Pohled na světovou hospodářskou mapu ve druhé polovině léta není právě povzbudivý. Spojené státy americké sklouzávají k okraji recese, Japonsko a Mexiko už do ní možná spadly a většina ekonomik v jihovýchodní Asii (kromě Číny) brzdí kvůli chřadnoucímu exportu. Uvadá také evropské hospodářství, v posledních týdnech se vyrojily četné prognózy upravující letošní tempo růstu nepříjemně dolů.
Uvedené platí především pro největší evropskou ekonomiku – německou a potažmo také rakouskou. „V našem ústavu vtipkujeme, že nastala soutěž o to, kdo přinese nejčernější předpověď pro svoji zemi i celou eurozónu, sdělil týdeníku EURO vedoucí analytik Rakouského ústavu pro hospodářský výzkum
(WIFO) Jan Stankovsky. Jak dodal, v němčině se pro ni užívá přiléhavé označení „Wettlauf nach unten (běžecký závod směrem dolů).
Pesimistická nálada četných výzkumných ústavů kontrastuje s optimistickým tónem, kterým v Římě – před janovským summitem G–8 – zapěli ministři financí ze sedmi hlavních západních zemí. Předpokládají, že americká konjunktura v poslední třetině roku půjde zvolna nahoru, což Evropě určitě pomůže. Nejoptimističtěji se vyjadřoval americký ministr financí Paul O Neil. Zdůraznil, že Amerika dělá to, co je pro povzbuzení hospodářského růstu nezbytné, ale světovou ekonomiku musí táhnout „třímotorová lokomotiva , tedy také Evropa a Japonsko.
Oživení v poslední třetině roku ale vůbec není jisté. Hospodářští mudrci se na podzim budou znovu radit a vydají další aktualizované předpovědi. „Revizi směrem nahoru opravdu nevidím, poznamenává ředitel jiného rakouského ústavu IHS Bernhard Felderer.
Citlivé Německo.
„Hospodářství polevuje více, než jsme si před několika měsíci mysleli, cituje agentura Bloomberg spolkového ministra financí Hanse Eichela. Ministr hospodářství Werner Müller dokonce připouští, že za třetí kvartál Německo zaznamená nulový hospodářský růst. „Nelze proto vyloučit, že za celý letošní rok stěží dosáhneme dvouprocentního ukazatele, s nímž vláda stále počítá, dodává ministr Müller.
Spolkovou vládu nepotěšilo (spíše popudilo) šest vedoucích německých ústavů pro hospodářský výzkum. S jejich černými prognózami se v posledních týdnech doslova roztrhl pytel. Mnichovský IFO koncem června snížil svoji prognózu pro Německo na hubených
1,2 procenta, což by byl nejnižší růst od roku 1996, kdy činil 0,8 procenta.
„Blížíme se k bodu stagnace, varuje ředitel IFO Hans–Werner Sinn. Ujišťuje ale, že Německo do recese nespadne a už v příštím roce zrychlí své hospodářské tempo na 2,2 procenta. Sinnův kolega – šéf Ústavu pro hospodářský výzkum v Halle Rüdiger Pohl – vidí letošní přírůstek HDP kolem půldruhého procenta. Takový ukazatel ale pokládá za nereálný člen bankovní rady Bundesbank Hans–Helmut Kotz. „Nemůžeme vyloučit recesi, neskrývá pesimismus bankéř Kotz.
Šňůru revidovaných německých předpovědí doplnil berlínský DIW, který předpokládaný letošní růst srazil na pouhé jedno procento, přičemž před šesti měsíci předpovídal 2,5 procenta a v březnu 2,1 procenta. „Člověk se musí divit, odkud se takové prognózy berou, reagoval v listu Berliner Zeitung spolkový ministr práce Walter Riester.
Výzkumníci ale své „plačtivé předpovědi zdůvodňují tím, že německá ekonomika mnohem citlivěji než ostatní v eurozóně reaguje na oslabení celosvětové konjunktury. Zvlášť citelně je zasažen tradiční „motor – export.
Berlín nechce více utrácet.
Politologové se shodují, že ochabující tempo růstu podlamuje pozici spolkového kancléře Gerharda Schrödera. Průzkum veřejného mínění, který provedl berlínský ústav Forsa, uvádí, že podpora německé sociální demokracie se letos poprvé dostala pod čtyřicet procent. Šéfka opoziční Křesťansko–demokratické unie (CDU) Angela Merkelová vytýká kabinetu nečinnost, 22. června uveřejnila plán na povzbuzení uvadající ekonomiky. Žádné zázračné recepty ale neobsahuje – urychlit zavedení daňových úlev a zmírnit předpisy regulující trh práce. Spolková vláda však trvá na tom, že další úlevy budou zavedeny „v souladu s plánem daňové reformy (od roku 2003), jinak hrozí růst veřejného zadlužení.
Slabší tempo hospodářského růstu může způsobit, že němečtí sociální demokraté nesplní jeden ze svých klíčových předvolebních slibů – že počet nezaměstnaných v celém Německu v posledním roce jejich vládnutí (2002) nepřesáhne 3,5 milionu. Prognostici soudí, že v tom lepším případě jich bude 3,7 milionu.
