Menu Zavřít

Prohraná sázka na uhlí. Polsko bude bolet a prodraží se mu

4. 11. 2018
Autor: Profimedia.cz

Polsko se pomalu začíná odvracet od uhlí, kterému ještě nedávno slepě důvěřovalo. Bude to bolestivé, dlouhé a drahé loučení.

Byl by to krásný příběh podnikatelského úspěchu, kdyby neměl tak tragické základy a kdyby sama ústřední aktérka nedělala vše pro to, aby se poptávka po jejích produktech propadla co nejrychleji na nulu. Agnieszka Liszka-Dobrowolská pracovala v minulosti pro KPMG i pro kabinet Donalda Tuska, pak však dala vale politice i korporátu a dnes se věnuje především svému nakladatelství. Když se jí před třemi lety narodila dvojčata, začala se zajímat o kvalitu ovzduší v Polsku.

Míra znečištění ji vyděsila, zároveň však také vnukla myšlenku na založení internetového obchodu s maskami proti smogu. „Když jsem to říkala svým přátelům z byznysu, podivovali se: Opravdu si myslíš, že Poláci budou nosit na obličeji roušku?“ vzpomíná.

Navzdory skepsi okolí v říjnu 2015 spustila e-shop Oddechtozycie.pl (Dech je život). Jak se brzy ukázalo, načasování nemohlo být lepší. V lednu 2016 se Varšavané probudili do nebývalé smogové mlhy, na kterou na rozdíl od obyvatel jižního Polska nebyli vůbec zvyklí. Zhruba ve stejnou dobu začala fungovat i aplikace J pro chytré telefony, kde bylo možné okamžitě získat informace o stavu znečištění.

Obojí vedlo u mnoha Poláků k procitnutí. „Lidé, kteří se mi smáli, mi najednou volali s tím, že okamžitě potřebují masku,“ říká Liszka-Dobrowolská v desátém patře varšavského hotelu Mercure, kde se toho dne shromáždili polští bojovníci za čisté ovzduší, mezi které od narození dcer patří. Vedle masek v řadě barev a vzorů (například s autíčky pro děti) nabízí dnes i čističe vzduchu a měřiče znečištění. Měsíčně prodá na pět set výrobků a poptávka roste.

Domácí, levné, špinavé

Její příběh je do značné míry typický pro Polsko posledních několika let a měsíců. Zatímco zbytek světa se postupně odvracel od špinavé suroviny, země dlouhá léta platila a stále do značné míry platí za hlavního zastánce spalování uhlí ve všech jeho podobách a ke všem možným účelům. Zatímco jinde v Evropě se na výrobě elektřiny podílí jádro, plyn či některé druhy obnovitelných zdrojů, v Polsku stále 70 procent elektřiny pochází z uhlí a není to tak dávno, co těch procent bylo sto.

„Uhlí je domácí a levné,“ popisuje letitou základní premisu polské energetické politiky Monika Morawiecká, šéfka strategie a členka představenstva PGE, největší polské energetické firmy, v níž drží majoritu stát. Hlasy zpochybňující roli uhlí byly jen velice ojedinělé. Velkou roli hrála i skutečnost, že uhelný průmysl zaměstnává desetitisíce lidí a jen málokdo měl chuť znepřátelit si mocné hornické odbory.

Zdánlivě neotřesitelné směřování země se však pomalu otáčí, a to možná rychleji, než si mnozí ještě nedávno dovedli představit. „Změna už probíhá,“ dodává Morawiecká. Její slova mají váhu, PGE je totiž největším provozovatelem uhelných elektráren v zemi, včetně megazdroje Beichatów, největší uhelné elektrárny Evropy a zároveň největšího evropského producenta CO2. Kdo si chce o elektrárně o výkonu dvou a půl Temelínů udělat představu, tomu stačí krátká zastávka na odpočívadle dálnici A1 poblíž Lodže a hluboké nadechnutí.

