PROFIL: Roman Abramovič se vzdal Čukotky. A zamířil na Krym

30. 7. 2013

Žádný jiný z ruských oligarchů nezvládl být zadobře s Borisem Jelcinem i s Vladimirem Putinem, a ještě přežít v ruské politice. Abramovič to dokázal. Za Jelcina zbohatl, s Putinem si tyká a obyvatelé Čukotky nyní oplakávají, že se definitivně stahuje z tamní politiky.

Pokoušení politiky se nevyplatilo skoro žádnému z ruských zázračně zbohatlých byznysmenů. Po nástupu Vladimira Putina do prezidentského úřadu v roce 2000 padl mediální magnát Vladimir Gusinskij, Jelcinův důvěrník Boris Berezovskij uprchl a z uvězněného Michaila Chodorkovského se stal exemplární případ.

Dokonce ani všichni oligarchové z Putinovy éry nepochopili, že se mají držet od politiky dál. Příkladem může být nejbohatší Rus Michail Prochorov, který tu a tam flirtuje s opozičními silami. O to nezvykleji působí červencový konec letité politické kariéry Romana Abramoviče v čukotském parlamentu. Nikoli však kvůli rozbrojům s Putinem. Za rezignací stojí u Abramoviče na prvním místě jako vždy peníze.

Podle nového zákona nesmí aktivní politici vlastnit v zahraničí žádný majetek. To je pro Abramoviče nepřekonatelný problém, protože většina z jeho deseti miliard dolarů se otáčí za ruskými hranicemi. Celkem bez překvapení tak volil raději odchod z mrazivé politiky na samém severovýchodě Ruské federace. „Roman Abramovič se rozhodl opustit funkci, aby plně dostál zákonům,“ přispěchala s vysvětlením čukotská vláda, které kdysi šéfoval.

O to více nyní bude mít Abramovič čas na svůj byznys v zahraničí. Ve fotbalové Chelsea oslavil deset let svého panování a nově zaměřil svoji pozornost na Krym. Podle ruského listu Kommersant tu chce vdechnout nový život prázdninové turistice, jak si to sám ještě může pamatovat z dob Sovětského svazu. Jeho firma chce za 100 milionů eur vybudovat do roku 2017 jeden z největších evropských rezortů, který má přesvědčit Rusy a Ukrajince, že není nutné létat až do Turecka či Egypta.

Od plastových hraček k ropě

Kdyby nebylo jeho jachet a drahých aut, londýnští paparazziové by z něj byli zoufalí. Abramovič se nevyžívá v ostentativní nevkusné okázalosti jako další ruští oligarchové, kteří se přestěhovali do Londýna. Se stále stejným posmutnělým výrazem ho lze akorát pravidelně spatřit na utkáních jeho Chelsea. Zdání ale klame. Z nejznámějších ruských zbohatlíků měl asi nejtvrdší dětství a i později překvapil své partnery svým nelítostným kombinátorstvím. Matka mu umřela, když mu bylo 18 měsíců, otec zahynul při nehodě na stavbě v jeho čtyřech letech. Vyrůstal proto v severoruské Uchtě v rodině strýce.

Jako ostatní budoucí oligarchové začal se šmelinou už v perestrojkové době. Ale na rozdíl například od zajištěného geniálního matematika Berezovského se Abramovič věnoval šmelině na ulici či prodávání hraček ve svém moskevském bytě. Toto podnikání pak přetvořil do své první obchodní společnosti Comfort, ve které spolu s první manželkou Olgou prodával právě plastikové hračky. Z toho ale příliš velké bohatství nekoukalo. Proto výrazně změnil život. S Olgou se rozvedl, oženil se v roce 1991 s bývalou letuškou Irinou.

Na Gubkinově institutu ropy a plynu se potkal s nerostným bohatstvím, které ho mělo později udělat nejbohatším Rusem. Obchodoval s ropnými deriváty pro švýcarskou společnost. V roce 1992 podnikl jeden ze svých nejriskantnějších obchodů. Z Uchty, kde vyrůstal, vyjelo z tamních rafinerií 55 cisteren nafty do Kalinigradu.

V Moskvě do vlaku přistoupil Abramovič a kupodivu ve světle nových dokumentů mladého obchodníka bylo nutné vyložit naftu už v Rize. Nejen že Abramovič nešel do vězení, do tří let měl udělat obchod svého života.

Osudové partnerství s Berezovským

V roce 1993 proběhlo v Karibiku na jachtě společného přítele osudové setkání Abramoviče a Berezovského. Abramovič se z obchodování s ropou vyšvihl mezi boháče, ale první ruská liga to nebyla. Naopak Berezovskij měl neotřesitelnou pozici v „rodině“ prezidenta Borise Jelcina, jak se říkalo nejužšímu kruhu poradců.

Spolupráce přinesla viditelné plody v roce 1995. Jelcin prodával podíly ve státních podnicích za půjčky pro své vládnutí a toho duo nových přátel využilo. Nejprve Jelcin v roce 1995 vytvořil nový státní ropný moloch Sibiřské naftové závody, Sibněfť. Tu následně přes nastrčené firmy vykoupilo duo za směšné částky. Za sto milionů dolarů získali oba miliardový majetek. V roce 2005 koupil Gazprom tři čtvrtiny akcií Abramovičovy investiční firmy ovládající Sibněfť za více než 13 miliard dolarů.

Sibněfť se stala obrovským úspěchem pro Abramoviče a tragédií pro Berezovského. Jedničku v tomto partnerství dvou byznysmenů brzo srazily rozepře s Putinem. Když Berezovskij uprchl do Londýna, prodal na poslední chvíli svůj kus Sibněfti Abramovičovi, který si naopak s Putinem tykal. Zatímco Abramovičovi Londýn sedl, Berezovskij se v britské metropoli trápil a s ubývajícími penězi se snažil ještě přechytračit svého bývalého partnera.

