Prolomit sterilitu

Předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu chce založit nový fond

Předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení a člen Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra Bernd Posselt hlasoval letos v dubnu v Evropském parlamentu proti přijetí České republiky do Evropské unie. „Jsem absolutním zastáncem vstupu České republiky do unie. To je něco, pro co jsem celou dobu pracoval. Pokud nejen já, ale všech deset poslanců CSU a 61 dalších hlasovalo proti, tak to nebylo namířeno proti vstupu vaší země do unie, ale proti strnulosti české politiky,“ vysvětluje svůj postoj.

EURO: Mluvíte o strnulosti české politické scény, změnilo se v tomto ohledu něco od okamžiku hlasování? POSSELT: Ne, tato nemobilita se opět projevila. Další německý člen zahraničního výboru Evropského parlamentu Jürgen Schröder, který tehdy hlasoval pro vstup Česka do Evropské unie, publikoval ve Frankfurter Allgemeine Zeitung článek s názvem Pohlavek. Tak vnímá nedávné frankfurtské prohlášení českého premiéra Špidly, že Benešovy dekrety jsou stále platné.

EURO: Proč na rozdíl od ostatních poslanců Evropského parlamentu nepovažujete prohlášení prezidenta Václava Klause, že i odsunutí Němci byli obětmi nacismu, za vstřícné gesto, na které čekáte? POSSELT: Český stát musí odstranit stále trvající diskriminaci jak vyhnaných sudetských Němců, tak i těch, co v zemi směli zůstat. To se Klausovým prohlášením nestalo a Špidlovy výroky z Frankfurtu jsou v opozici proti Klausovým. Takže musím říct, že se nezměnilo nic. Nejde mi o deklarace, jde mi o řešení problémů. A moje požadavky jsou umírněné, mnoho jiných lidí chce podstatně více.

EURO: Jaké požadavky vznese landsmanšaft po případném vstupu Česka do Evropské unie? Co bude prosazovat? POSSELT: Chci se soustředit na následující oblasti: za prvé je důležité, aby se český národ prostřednictvím oficiálního prohlášení státu oddělil od nacionalistického dědictví minulosti. Prostě říci: bylo to bezpráví a my ho chceme ukončit. Za druhé německá menšina žijící v Česku musí být zrovnoprávněna s ostatními českými občany. Za třetí je třeba vytvořit kulatý stůl, u nějž by diskutovali čeští politici a vyhnaní sudetští Němci. Čtvrtý a poslední bod se týká úzké spolupráce při zachování společného kulturního dědictví pro budoucí generace.

EURO: A jak byste si to v praxi představoval? POSSELT: Měli bychom založit společný fond spravovaný společně Čechy a Němci podobně jako současný Fond budoucnosti. Ten totiž za několik málo let skončí a místo něj je třeba ustavit nadaci, která přetrvá. Tento cíl je pro mě osobně nejdůležitější, neboť se orientuje na budoucnost.

EURO: Máte představu, jak by se takový projekt financoval? POSSELT: Německý stát může vložit peněžní prostředky a český stát nemovitosti. Například v Pošumaví je řada velmi poničených klášterů a zámků. Ty by bylo možné restaurovat, zřídit v nich hotely a z výnosů financovat nadační aktivity. Navíc by to mohl být dobrý způsob, jak změnit náplň současného dialogu mezi Čechy a sudetskými Němci. Ten je nesmírně sterilní a my tu sterilitu musíme prolomit!

EURO: Našel by takový projekt podporu v Německu? POSSELT: Několikrát jsem o tom mluvil s bavorským ministerským předsedou Stoiberem a ten vyjádřil plnou podporu. A nebyl jediným německým politikem, který tuto myšlenku uvítal. V podobném duchu se vyslovil i český ministr zahraničí Svoboda. Budoucnost unie je v sousedských vztazích. Právě spolupráce Česka a Bavorska má velkou perspektivu. Českou republiku považuji za stát s největším hospodářským potenciálem ze všech přistupujících zemí. Na druhé straně Bavorsko disponuje jedním z nejvyšších hospodářských potenciálů celé Evropy. Budeme-li spolupracovat, můžeme obnovit to, co zde bylo v minulosti, tedy srdce Evropy.

EURO: Dokdy by měl být tento fond vytvořen? POSSELT: Prostředky současného Fondu budoucnosti budou vyčerpány nejpozději do roku 2007. Proto jako krajní termín vidím rok 2006. Bohužel loni došlo k určitému zhoršení vzájemných vztahů mezi Českem a Německem a my budeme muset o záležitosti začít znovu diskutovat.