Spravedlivá transformace

Každým dnem má Polsko zveřejnit novou vládní energetickou strategii, se kterou se chce pochlubit na prosincové klimatické konferenci COP 24 v Katovicích. Megaakci, která podle náměstka ministra životního prostředí Michala Kurtyky přijde zemi na 60 milionů eur, pořádá Polsko už počtvrté. Do centra uhelného průmyslu se tak před koncem roku sjedou tisíce delegátů z celého světa, aby jednaly o přetavení ujednání pařížské dohody o snížení světových emisí a zpomalení globálního oteplování do praxe.

Jak přesně bude polská energetická vize vypadat, není zatím potvrzené. Dosavadní slepá důvěra v uhlí je však podle dostupných informací minulostí. Po vzoru německé Energiewende se už dokonce ustálil pojem „sprawiedliwa transformacja“, kterým se obrat v polské energetice nazývá.

Podle zdrojů z vlády se počítá s velkým rozvojem solárních elektráren, kterých zatím v Polsku mnoho není. Podíl uhlí na spotřebě elektřiny by do roku 2050 měl klesnout na 50 procent, mnozí však označují takový předpoklad za příliš konzervativní a nadsazený a mluví o výrazně nižším až nulovém podílu. Zemi totiž uhlí prostě dojde, k čemuž se ale ještě dostaneme.


Uhni, uhlí. Ve finančních ústavech roste odpor vůči fosilním palivům

 Protest Greenpeace před budovou KBC


Docela slibně se rozjela výroba elektřiny z větru. Právě větrníky na pevnině jsou po uhlí druhým největším zdrojem elektřiny v Polsku. V současnosti už máme instalovaný výkon větrné energie ve výši šest tisíc megawattů. To je více než v Dánsku. Loňské Vánoce pokrýval vítr 40 procent spotřeby,“ říká náměstek Kurtyka, autor knih o elektromobilitě a jedna z klíčových postav polské energetiky.

Samotná PGE provozuje 14 větrných farem. Podle Morawiecké pracuje společnost na projektu první polské jaderné elektrárny, agentura Reuters však s odvoláním na zdroje zevnitř společnosti nedávno uvedla, že tyto plány byly dány k ledu. Místo toho se chce PGE soustředit na výstavbu dalších větrníků v Baltském moři.

Na polské větrníky sází i ČEZ. „Nyní máme v portfoliu plánované výstavby dva on-shore projekty. Oba splňují podmínky pro účast v aukci obnovitelných zdrojů, tedy mají vydané kvalifikační certifikáty,“ říká mluvčí ČEZ Alice Horáková. Česká energetická společnost měla s polským větrem původně mnohem větší ambice, ty však zbrzdila omezení vlády. To nasvědčuje, že obrat není nijak přímočarý a konzervativní zastánci uhlí mají stále silné slovo.

Smogové lázně

Mnoho Poláků uvádí jako moment zlomu právě předloňský leden, kdy Varšavu zaplavil smog. Do té doby okrajové téma se dostalo mezi hlavní zprávy médií a řada lidí zjistila, že podle zprávy Světové zdravotnické organizace je úroveň jemných částic v ovzduší po Bulharsku vůbec nejvyšší ze zemí Evropské unie. Neunikl jim také verdikt Evropského soudního dvora z letošního února, podle kterého Polsko dlouhodobě překračuje povolenou míru znečištění. V 35 regionech jsou léta pravidelně překračovány měsíční limity a v devíti dalších limity roční.

Špinavé ovzduší tak ovlivňuje každodenní život čtyřicetimilionového národa. Kvalita ovzduší v Polsku dopadá na trh s nemovitostmi i turistický průmysl. Koluje vtip, jak poznat nejznečištěnější města v Polsku. Jejich název obsahuje slovo „lázně“. Lázně se polsky řeknou „zdrój“, a třeba malebné městečko Rabka Zdrój ležící zhruba 50 kilometrů na jih od Krakova je známé specializací na léčbu onemocnění dýchacích cest, především u dětí. „Nikomu bych nedoporučil návštěvu toho místa“ říká Andrzej Gula, aktivista, který se zabývá monitoringem smogu.

