Ficova porážka v prezidentských volbách zhatila plán Směru na uvolnění rozpočtových výdajů
Náskok, s nímž Andrej Kiska vyhrál druhé kolo prezidentských voleb na Slovensku, překvapil nejspíš i jeho samotného. Vítězství s rozdílem téměř 20 procentních bodů dává bývalému podnikateli a filantropovi do následujících pěti let silný mandát. Poražený premiér Robert Fico a jeho strana Směr - sociální demokracie se naopak musejí smířit s tím, co jim před volbami naznačovaly tajně zadané průzkumy. Mají poměrně širokou a stabilní voličskou základnu, která přesahuje 40 procent, zbytek ale stojí neoblomně proti. Nepomůže ani brnkání na katolickou strunu, ani billboardy v maďarštině. Co na tom, že soupeř není politik a kromě vlídného populismu v podstatě nemá vyhraněný program? Když se mu podaří protificovské hlasy spojit, jako se to povedlo Kiskovi, jsou šance na jeho zdolání pramalé. Špičky Směru může uklidnit jen fakt, že v parlamentních volbách se hlasuje poměrným systémem, který je pro stranu výhodnější a podle dosavadních anket jí stále zaručuje většinu poslanců.
Kiska převezme funkci od dosavadního prezidenta Ivana Gašparoviče až v polovině června, má tak poměrně dost času na přípravy. Zatím nezahálí, dává dohromady tým poradců a chodí na neoficiální schůzky s ministry svého soupeře.
Fico se po volbách stáhl do ústraní a na veřejnosti se objevil až po více než třech dnech, na zasedání vlády. Podle důvěrných zdrojů zevnitř Směru ho porážka pořádně zdrtila. Není divu - uprostřed volebního období, kdy jako první premiér v novodobé historii země vedl jednobarevnou vládu, vsadil všechno na prezidentskou kartu. A krutě se minul v odhadu. Těm, kteří počítali s demisí, ale radost neudělal. Má sice podobně obrovské ego jako někdejší premiér Vladimír Mečiar, porážky nicméně dovede snášet o něco lépe. Vlastní prohru nejspíš využije ke změnám v kabinetu, hovoří se o výměně ministra hospodářství Tomáše Malatinského a ministra školství Dušana Čaploviče.
Nepopulární brzda Směr a jeho předseda ale přesto mají ještě jeden pádný důvod k depresi. Plán na získání prezidentského křesla pro Fica v sobě skrýval i souběžnou přípravu na příští hlasování o složení Národní rady v roce 2016. Kromě pravděpodobného přesunu některých pravomocí z premiéra na prezidenta, o němž se pro případ vítězství šéfa Směru spekulovalo, slibovala změna v čele vlády také uvolnění rozpočtové kázně.
Že to zní nelogicky? Jen zdánlivě. Odchod Fica z premiérské funkce by formálně vedl k demisi celé vlády a nový kabinet by se potom nemusel vázat pravidlem dluhové brzdy.
Konkrétně jde o ustanovení, podle něhož musí vláda při nárůstu veřejného dluhu nad hranici 55 procent HDP zmrazit rozpočtové výdaje (překonání další mety 57 procent pak automaticky znamená sestavení vyrovnaného rozpočtu). Podle ústavního zákona se však tato povinnost nevztahuje na první dva roky od schválení vládního prohlášení. Pokud by tedy Fico býval vyhrál a Směr obměnil kabinet a s tím i programový dokument, mohla by vláda před příštími parlamentními volbami upustit ze státní kasy (ačkoli bezmeznému hýření brání i členství Slovenska v eurozóně). Tento plán vzal ale se zvolením Kisky zasvé. Vláda Směru má před sebou dva obtížné roky naplněné potýkáním se s vysokou nezaměstnaností a šetřením.
Ředitel bratislavského ekonomického think tanku Ineko Peter Goliaš předpokládá, že 55procentní hranice veřejného dluhu bude určitě prolomena a vláda bude muset sáhnout ke zmrazení výdajů právě ve volebním roce 2016. Připomněl také, že v uplynulých dvou letech sice kabinet snižoval deficit veřejných rozpočtů a dostal jej pod tři procenta HDP, ale za cenu některých kontroverzních kroků.
Vláda si výrazně pomohla snížením odvodů do druhého důchodového pilíře z devíti na čtyři procenta hrubé mzdy, což pomohlo snížit deficit v Sociální pojišťovně. Současně zvýšila daně a odvody živnostníkům, lidem s vyššími příjmy a firmám a zavedla mimořádné daně pro banky a regulované společnosti.
Kromě toho vláda přijala množství jednorázových opatření, jako byl například prodej ropných zásob nebo superdividendy ze státních firem.
„Vládu tedy čeká těžké období konsolidace, kdy bude muset nahradit mnohá jednorázová opatření reálným snižováním deficitu. Zřejmě se nevyhne ani nepopulárním krokům,“ řekl Goliaš týdeníku Euro.
Podobný vývoj očekává také analytik Juraj Karpiš z liberálního Institutu ekonomických a sociálních studií. „Vláda navzdory počátečním slibům zatím nepředstavila komplexní návrh na úspory a racionalizaci veřejných výdajů. Radikální zvýšení daně z příjmu právnických osob, nové poplatky nebo odvody z práce na dohodu zhoršily podnikatelské prostředí, což je v době vysoké nezaměstnanosti a nízkých investic špatná zpráva,“ soudí Karpiš.