EURO: Vraťme se ještě k požadavkům landsmanšaftu, úplně jste vynechal otázku majetku… POSSELT: Landsmanšaft není partnerem pro jednání o majetkových právech, tím je pouze spolková vláda. Majetkové nároky jsou individuálními právy německých státních občanů, kteří byli v roce 1945 vyhnáni, a těch se žádná německá vláda nikdy nevzdala. Naopak, každá platnost těchto nároků potvrdila! Práv se vlády nevzdaly, protože se obávají, že by vyhnance jinak museli odškodnit. Soudím, že vlády nehrají čestnou hru!

EURO: Bude mít landsmanšaft po vstupu Česka do Evropské unie lehčí, nebo těžší pozici při prosazování svých požadavků? POSSELT: Nemyslím, že budeme v horším postavení. Diskuse o nejrůznějších otázkách bude pokračovat, mě osobně nejde o nároky, spíše to vnímám jako politicko-morální problém. Ten bude existovat i po vstupu. Unie neřeší problémy automaticky, je pouze dobrým rámcem pro jejich řešení. Německá menšina v Česku zůstane tématem, i když budete členy unie, problematika se jen přesune ze zahraničněpolitického do vnitropolitického výboru. A já jsem členem obou těchto orgánů. Každým rokem dostáváme zprávu o dodržování lidských práv v unii a mezi kritizovanými bývá i Německo.

EURO: Jaký smysl má prosazování abstraktního práva na vlast? Nemá to pouze vést ke změně majetkového uspořádání v Česku? Nejde řadě sudetských Němců pouze o majetek? POSSELT: Je naprosto normální a legitimní usilovat o zpětné získání majetku, o který jste přišli! Ale musí to mít určité hranice – lze se k němu dostat jen v rámci zákonů. Z těchto důvodů bych téma majetku nepřeceňoval. Ale co považuji za důležité, je morální dimenze. Právo na vlast není nic abstraktního, nesmíme svět vidět pouze materialisticky. Lidé byli vyhnáni z domova během několika hodin s třicetikilovým zavazadlem. Kdyby se jim řeklo, nejste v Česku cizinci a patříte k této zemi, tak by to mnoha vyhnaným pomohlo vyrovnat se s minulostí. Takto vidím ono právo na vlast.

EURO: Opět se ale vyhýbáte otázce změn majetkového uspořádání v Česku. POSSELT: To je otázka zákonodárství a české zákony schvaluje výhradně český Parlament. Jejich shodu s evropským právem posuzuje Evropský soudní dvůr. Přesto je v zájmu Česka je najít způsob řešení problému, který by nikomu neuškodil. Možnosti existují, například Maďaři vydali kupony. Ty samotné nemají příliš vysokou cenu, ale maďarská vláda tak dala najevo připravenost řešit problémy. Mezitím tam řada původně maďarských Němců investovala.

EURO: Jaký je vlastně vliv sudetských Němců v Německu? POSSELT: Sudetští Němci mají vlivné postavení. A to nejen v Bavorsku, ale i v Bádensku- Württembersku, Sasku, Hesensku a Durynsku. Příkladem může být bývalý šéf Volkswagenu Hahn. Mnozí sudetští Němci pracují v mladoboleslavské Škodovce. Ta je příkladem, jak by vzájemná spolupráce měla vypadat. Navíc v Německu se zesiluje diskuse o vyhnání. Například časopis Spiegel, který v 70. a 80. letech téma vyhnání naprosto tabuizoval, loni v létě vydal zvláštní číslo na toto téma.

EURO: Proč míříte jako politik do Česka, když zde nemáte žádnou voličskou základnu? POSSELT: Ještě předtím, než jsem se stal politikem, jsem do Česka pravidelně zajížděl a cítím se tu jako doma. Chutná mi tu jídlo i pivo více než kde jinde, mám rád lidi, kulturu a způsob humoru. Mám zde mnoho přátel. I když trošku lituji, že jsem se poslední dobou stal poněkud známější. Dříve jsem měl více soukromí. Navíc jako politik také zastupuji sudetské Němce. Dalším důvodem mých návštěv v Česku je dodržování lidských práv obecně.

