Catherine Deneuve v nové komedii s lehkostí přetřásá svoje kostlivce ve skříni, ve vzpomínkách se probírá svou mladistvou nymfomanií, a to vše velmi bravurně i s reálnou naivitou.
Foto: HCE
Zatímco Zoufalé manželky pohání k hlubší zoufalosti nízká sledovanost amerického publika, francouzskou Profesionální manželku určitě pohání naivita. S přehledem by vyhrála naivku roku 1977, kdy se příběh původní divadelní hry z pera Pierra Barilleta a Jean-Pierra Grédyho odehrává.
Naše profesionální manželka Suzanne Pujole v podání Catherine Deneuve žije v malém městečku Sainte-Gudule na severu Francie. Jako dědička deštníkového impéria se ale stará jen o svého neurotického manžela Roberta Pujola (Fabrice Luchini), který despoticky řídí rodinný podnik a stejně tak i svoji rodinu. Ale doba, vyhrocené spory se stávkujícími zaměstnanci a zoufalý zdravotní stav jejího manžela dopomohou Suzanne nečekaně k vedení továrny.
Bohužel rychlým skokem o pár měsíců vpřed je divák ochuzen o přerod z naivní hospodyňky v cílevědomou továrnici s velkými plány a sociální vizí. Rozhodně ale není během 103 minut snímku ochuzen o vyndávání kostlivců ze skříně madam Pujole, a to v podobě nespočetných milenců. Jedním z nich je i stále zahleděný Maurice Babin (Gérard Depardieu). Upřímně – Gérard se fyzicky pěkně zakulatil a obávám se, že do další připravované role Obelixe bude muset dokonce i zhubnout. Zato Catherine Deneuve nepotřebuje při lovení svižné a lichotivé obraty, jak to používají muži, ale svoji oběť dokáže pokaždé omámit jen svůdným pohledem, což stále velmi dobře umí i coby zralá žena a profesionální manželka.
Nesvatá minulost a hříchy mládí komplikují vztahy v rodině i samotný děj snímku, ostatně jak to v dobré konverzační hře bývá. A právě rychlá konverzace je kamenem úrazu při sledování filmu v kině v původním znění s titulky. Divák by si musel zajít na rychlokurz čtení, aby stihl pochytit všechny bravurně napsané dialogy a vtipy. O to je tu lepší důvod vidět film vícekrát, nebo si počkat na dabovanou verzi na DVD.
Režisér François Ozon totiž opět dokázal důstojně převést nadsázku původně divadelní hry na plátna kin tak, jak se mu to již o špetku lépe povedlo se snímkem 8 žen, a to navíc s neklopýtajícím hereckým obsazením a hravou hudbou.
Celkové hodnocení: 60 %
