Včasné vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (DPH) finančním úřadem je pro mnoho podnikatelů otázkou další existence. V praxi jsou časté situace, kdy plátce DPH čeká na vrácení nadměrného odpočtu finančním úřadem několik měsíců nebo i déle než rok. Přitom odpočet řádně zdokladuje a ve lhůtě podá finančnímu úřadu daňové přiznání. V případě vyšších odpočtů následuje často z finančního úřadu výzva k odstranění pochybností – spolu s žádostí o předložení daňových dokladů a dalších listin. Při místním šetření však úředníci finančního úřadu požadují od plátce zdokladovat skutečnosti, které s nadměrným odpočtem za příslušné zdaňovací období nemají mnoho společného. Během správního řízení se pak plátce od pracovníků finančního úřadu dozví, že důvodem tohoto postupu je, že některý z jeho dodavatelů neodvedl do státního rozpočtu jím řádně zaplacené DPH.
Pozor na podvody
Plátce DPH dle českých zákonů neručí za splnění odvodové povinnosti kteréhokoli z jeho dodavatelů. Proto za jeho případné neodvedení DPH nemůže nést odpovědnost. A neodvedení daně dodavatelem mu nemůže být přičítáno k tíži. Jinak řečeno, pokud obchodní partner vámi zaplacené DPH do státní pokladny neodvede, je to problém tohoto dodavatele a jeho finančního úřadu, nikoli váš.
Plátce DPH nelze za neodvedení daně z přidané hodnoty jiným subjektem postihovat. Pozor však na podvodná jednání spojená s DPH. V této souvislosti vydal v loňském roce Nejvyšší správní soud (NSS) několik precedentních rozhodnutí. Soudem byly posuzovány nároky na odpočet DPH vzniklé plátcům v souvislosti s obchodováním se zlatem (spisová značka 9 Afs 67/2007, 2 Afs 35/2007 a 2 Afs 37/2007).
Závazný právní názor
Všechna řízení měla společné, že nároky na odpočet DPH zasáhla podvodná jednání některých subjektů, které se zúčastnily obchodních transakcí. NSS vyslovil závazný právní názor, že plátce DPH nemá nárok na odpočet na vstupu při předem připravovaných podvodných jednání kteréhokoli z jeho dodavatelů, kterých se prokazatelně účastnil, případně o jejich přípravě věděl nebo vědět mohl. Dle rozhodnutí však to, zda daň z přidané hodnoty za předchozí nebo následující prodej dotyčného zboží byla zaplacena do státní pokladny, nemá vliv na nárok osoby povinné k dani na odpočet DPH na vstupu. Tyto rozsudky jsou tedy dobrou zprávou pro plátce, kteří se bez vlastní viny stanou součástí podvodného daňového řetězce. Nemohou být nuceni nést následky protiprávního jednání jiných subjektů, pokud své daňové povinnosti vůči státu splnili.
Odpovědnost státu
Finanční úřad limituje při řízení o přiznání odpočtu DPH především zákon o DPH č. 235/2004 Sb. Dle něj má plátce nárok na uplatnění odpočtu, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro své ekonomické činnosti. Jiné podmínky v obecné rovině zákon pro uplatnění odpočtu neukládá. Pokud jde o řízení před finančními orgány státu, jeho pravidla stanoví zákon o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb. Důležitým pramenem práva je i judikatura NSS a Evropského soudního dvora.
Z uvedeného vyplývá, že za postup příčící se zákonu je nutné považovat jednání finančního úřadu, kterým odmítne nárok plátce DPH na odpočet daně na vstupu, ačkoli se prokazatelně nepodílel na jakémkoli podvodném jednání v souslednosti obchodních transakcí, jež s tímto nárokem souvisejí. Finanční úřad nesmí vyžadovat na plátci splnění dalších podmínek k uplatnění nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, vyjma těch, jež jsou v zákoně o DPH uvedené. Zejména nesmí podmiňovat vrácení nadměrného odpočtu odvedením DPH do státního rozpočtu dodavatelem plátce, neboť to zákon nestanoví. Pokud by správce daně vůči daňovému subjektu postupoval v rozporu se zákonem a soudní judikaturou, může dle okolností případu jít o nesprávný či nezákonný úřední postup. V tom případě nelze vyloučit odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb. za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.