EURO: Co vás vedlo k otevření kanceláře v Praze? POSSELT: Velké německé strany, jako CDU, CSU či SPD, zde mají svá zastoupení již řadu let. Navíc Česká republika je vedle Polska jedním z našich nejdůležitějších sousedů. To platí zvlášť pro Bavorsko, kde kromě sudetských Němců žije i řada českých exulantů. Každá důležitá bavorská organizace má v Praze svoji kancelář. Předtím, než jsme kancelář otevřeli, se mě mnozí Češi dlouho ptali, proč ji v Praze nemáme. Nyní se mě pro změnu všichni ptají, proč ji máme…

EURO: Co je tedy cílem takové kanceláře? POSSELT: Není to žádná propagační centrála, jak si to mnozí vykládají. Má řadu konkrétních úkolů. Prvním je navazovat kontakty mezí českými a německými občany a institucemi. Za druhé je to podpora společných českých a sudetoněmeckých kulturních aktivit. Třetím úkolem je sledovat politický vývoj v Česku, abychom mohli citlivěji reagovat. Za čtvrté máme v úmyslu překládat některé české publikace a články do němčiny, protože v Německu se skoro neví o tom, co se v Česku říká a píše.

EURO: Jak hodnotíte kroky ministra vnitra Stanislava Grosse, který údajně udělá vše, aby zabránil fungování kanceláře? POSSELT: Nevěřím, že kdokoliv zabraňuje fungování naší kanceláře. Česko je demokratický právní stát a já si neumím představit, že by ministr vnitra dělal něco, co by s tím nebylo v souladu.

EURO: Připouštíte, že před válkou byli ze Sudet vyhnáni Češi? POSSELT: Národní socialisté se dopustili těžkých a neuvěřitelných zločinů proti Židům, Čechům, ale také sudetským Němcům, kteří se k nim nepřipojili. Tyto zločiny jsme nikdy nerelativizovali. Loni jsem v pořadu České televize Na ostro poprosil český národ o odpuštění za existující podíl sudetských Němců na zmíněných zločinech. Za to jsem sklidil velké množství negativních ohlasů z obou stran. Ale myslím, že to bylo nutné. Pokud o temných bodech společné minulosti nebudeme diskutovat, nepohneme se dále.

EURO: Lze proces v česko-německých vztazích, který začal podepsáním deklarace v roce 1997, srovnat s německo–francouzským usmířením po druhé světové válce? POSSELT: Srovnání není možné, a to ze dvou důvodů. Za prvé Francie nikoho nevyhnala. Za druhé smlouva podepsaná v Elysee nebyla počátkem německo-francouzského usmíření, ale jeho završením. Problém deklarace z roku 1997 je v tom, že v zásadě celý proces vzájemného usmíření otevřela a zároveň se pokusila o jeho uzavření. Deklarace klade příliš velké požadavky na obě strany. Bohužel to, co prohlašovali loni Vladimír Špidla s Milošem Zemanem, deklaraci neodpovídá. I na německé straně se objevují nevhodné reakce. Deklarace byla chybným instrumentem v nesprávném čase. Správné byly konkrétní kroky v deklaraci obsažené, jako je vytvoření Fondu budoucnosti či diskusního fóra.

EURO: Měli by Češi brát sudetské Němce jako krajany? Je možné, že by sudetští Němci mohli někdy v budoucnu pomáhat prosazovat v zahraničí české zájmy? POSSELT: Osobně považuji Čechy za krajany, příbuzné, a proto je celý konflikt tak složitý. Není nic obtížnějšího než spor uvnitř rodiny. Naším problémem je, že jsme si velmi podobní a máme mnoho společného. Tento rodinný spor musíme vyřešit a to, aby rodina držela pohromadě, je v zájmu všech jejích členů. Příkladem může být moje podpora českým utopencům v Evropském parlamentu. Ostatní Němci je příliš rádi nemají, zato já je miluji a mám strach, že by podle nařízení Evropské komise nemusely odpovídat předpisům.

BERND POSSELT (48), člen Evropského parlamentu. Syn sudetoněmeckého otce působil v letech 1974 až 1978 jako redaktor v tisku. Od roku 1978 do roku 1994 byl blízkým spolupracovníkem a tiskovým mluvčím člena Evropského parlamentu Otty Habsburka, syna posledního rakouského císaře. Aktivně podporuje křesťansko-židovsko-islámský dialog a spoluorganizuje Evropské křesťanské dny. V roce 1998 se stal členem Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra. Od konce roku 2000 je předsedou sudetoněmeckého landsmanšaftu.