STARÉ EKOLOGICKÉ ZÁTĚŽE Mapa České republiky s vyznačenými starými ekologickými zátěžemi připomíná prase, které onemocnělo červenkou. Průmyslové podniky a armáda v uplynulém století zamořily tisíce hektarů půdy škodlivými látkami. Vláda na jejich odstranění dosud uvolnila 35 miliard korun, další miliardy přitom budou následovat.
STARÉ EKOLOGICKÉ ZÁTĚŽE Mapa České republiky s vyznačenými starými ekologickými zátěžemi připomíná prase, které onemocnělo červenkou. Průmyslové podniky a armáda v uplynulém století zamořily tisíce hektarů půdy škodlivými látkami. Vláda na jejich odstranění dosud uvolnila 35 miliard korun, další miliardy přitom budou následovat. Zatímco ekologičtí aktivisté v této souvislostí s oblibou používají termín „časovaná bomba“, podnikatelé dávají přednost spojení „výhodný byznys“.
Staré ekologické zátěže zasáhly prakticky všechny regiony a stále se objevují nová postižená místa. „Velké množství ekologických zátěží nachází v privatizovaných podnicích, a také se jedná o lokality po sovětské nebo české armádě, o pozemky drah, území zasažená hornickou činností a podobně,“ nastiňuje Jarmila Krebsová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí. Celkový rozsah znečištění země a vod není doposud znám.
Stát od začátku privatizace do konce loňského roku vyplatil na likvidaci škod přes 35 miliard korun. „Ministerstvo financí řeší odstranění starých ekologických zátěží na přibližně 700 lokalitách, u zhruba 185 velkých podniků,“ vyčísluje Veronika Hovorková z tiskového odboru ministerstva financí.
ŠPIČKY LEDOVCE
V blízkosti ostravského sídliště Fifejdy straší obyvatele rozsáhlé ropné laguny, které zde „zapomněla“ dnes již zkrachovalá chemička Ostramo. Tyto laguny patří vůbec k největším ekologickým zátěžím v republice. V brzké době by se měly začít spalovat v Elektrárně Dětmarovice, která patří do polostátní skupiny ČEZ.
S tímto způsobem likvidace ale nesouhlasí občanské sdružení Občané za životní jistoty Dětmarovice, jehož členové se obávají znečištění ovzduší. Vyvrátit či potvrdit tyto obavy mají testy. Zakázku na likvidaci ostravských ropných lagun přitom již získalo od státu za tři miliardy korun sdružení Čistá Ostrava, které tvoří společnosti Geosan Group, OHL ŽS a Aquatest.
V areálu bývalé chemičky je třeba odtěžit 200 tisíc tun ropných kalů a vyčistit 600 tisíc tun kontaminované zeminy a podzemní vodu. Hlavní část likvidace mají firmy dokončit do roku 2010. I po likvidaci lagun má trvat rekultivace území ještě dalších deset let.
O nutnosti vyčistit toto území se přitom vědělo mnohem dříve, ale v 90. letech minulého století vláda spoléhala na to, že se s lagunami nejlépe vypořádá soukromý majitel. Prodala proto Ostramo podnikateli Vítězslavu Vlčkovi. Jeho firma ale zkrachovala a při povodních v roce 1997 z areálu vyteklo několik tisíc tun olejů. Stát nakonec vykoupil laguny za symbolickou korunu zpět, o zamořené území se od té doby stará státní podnik Diamo.
Statisíce tun nebezpečných látek jsou volně uloženy též na skládkách v pardubické chemičce Synthesia. Jde o chlorované uhlovodíky, těžké kovy a ropné látky. „V této lokalitě dochází k postupnému vyluhování kontaminantů do Labe a při větších průtocích hrozí nebezpečí znečištění toku,“ varuje radní Pardubického kraje pro životní prostředí Petr Šilar. Podle posledního monitoringu se „mrak“ znečištění posunul směrem k řece.
