v konsorciu. V něm bude E.ON zřejmě hledat partnera, který by měl zájem o výrobu. ČEZ a jeho výroba elektřiny není zajímavá ani pro dalšího investora do české distribuce, švédský Vattenfall (EURO 9/2000). Švédové přesto několik dní zvažovali, zda se přece jen privatizace ČEZ nezúčastní, protože už v ČR investovali čtyři miliardy korun. Minulý týden však oznámili, že odcházejí a svůj podíl ve Východočeské energetice (42 procent) prodávají německému koncernu E.ON. EdF stále favoritem. Šance francouzské EdF se rozhodnutím vlády posílily. Firma se od začátku netajila zájmem o ČEZ a ten je nyní – se zajištěným odbytem šesti distributorů – ještě přitažlivější. „EdF má ze světa zkušenosti se všemi oblastmi: výrobou, distribucí i přenosem, zdůraznil šéf EdF pro Českou republiku a Slovensko Patrick Luccioni. Tvrdí ovšem, že EdF propojení distribuček odmítá a že pravděpodobně zváží, zda později některé z nich neprodá. „Nehodláme je automaticky spojit, protože každá má svá specifika. Proto budeme studovat, co je v balíku strategické a co není, uvedl v rozhovoru pro týdeník EURO Luccioni. Také britská National Power věří, že může být v soutěži úspěšná. „Byl jsem českou stranou několikrát ujišťován, že v chystané privatizaci ČEZ mají všichni stejné šance. Také česká vláda mi potvrdila, že není žádný předem vybraný favorit, řekl pro týdeník EURO britský velvyslanec David Broucher. Britové své naděje odvozují i od toho, že byli o chystané metodě privatizace informováni dřív, než ji kabinet schválil. „Zástupci firmy vedli jednání s vládními představiteli a rozhodnutí o způsobu privatizace pro ně asi nebylo překvapením, uvedl vedoucí obchodního oddělení britské ambasády v Praze Martin Day. O partnerství s jiným investorem uvažuje National Power proto, aby odstranil hendikep, který by mohl mít v soutěži o ČEZ proto, že neprovozuje žádnou jadernou elektrárnu. „V Británii je dost jiných společností, které mají zkušenosti s jadernou energetikou, a některé z nich už například v Temelíně se společností ČEZ spolupracují, vysvětlil velvyslanec Broucher. Příliš velké oči. Grégrův úřad údajně předpokládá, že by investoři mohli za ČEZ obalený šesti distribučkami nabídnout až 200 miliard korun. Premiér Zeman po rozhodnutí vlády uvedl, že by to mohlo být více než sto miliard. Zahraniční investoři upozorňují, že pokud vláda nepřevezme garance za Temelín a bude chtít, aby se nový majitel ČEZ podílel na záchraně českých uhelných dolů, může to být sotva polovina Zemanova odhadu. O velkém výnosu z prodeje pochybuje i ministr financí Pavel Mertlík. Ten původně prosazoval oddělený prodej jednotlivých distribučních společností a samostatnou privatizaci ČEZ. „Prodej celé elektroenergetiky jednomu strategickému partnerovi přinese jednoznačně nižší výnos z privatizace, uvádí se v připomínkách ministerstva financí ke schválené koncepci ministra Grégra. Mertlíkův úřad odhaduje, že kumulovaný prodej přinese o 40 až 80 miliard korun méně než prodej jednotlivých subjektů. Grégrův scénář předpokládá, že se nový vlastník ČEZ pro příštích patnáct let zaváže, že bude z českých dolů odebírat 35 milionů tun uhlí ročně na základě smlouvy take or pay. Pokud k tomu bude někdo z investorů ochotný, jistě bude chtít vědět, kolik by za tuto surovinu měl platit, a tuto sumu odečíst z ceny, kterou za nabízený balík akcií státu zaplatí. Také není jasné, zda se do cen uhlí časem promítnou náklady spojené s ekologickou zátěží hnědouhelných dolů. Tyto uvízlé náklady (stranded costs) se odhadují na sto miliard korun. Podobné problémy bude nutné řešit i u starších uhelných elektráren, které mají příliš vysoké náklady a v konkurenci jiných zdrojů neobstojí.