Rakouské obavy.
Citelné zvolnění konjunktury nastalo i v Rakousku, hospodářsky úzce propojeném s Německem. Ve své zprávě z 22. června to potvrdila tamní centrální banka. Oznámila, že meziroční dynamika HDP letos zvolní na 2,3 procenta proti loňským 3,2 procenta. V roce příštím by to mělo být 2,1 procenta.
Koncem zmíněného měsíce přišla se skromnějšími prognózami také dvě klíčová výzkumná pracoviště – Rakouský ústav pro hospodářský výzkum (WIFO) uvedl 1,7 procenta (místo 2,2 procenta v březnu a 3,2 procenta, které na letošek předpovídal před rokem), Ústav pokročilých studií (IHS) šel během dvanácti měsíců se svojí prognózou dolů z 3,1 na dvě procenta.
Centrální banka ale přes tento nepříznivý výhled očekává, že země v roce 2002 udrží vyrovnaný rozpočet. Také oba výzkumné ústavy to považují za zcela reálný cíl. Jejich experti však už nyní upozorňují, že v roce 2003 by se měly v zemi konat řádné parlamentní volby. A ty by mohly v příštím roce vládu svádět k většímu utrácení či „daňovým dárkům voličům.
Paříž také koriguje.
Francouzská vláda letos na jaře přišla s předpovědí, že se druhá největší evropská ekonomika má letos zvednout o 3,1 procenta. Začátkem června upřesnila, že růst se bude pohybovat v rozmezí 2,7 až 3,1 procenta,
ale i tento „mantinel vzal brzy za své.
Ministr financí Laurent Fabius musel koncem června přiznat, že vládní představy o letošním růstu byly přehnané. Jak se vyjádřil, celoroční ukazatel bude mírně pod 2,5 procenta. Předtím ministr s oblibou tvrdil, že jeho země snáze odolá globálnímu ochlazení konjunktury, především díky trvající silné domácí poptávce. Ta se v uplynulých čtyřech letech valnou měrou zasloužila o to, že ekonomiku eurozóny táhla právě Francie, jejíž hospodářský růst byl výrazně svižnější než německý.
Evropo, měj se na pozoru.
Na nebezpečné oslabování tempa růstu v eurozóně na počátku června upozornilo osm vedoucích hospodářských ústavů. Jejich společné dobrozdání předpokládá, že se průměrný ukazatel dvanácti zemí používajících euro letos dostane pod dvě procenta, a to ještě za předpokladu, že se vzpamatuje ze stagnace očekávané většinou analytiků ve třetím čtvrtletí. „Výsledek našeho šetření mezi firmami a nezávislými ekonomy je velmi znepokojivý. Evropa si musí dát pozor, aby nespadla do recese, podotýká Gustav Horn z Německého ústavu pro hospodářský výzkum (DIW).
Evropská centrální banka byla loni v prosinci dost optimistická, když viděla hospodářský růst v eurozóně v letošním roce v rozsahu 2,6 až 3,6 procenta. V červnu šla podstatně dolů na 2,2 až
2,8 procenta. Naposledy ale „přišlápl Mezinárodní měnový fond, který koncem července přišel s číslem dvě procenta. „Jsem stále přesvědčen, že letošní hospodářské zpomalení eurozóny nebude nikterak dramatické, prohlásil viceprezident ECP Francouz Christian Noyer.
Trápení s inflací.
Pomoci chřadnoucí konjuktuře v eurozóně by mohla Evropská centrální banka. Ta naposledy snížila svoji základní sazbu 10. května (o čtvrt procentního bodu na 4,5 procenta) a s dalším zmírňováním rozhodně pospíchat nebude. Velké starosti jí přidělává vývoj inflace, jejíž meziroční tempo se v květnu zrychlilo ve třech ze čtyř velkých zemí eurozóny. Ve Francii a Španělsku bylo nejvyšší za posledních pět let a v Německu (jehož váha je v cenovém indexu eurozóny skoro třetinová) je inflace na sedmileté výši.
Květnový inflační průměr za celou eurozónu dosáhl 3,4 procenta, což je nejhorší ukazatel od ledna 1999, kdy začala fungovat jednotná měna. Hlavním důvodem je nadále dost drahá ropa, náklady spojené se zvířecími chorobami (BSE, slintavka a kulhavka) i slabší euro prodražující dovoz.
„Zpomalování tempa růstu a akcelerující inflace nás staví do obtížné situace, cituje agentura Bloomberg hlavního ekonoma ECB Otmara Issinga. Ten tvrdí, že eurozóna musí počítat s tím, že ještě několik měsíců nebudou čísla o inflaci povzbudivá.
Evropská komise je zneklidněna také rozpočtovým hospodařením tří největších ekonomik eurozóny – německé, francouzské a italské. Vyzývá vlády těchto zemí, aby zabránily dalšímu zvyšování schodků, neboť v sázce je hlavně důvěryhodnost společné měny. Nejhůře na tom je tradiční „hříšník Itálie, jejíž rozpočtový deficit letos stoupne na 1,8 procenta hrubého domácího produktu.