„Já i ostatní lidé prostě někdy vůbec nevycházíme z domu, nosíme roušky, zkrátka nežijeme tak, jak bychom chtěli“ popisuje populární polská herečka Katarzyna Ankudowiczová, jedna z celebrit, které se od té doby aktivně zapojily do „války proti smogu“. Výraz válka není nijak nadsazený, při diskusi s Poláky o špinavém ovzduší padá až příliš často.

Vražedná povolenka

Je však otázkou, zda by rostoucí rozhořčení veřejnosti samo o sobě pohnulo s konzervativní vládou Mateusze Morawieckeho. Jenže sázka na uhlí se začíná pomalu jevit i jako ekonomický nesmysl. Zhruba před rokem stála jedna emisní povolenka, tedy vypuštění jedné tuny CO2 do vzduchu, sedm eur. V současnosti se s nimi obchoduje za cenu kolem 22 eur. Hodnota emisních certifikátů v očekávání reformy trhu s emisemi vzrostla během pouhých dvanácti měsíců na trojnásobek bez toho, aby reforma vůbec začala.

To má na polské uhelné elektrárny fatální dopady. Podle dat Evropské agentury pro životní prostředí vyprodukuje polský energetický sektor ročně 142 milionů tun CO2. Výroba elektřiny a tepla z uhlí se tak za pouhý rok prodražila o 2,13 miliardy eur.

To se začíná projevovat v cenách elektřiny, která byla doposud relativně nízká, jelikož ji na rozdíl od jiných zemí nezatěžovala vysoká regulovaná část, která obsahuje dotaci na rozvoj obnovitelných zdrojů. O to více však nyní kvůli povolenkám roste tržní složka ceny. Ta je podle varšavského think tanku Forum Energii vyšší než ve všech zemích regionu včetně sousedního Německa či Švédska. A zdražující elektřinu pomalu začínají pociťovat domácnosti i podnikatelský sektor. „Tlak na polskou ekonomiku bude takový, že pokud se nezbavíme uhlí, ztratíme byznys“ míní Morawiecká.

Uhelná elektrárna ČEZ v polském Chorzowě

Chorzów je jednou ze dvou polských elektráren z portfolia ČEZ.

Uhlí však začíná Polsku také pomalu docházet. Těžba se za posledních dvacet let propadla z více než sto milionů tun ročně na zhruba 70 milionů. „Domácí“ surovina se tak musí do Polska ve stále vyšší míře dovážet. Podle dat Forum Energii mezi roky 2016 a 2017 vzrostl import skokově ze šesti na téměř deset milionů tun. Historicky byl dovoz i vyšší, to ovšem bylo v dobách, kdy Polsko bylo i velkým exportérem, což už dnes neplatí.

Aby situace byla ještě absurdnější, dováží Polsko většinu uhlí z Ruska, tedy země, ke které je vztah Poláků všechno jen ne ideální. Polsko vynaložilo v uplynulých letech značné úsilí, aby snížilo závislost na ruském plynu. Kreml se však nyní vrací oknem s plným pytlem uhlí.

Poslední uhelná elektrárna

Neznamená to, že by země začala uhelné zdroje kvapem zavírat. Chce spíše závislost na uhlí pomalu snižovat a jeho spalování kombinovat s biomasou. Tak je tomu třeba u „varšavské“ elektrárny Siekierki, která zásobuje hlavní město, nebo elektrárny Chorzów u Katovic.

Chorzów je jednou ze dvou polských uhelných elektráren z portfolia ČEZ. Podle Alice Horákové spaluje 25 procent biomasy a zdroj již splňuje nové emisní limity platné od roku 2021. Polostátní I společnost s ní proto počítá ještě několik desetiletí.


Komu smrdí uhlí? Odklon od fosilních paliv zdraží elektřinu

 Uhelná elektrárna - ilustrační foto


Jinak je tomu u elektrárny Skawina u Krakova, druhé z polských elektráren ČEZ. Ta je o něco starší a pro rok 2021 zatím není vybavená. „V říjnu 2017 začala výstavba denitrifikační jednotky s cílem snížit emise dusíku tak, aby elektrárna splnila evropské emisní limity platné od roku 2021,“ dodává však Horáková. ČEZ proto věří, že elektrárna pojede ještě minimálně do roku 2030 s možností dalšího prodloužení provozu.