V roce 2011 se začal Berezovskij se svým někdejším partnerem soudit a chtěl po Abramovičovi tři miliardy liber. Konečný verdikt byl pro Berezovského zdrcující. Přestože Berezovského vytlačení z firmy je zjevné, soud ho označil za „nezajímavého a notoricky nespolehlivého svědka, který považuje pravdu za přechodný, flexibilní koncept, jenž může být utvářen podle jeho potřeb“. Zoufalý Berezovskij nakonec v londýnském exilu letos na jaře spáchal sebevraždu, zatímco jeho někdejší partner se soustředil na vrchol fotbalové sezony se svou Chelsea.

Hlavně neskončit jako Chodorkovskij

Abramovič se záhadně dokázal vyhnout všem temným stínům své minulosti. Nikdy ho nedostihly jeho nejdivočejší obchody. Ani když jako mladík poslal ropu vlakem do Rigy, ani když později krutě válčil o nadvládu nad hliníkářským byznysem. Válka oligarchů si prý v divokých časech vyžádala desítky obětí, a když Abramovič vyhrál, smrtelná série najednou přestala.

V ruských reáliích je ale ještě podivuhodnější jeho schopnost nerozčílit Kreml politickou činností. Přitom Abramovič na chvíli také propadl kouzlu koupit si politické angažmá. V roce 1999 se v 33 letech stal poslancem Dumy za Čukotku. Na dálnou Sibiř začal pumpovat peníze a o rok později se stal gubernátorem oblasti. Odhaduje se, že do zapadlého koutu Rusi s počtem obyvatel na úrovni českého krajského města napumpoval během svého panování mezi lety 2000 a 2008 přes miliardu dolarů. Jeho gubernátorství Čukotky je dobrým příkladem, jak si své dokázal zařídit i za Jelcina i za Putina. Poprvé byl do funkce zvolen ještě za Jelcina a Putin po svém nástupu právě tyto autonomní vládce regionů srazil na kolena zrušením gubernátorských voleb. Abramovič však znovu v roce 2005 získal dekret, aby mohl vládnout nad svým mrazivým rozptýlením na severovýchodě země.

Snad největší štěstí ale Abramovič měl s prodejem Sibněfti. V roce 2003 ho ruský ekonomický časopis Expert zvolil osobností roku. Spolu s Chodorkovským. Tehdy ještě nikdo nemohl vědět, jak zázrační ropní mladíci naberou jinou dráhu života. Přitom Abramovič přímo s Chodorkovským vyjednával o spojení s jeho Jukosem. První pokus v roce 1998 však zkrachoval, a když se fúze připravovala podruhé, v roce 2003 do Jukosu vtrhla policie a Chodorkovskij šel za mříže. Později Abramovič ke spokojenosti Kremlu prodal společnosti polostátnímu Gazpromu. Kdyby však obchod s Chodorkovským vyšel, i Abramovič by asi spadl do velkých problémů.

Klidný život miliardáře na Temži

Na rozdíl od Berezovského a dalších utečenců před Putinem si Abramovič vybral Londýn, „Moskvu na Temži“, dobrovolně. A zjevně se mu tam líbí. V červenci oslavil dekádu od chvíle, kdy koupil klub Chelsea. Ten se především pod vedením Josého Mourinha prosadil mezi světovou špičku. Podle kritiků ruský boháč svými předraženými nákupy na chvíli prakticky zničil evropský trh s fotbalisty. Jako správný ruský boháč samozřejmě Abramovič disponuje několika luxusními jachtami, letadly a sporťáky, přesto v ruské londýnské komunitě vždy patřil mezi ty, kteří byli méně opředeni skandály. A nic na tom příliš nezměnil ani jeho rozvod s druhou ženou v roce 2007 a partnerství s dcerou dalšího ruského oligarchy Alexandra Žukova.

K londýnskému happyendu po divokých devadesátých letech přispívá v Abramovičově rodině i nejstarší syn Arkadij, který to už v otcových šlépějích zkouší s milionovými investicemi do ropy na západní Sibiři. Ale že se otec nechce ještě nechat synem zahanbit, dosvědčuje Abramovičův poslední překvapivý obrat k nostalgii po přeplněných lehátkách na Krymu ze sovětských časů.

Roman Arkadijevič Abramovič

» narodil se 24. října 1966 v ruském Saratovu. Do čtyř let přišel o oba rodiče. Vychoval ho strýc.
» za perestrojky obchodoval s kdečím, například hračkami. Pak se prosadil jako obchodník s ropou. V roce 1995 hluboko pod cenou za 100 milionů dolarů ovládl s partnerem Borisem Berezovským ropnou společnost Sibněfť. Tříčtvrtinový podíl později prodal Gazpromu za 13 miliard.
» prosadil se v okolí Borise Jelcina i Vladimira Putina. V roce 1999 se stal poslancem, o rok později gubernátorem Čukotky. V roce 2008 odešel do funkce šéfa tamních poslanců, tento post opustil nyní. Do oblasti napumpoval prý přes miliardu dolarů.
» po svém přesídlení do Londýna koupil v roce 2003 fotbalovou Chelsea.
» byl dvakrát ženatý. S druhou ženou Irinou má pět dětí. S přítelkyní Dašou dvě. Nejstarší Arkadij už obchoduje s ropnými společnostmi. Abramovičovou vášní jsou kromě fotbalu luxusní jachty.

Čtěte také: