Smírné řešení tuhle koalici udrží pohromadě maximálně pár dalších týdnů
Snahu prezidenta Václava Klause o zachování elementární politické stability lze jistě pochopit. Zvláště v situaci, kdy vláda má stále 118 poslanců a je zřejmě možné realizovat nutné reformy, byť v podobě nepříliš optimální. Věřme, že právě tento fakt je důvodem, proč se odvážil udělat krůček za Ústavou narýsovanou čáru a nepřijal okamžitě demisi Víta Bárty a premiérem Nečasem navržené odvolání ministrů Radka Johna a Josefa Dobeše. Pokud tak neučiní do pondělí, kdy se v prodeji objeví toto vydání týdeníku EURO, bude za tou čárou o dost dále než jen o krůček.
Pakliže si prezident myslel, že váháním docílí obnovení koaliční důvěry ve společnou vládu, dosáhl již v pátek večer prokazatelně naprostého opaku. Animozita mezi jednotlivci ve sněmovně i ve vládě se vyšplhala do nových, dosud netušených výšin a v dlouhodobější životnost koaliční kocábky už moc zúčastněných nevěřilo. Jak by také mohli, když nevědí, kdy je jejich spojenci nahrávají a kdy mystifikují.
Pokud by Václav Klaus hned minulé pondělí vyhověl návrhu premiéra a konal, jak mu nařizuje Ústava, možná by šel na ruku nějaké partě z ODS, které se spolupráce s Bártou dlouhodobě zajídá. Zároveň ale ještě existovala šance na pokračování vlády na současném, byť trochu okleštěném a zmenšeném půdorysu. Pět dní poté byla tato šance mizivá. I kdyby se nyní v předvelikonočním týdnu podařilo nalézt nějaký umaštěný kompromis, velmi pravděpodobně vydrží nejdéle do květnového volebního sněmu Věcí veřejných. Tam bude totiž nejspíš předsedou nejmenší koaliční strany zvolen všemi členy ODS nenáviděný Vít Bárta a krize vypukne nanovo. Pan profesor pak na Hradě bude jen bezmocně sledovat, jak se ti uličníci v podhradí perou, rozbíjejí koaliční okna a utíkají od nedodělaných reformních úkolů.
To, že Věci veřejné začaly v pátek couvat od svého ultimáta týkajícího se ponechání Radka Johna na čele ministerstva vnitra, není z dlouhodobějšího pohledu světlem na konci tunelu. Příslibem není ani to, že umírněný Nečas se svým smířlivým a kompromisu nakloněným postojem ovládl grémium ODS, které mu dalo mandát k dalšímu jednání o zachování trojkoalice. Jestli si totiž někdo myslí, že se opravdu rozsvěcí jiskřička naděje na obnovení normálního fungování proreformní pravicové vlády se silnou podporou ve sněmovně, možná tohle světlo za pár týdnů identifikuje jako reflektor protijedoucího vlaku.
Poměrně jasně to dokumentuje atak předsedy poslanců ODS Petra Tluchoře na Radka Johna kvůli šmírování jeho schůzek s Kristýnou Kočí v Poslanecké sněmovně ze strany policisty z ochranné služby. Kdo uvěří, že onen šmírák je jen „iniciativní blb“, řečeno slovy Petra Nečase, nejspíš píše každý rok před Vánoci Ježíškovi a žije v představě, že se Tluchoř s Kočí v kanceláři jen miliskovali.
Ano, Tluchoř se schází s Topolánkem a v ODS jsou jistě ve významném postavení i lidé s vazbami na známé kmotrovské struktury. Jenže když to Radek John označuje za útok kmotrů z ODS na jeho protikorupční politiku na vnitru, musí to u lidí sledujících dění vyvolat úsměv. Mluvit o kmotrech z pozice předsedy strany, k jejímuž otcovství se celkem otevřeně hlásí pověstný podnikatel-politik z ODS Tomáš Hrdlička a jejíž matkou je bezpečnostní agentura ABL, vyžaduje přinejmenším značnou míru důvěřivosti.
ABL totiž kromě toho, že hlídá galerii Myšák Romana Janouška, třeba nafasovala zakázku od agentury Securitas při ochraně elektráren ČEZ. To když po nástupu Víta Bárty do vlády elektrárenský koncern zjistil, že potřebuje najednou chránit více objektů, a přihodil na zakázku víc než dvě stě milionů korun. Za ty byla agentura rodiny Bártů najata svým úhlavním konkurentem, kterému pro naplnění dodatečných požadavků jaksi chyběly kapacity.
Že to trochu připomíná starý francouzský film Prohnilí proti prohnilým, kde policisty vydírající předměstskou galérku likvidují gangsteři s policejním odznakem, kteří se opravdu jen tak nezakecají, asi není úplně náhodné. A pokus dohodnout v této situaci smír je zřejmě sysifovsky marnou snahou, k níž prezident velmi nevybíravě nutí premiéra z nepříliš jasných důvodů, i za cenu překračování svých ústavních kompetencí.