Přesto se však investice do výroby elektřiny z uhlí v Polsku nejeví jako dobrá příležitost. Příkladem je chystaný projekt třetího bloku elektrárny Ostroiqka. Ta bude kvůli pochybnostem o návratnosti oficiálně posledním polským uhelným zdrojem, jak se nechal loni slyšet ministr energetiky Krzysztof Tchórzewski. Ostroiqka se pravděpodobně neobejde bez podpory, tak je tomu však už dnes u většiny uhelných elektráren. Podle analýzy organizace Wise Europa je stát dotuje ročně více než 40 miliardami eur. Čtvrtina z toho připadá na přímé dotace, zbytek tvoří náklady externích dopadů. Podle Przemysiawa Hofmana, šéfa oddělení nízkoemisní ekonomiky ministerstva podnikání a technologií, zemře ročně předčasně kvůli znečištění ovzduší 19 tisíc Poláků. „Přepočteno na HDP to znamená 12 miliard až 13 miliard eur,“ říká Hofman.

Miliony energetických upírů

Otázka je, zda přechod na zelenou energetiku vyjde zemi levněji. Progresivnější síly v polské vládě i ve vedení jednotlivých vojvodství věří, že obnovitelné zdroje v průběhu let zlevnily natolik, že výrobě elektřiny z uhlí mohou konkurovat. Tím by se však vyřešila pořád jen menší část problému. Energetika a průmysl totiž vypouštějí do polského ovzduší pouze asi čtvrtinu škodlivin.

Necelou čtvrtinu vytváří doprava. Do roku 2025 by tak podle plánů vlády měl jezdit jeden milion z celkem 22 milionů polských aut na elektřinu. Vláda chce poptávku po elektromobilech nakopnout masivní výstavbou dobíjecích stanic, daňovými úlevami nebo třeba možností využívat silniční pruhy určené autobusům. Podle serveru Euronews.com však bylo v loňském roce zaregistrováno v Polsku jen něco málo přes tisíc elektromobilů. O naplnění stanoveného cíle tak lze vážně pochybovat.


Německo řeší éru po uhlí: investice do regionů, plynové elektrárny a syntetická paliva

Hnědouhelný revír u zbytků Hambašského lesa, ilustrační foto


Ani doprava však není největší polským problémem. Vůbec největší výzvu představuje „wampir energetyczny“. Tak Poláci nazývají miliony nezateplených domků rozesetých po celé zemi, jejichž obyvatelé ve starých kotlích hromadně spalují nekvalitní a levné uhlí. Právě ty totiž zodpovídají za více než polovinu emisí a jsou také důvodem, proč je smog problémem spíše menších než větších měst.

Na rozdíl od Česka v Polsku neproběhla plynofikace a zatím zde neexistoval ani žádný plošný program výměny kotlů či zateplení rodinných domů. Stát se až donedávna vůbec nestaral o to, co jeho občané doma pálí. Čím déle však Polsko problém energetických upírů ignorovalo, o to dražší to bude. Vláda vyčlenila na program výměny kotlů a zateplení rodinných domů pro následujících deset let těžko uvěřitelných 25 miliard eur, tedy 650 miliard korun. Pro srovnání, Česko zatím do tří vln programu Zelená a Nová zelená úsporám nasypalo zhruba deset miliard korun.

Kolik z polských plánů na očištění polské energetiky i ovzduší se nakonec podaří realizovat, ukáže až čas. Agnieszka Liszka-Dobrowolská utlumení svého obchodu s maskami v následujících desetiletích každopádně nepředpokládá. Naopak, expanduje i za hranice. E-shop Dechježivot.cz má nejnověji i českou verzi. Okolí Ostravy považuje totiž za oblast s mnoha potenciálními zákazníky.

Dále čtěte:

Česko se může obejít bez uhelných elektráren, ukázala studie. Podmínkou je zachování jádra

CIF24

Hnutí Duha žádá prošetření tří těžebních firem. Nemají prý finanční zajištění pro případné problémy

Británie budoucnosti: uhlí a plyn má nahradit vodík

  • Našli jste v článku chybu?