„Tyto nebezpečné odpady obsahují řadu organických látek, které jsou charakterizovány jako toxické a nebezpečné pro životní prostředí. Jejich odstranění si vyžádá finanční prostředky řádově v jednotkách miliard korun,“ shrnuje mluvčí Synthesie Daniel Rubeš.
Odtěžování a sanace v první lokalitě železitých kalů začaly v září 2005 a podle předpokladu by měly skončit v roce 2010. Do tendrů se podle něj přihlašují především stavební firmy ve spolupráci s hydrogeology a společnostmi zabývajícími se odpady.
Rozsáhlé ekologické škody nahlásila též ostravská důlní společnost OKD. Ministerstvo financí vynaložilo na vypořádání jejích ekologických závazků již více než 2,5 miliardy korun. Práce zahrnovaly například Koksovnu Karolína, kde skončil provoz již v roce 1984. Většina objektů čekala demolice a suť byla zčásti zasypána do podzemí. Průzkumné práce v 90. letech minulého století však odhalily masivní kontaminaci zemin a podzemních vod škodlivými látkami, především benzenem, rtutí, arsenem, fenolem, naftalenem či aromatickými uhlovodíky.
Sanační práce začaly v roce 1997 a představovaly například vrty do hloubky až 160 metrů, vybudování více než kilometr dlouhých stěn v podzemí kolem ohnisek kontaminace a vlastní vyčištění lokality. „Odtěženo a zpět zavezeno bylo přibližně 1,5 milionu tun zeminy,“ říká Hovorková. Sanace území skončila v roce 2005.
SOVĚTSKÁ ARMÁDA NECHALA ÚČET ZA MILIARDU A PŮL
Doslova spoušť po sobě v Česku zanechala sovětská armáda. Ze 73 obsazených lokalit jich 60 bylo či stále je významně ekologicky poškozeno. „Hlavními kontaminanty jsou ropné uhlovodíky, chlorované uhlovodíky, ale také polychlorované bifenyly, těžké kovy a další toxické látky,“ vyjmenovala Krebsová. Na většině těchto lokalit již sanace proběhla, pokračování prací se ale plánuje až do roku 2012. Od roku 1991 do konce loňského roku čištění stálo již téměř 1,3 miliardy korun a s dalšími 300 miliony korun se ještě počítá v následujících šesti letech.
Na vyčištění ještě čekají například v Olomouci, kde okupační vojska zamořila nyní již bývalá kasárna ropnými látkami a těžkými kovy. Náklady na sanaci v městské části Neředín dosáhnou kolem 26 milionů korun a měly by začít v letošním roce ve třetím čtvrtletí a skončit nejpozději za čtyři roky. Poté by zde měl vzniknout technologický park.
Loňské sanační práce zahrnovaly Hradčany, Milovice-Boží Dar, Milovice-tábor, Všejany-les, Luštěnice a Kuřivody. Rovněž pokračovala likvidace nepotřebných vrtů na území bývalého vojenského újezdu Ralsko. „Začaly sanační práce na bývalé základně – lokalita Mycí rampy ve Frenštátě pod Radhoštěm,“ uvádí Krebsová. Uvedená lokalita se řadila mezi poslední místa, která se ve městě stále nemohla zbavit břímě minulosti. Problémem byly nejenom peníze, ale též vlastnická práva. Až v roce 2004 město odkoupilo od soukromých osob část pozemků a mohlo se obrátit na ministerstvo životního prostředí o pomoc. Plně již byly odstraněny škody způsobené sovětskou armádou například v Pardubickém kraji.
ČÍM HŮŘE, TÍM LÉPE
Smutná „privilegia“ mají oblasti, kde hrozí závažné ohrožení nebo znečištění povrchových či podzemních vod. To se týká například sanace lokality Bor u Skutče, kde chlorované uhlovodíky zamořily okolí zdrojů pitné vody a zasáhly i do přírodní rezervace Toulovcovy maštale. „Masivní výskyt karcinogenních kontaminantů znehodnotil životní prostředí v turisticky atraktivní krajině,“ tvrdí František Kopecký ze sanační firmy Ekomonitor. Zatím bylo odstraněno přibližně 22 tun kontaminantů. Sanace skončí v roce 2008 a poté bude následovat pětiletý monitoring.