Podle Karpiše tvorbě nových pracovních míst neprospívají ani změny v zákoníku práce zaměřené na vyšší ochranu zaměstnance nebo výrazné zvyšování minimální mzdy, která prodražuje zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných a lidí s nízkou kvalifikací. Ekonomové také zdůrazňují, že vláda dosud nepřišla s žádanými reformami školství a zdravotnictví. Vyloženou pochvalu dávají kabinetu pouze za lepší výběr daní.
Kdo jmenuje soudce Jak do vládní politiky zasáhne nový prezident?
Fico a Směr mají smutnou jistotu v tom, že hospodářskou politiku zásadně neovlivní. Nemůže, ani kdyby chtěl, jeho pravomoci jsou na to příliš omezené. „Prezident ale může pomoci soustředit veřejnou diskusi na některé společenské a ekonomické problémy a částečně konfrontovat vládu s jejími selháními,“ upozorňuje Karpiš. Politolog Grigorij Mesežnikov, který je prezidentem bratislavskéglobal ho Institutu pro veřejné otázky, očekává, že se Kiska bude více profilovat v justici, školství nebo zdravotnictví.
V prvně jmenovaném resortu už se možná schyluje k první konfrontaci. Do června má být zvolen nový předseda Nejvyššího soudu, jemuž dosud šéfuje Štefan Harabin, proslulý mimo jiné neomalenými výroky na adresu nynější opozice a spory na ochranu osobnosti s médii. Pokud by se chtěl v čele soudu udržet, musel by se nechat zvolit Soudní radou ještě před nástupem Kisky. Ten už předem avizoval, že Harabina jmenovat nechce.
Současně parlament jedná o ústavní novele, která má prezidentovi odebrat právo na jmenování tří členů Soudní rady. Díky podpoře opozičního KDH má předloha šanci na schválení. Zda Kiska do této hry nějak aktivně vstoupí, zatím nelze předvídat.
Obecně platí, že se budoucí prezident musí teprve vyprofilovat, protože dosud příliš konkrétního neřekl. „Dá se předpokládat, že jako bývalý podnikatel je protržně orientován a bude podporovat reformní kroky,“ uvedl Mesežnikov.
Z paláce na fotbal Prezidentské klání úplně zastínilo dosluhující hlavu státu Ivana Gašparoviče. Ten kandidovat nemohl, protože sloužil už druhé prezidentské období. Slovákům patrně chybět nebude.
Gašparovič byl totiž přesným zosobněním nevýrazné hlavy státu, které u velké části občanů chybí přirozená autorita. V médiích proslul spíše svými přebrepty, když si například v projevu pletl jména papeže nebo když na tiskové konferenci s chorvatským prezidentem Stipem Mesičem opěvoval Srbsko. Bývalý generální prokurátor, souputník a posléze soupeř Vladimíra Mečiara se také zapíše jako jeden z nejméně aktivních prezidentů.
V posledních letech nevystoupil s projevem o hodnocení stavu republiky.
Zpětně viděno se dnes jeví jako malý zázrak, že Gašparovič dvakrát dokázal vyhrát přímou volbu. Co bude dělat po odchodu z funkce, není známo. Pravděpodobně bude odpočívat v důchodu a věnovat se svému oblíbenému koníčku, tedy návštěvám sportovních utkání.
Vzhůru k úsporám
Dluh veřejného sektoru Slovenska (v % HDP)
Trvalý problém
Míra nezaměstnanosti Slovenska (výběrový průzkum, v %)
Zdroj: Eurostat, MF SR
Kiskův český zájem Nově zvolený slovenský prezident Andrej Kiska potvrdil, že na první zahraniční návštěvu vyrazí do Česka. Funkci přebere až v polovině června a do té doby bude mít dost času, aby si v tuzemsku uspořádal svůj byznys. Jak známo, Kiska před lety založil na Slovensku charitativní nadaci Dobrý anděl, která finančně pomáhá zejména rodinám s vážně nemocnými dětmi. Organizaci se stejným názvem v roce 2011 spoluzakládal i v České republice, kde jeho nápad zrealizovali bývalí majitelé papírenského obchodu Papirius Petr Sýkora a Jan Černý. Sýkora je nyní předsedou správní rady nadačního fondu, Kiska a Černý jsou její členové. Marketingová ředitelka fondu Markéta Křížová připustila, že zakladatel správní radu opustí, k rozhodnutí je prý ale zatím daleko. „Vzhledem k tomu, že od zvolení pana Kisky slovenským prezidentem uběhlo pár dní, nedokážeme vám na vaši otázku odpovědět,“ odepsala týdeníku Euro. Kromě nadačního fondu Kiska stále figuruje v obchodním rejstříku jako jediný akcionář makléřské společnosti 42 Financial Services, která poskytuje servis při mezibankovních transakcích. V minulosti byl také zapsán jako společník firmy TGI Management a člen dozorčí rady akciovky Český triangl. Obě společnosti patřily do širší skupiny jeho splátkových firem, jež před zhruba osmi lety prodal slovenské bance VÚB. Firma TGI Management byla loni v září zrušena bez likvidace a z Českého trianglu Kiska odešel už v roce 2001. Pro zajímavost dodejme, že syn budoucího prezidenta Andrej Kiska mladší sedí v dozorčí radě bohumínské Bochemie, která vyrábí dezinfekce nebo prostředky pro povrchovou úpravu kovů. Vlastníky Bochemie jsou investiční společnost Benson Oak Capital a private equity fond ARX Equity Partners. (pto)
O autorovi| Tomáš Pergler * pergler@mf.cz