V seznamu priorit Pardubického kraje je evidováno celkem 30 lokalit, likvidace probíhá též v areálu bývalé chrudimské Transporty a v Hodoníně. Toť doposud vše.
Znečišťujícími látkami jsou zde chlorované uhlovodíky, chlorované pesticidy a ropné látky, a vždy jde o desítky milionů korun. „V souladu s novou metodikou ministerstva životního prostředí v současné době zajišťujeme mapování zbývajících lokalit,“ doplnil Šilar. Tento materiál bude podle něj podkladem pro stanovení nových priorit pro odstraňování starých ekologických zátěží v kraji. Již dnes je ale zřejmé, že v příštím roce bude nutné zajistit likvidaci skládky Lukavice na okrese Chrudim.
BOJOVÉ PLYNY POD STŘECHOU
Samostatnou kapitolou jsou případy nelegálních skladů nebezpečných chemikálií. Ty se v poslední době objevily na několika místech, v Libčanech a Chvaleticích ve východních Čechách nebo v Nažlovicích u Příbrami. Zatímco východočeské sklady jsou již víceméně vyčištěny, Nažlovice teprve hledají dekontaminační firmu. Vedle desítek tun sirovodíku, arzenu, chloru, strychninu a kyselin zde specialisté nalezli rovněž radioaktivní látky.
Odstranění jedů si vyžádá miliony korun ze státního a krajského rozpočtu. „Viník je znám a peníze po něm budeme vymáhat, ale pravděpodobnost, že budeme úspěšní, je malá, protože se jedná o nemajetného člověka, který to těžko za svůj život zaplatí,“ vysvětluje náměstek hejtmana Středočeského kraje Vilém Žák.
Ve Chvaleticích by měl „úklid“ společnosti Dekonta Praha skončit do září, přičemž na rozdíl od Libčan u Hradce Králové nejsou zasaženy zemina ani spodní vody. Areál se v minulosti nechvalně proslavil nálezem tlakových láhví s fosgenem, několika stovek tun kyanidů, solí těžkých kovů, radioaktivních látek i speciálně upravených plynových pistolí.
Tlakové láhve byly ihned převezeny do úložiště Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany v Kamenné u Příbrami. Výbušné látky putovaly k likvidaci do pardubické společnosti Explosia. Další sloučeniny směřovaly do spalovny v Ostravě a Ústí nad Labem. Sklad provozoval Ladislav Pilc z Jihlavy, který je již zhruba čtyři roky nezvěstný a policie po něm marně pátrá. Náklady na likvidaci se zatím vyšplhaly přes 25 milionů korun.
V Libčanech bylo zase loni objeveno asi 600 tun extrémně hořlavých látek, výbušniny či chemikálie s vysokým obsahem těžkých kovů. Likvidace skladu stála přes 30 milionů korun, většinu z potřebných peněz uvolnil stát. Průzkum v areálu objevil čtyři místa, která jsou znečištěna ropnými látkami a jedno místo, kde je půda kontaminována toxickými kovy. Provozovatele skladu, podnikatele Václava Etlíka, obžaloba viní z obecného ohrožení a nakládání s odpady, v případě prokázání viny mu hrozí až 15 let vězení.
Se starými zátěžemi se rovněž potýká i společnost Moravské naftové doly. V posledních dvou letech firma sama odstranila 70 starých sond a letos k nim přibude dalších téměř 60 sond. „Náklady na likvidaci sond jen od roku 2005 dosahují téměř 200 milionů korun,“ vypočítává mluvčí společnosti Daniel Plovajko.
Staré těžební sondy jsou postupně likvidovány a půda se vrací k původnímu využití. Firma též iniciovaly projekt, který má zbavit ekologických škod území v dolním toku řeky Moravy. Počítá se s odstraněním 16 sond a definitivním vyčištěním půdy v jejich okolí. S financováním pomůže Evropská unie a možná i Státní fond životního prostředí. Nejméně deset procent celkových nákladů však zaplatí Moravské naftové doly.
