Břevnovská zahradní restaurace sídlí v krásné vile; tím ale pohádka končí
Restauracím prodávajícím se přes slevomaty je lépe se obloukem vyhnout. Jde totiž o principiálně chybný koncept: deficitní zboží někdo přeprodává za nižší cenu lidem, kteří by na něj normálně neměli. V gastronomii to znamená párování zpravidla předražených nebo špatných restaurací a lidí s bídným gastronomickým povědomím. Asi jako byste za cenu nissanu prodávali ferrari s motorem z fabie. I proto jsem letos v lednu skončil v břevnovské restauraci Vila Kajetánka. Jako dobře míněný vánoční dárek jsem dostal večeři pro dva v rámci zdejších zvěřinových hodů koupenou na slevomatu. Nešlo nejít.
Jen za plnou cenu!
Ostatně Vila Kajetánka (mimochodem kulturní památka) slibuje v několika ohledech výjimečný zážitek, aspoň přes internet. Zaprvé se nachází ve vkusně zrekonstruované budově někdejšího zámečku Kajetánka, kolem nějž bývala v lepších dobách i vinice. Poté se proměnil v klášter i továrnu, až v horších bolševických dobách skončil jako dům dětí a mládeže. Vinici tu dnes už naštěstí nenajdete (představte si víno z ní!), zato se kolem krásné vily rozprostírá romantická zahrada s mohutnými stromy, jezírkem a vodotryskem, na niž navazuje parčík. V podstatě uprostřed města vás tak zeleň od něho izoluje. Zvlášť v létě takových míst v Praze moc nenajdete.
I vstup do vily je vcelku impozantní: vítá vás prostorný foyer s mozaikovou podlahou, velkým zrcadlem a komfortním posezením, z něhož se zvedá do prvního parta schodiště. Tím však pohádka končí: ne že by interiér přízemní restaurace přímo hrál nevkusem známým z televize; spíš jen zůstal někde na půli cesty, takže postrádá jasný design, a tudíž i atmosféru. Působí jako něco mezi lepší venkovskou hospodou a zámeckou restaurací, co neví, na co vlastně aspiruje. V lepším podniku totiž nemůžete ani v parném létě větrat těžký mastný vzduch z kuchyně do foyer, ani obout číšníky do crocsů. Mimochodem: na jejich nošení v dražších restauracích by neškodila prohibice. Obuv zdejšího personálu nicméně vadila nejméně. Jeden z číšníků nám například odmítl dekantovat víno s bezelstným vysvětlením, že by mu nezbyl dekantér pro hosty, co na rozdíl od nás platí plnou cenu. O to větší škoda, protože zimní zvěřinové hody v Kajetánce nebyly vůbec špatné. Postrádaly sice jistou exkluzivní kulinářskou originalitu a kreativitu, chutí i provedením ale určitě patřily k lepší pražské úrovni. K té se ostatně Vila Kajetánka řadí i cenově: třeba scaloppine limone, tedy telecí plátek na citronu a másle, stojí 275 korun, zatímco polévka bez koruny 60 korun.
Italský originál I proto jsem se do Kajetánky vrátil nyní, uprostřed léta. Číšníci tu stále nosí crocsy, většina hostů si ale užívá kouzlo zahrady. I ve všední den tu potkáte jak lépe oblečené cizince, tak celé české rodiny. Bohužel i pro letní zahrádku platí totéž, co pro vnitřní restauraci: působí nedotaženě, postrádá intimitu a atmosféru. Zatímco uvnitř v restauraci vyhrává uřvané komerční rádio, venku se naopak rozléhá úplné ticho. Ambientní jazz by jistě pomohl.
Třeba při komplikovanějším výběru jídla.
Na stole sice leží list s denním menu, k tomu vám přinesou ještě stálé menu včetně obsáhlé speciální nabídky. Jen denní menu obsahuje dvanáct položek, pro lepší podnik vždy nápadně podezřelý počet: tolik jídel se jistě hodí na festival kantýn, určitě ale ne do lepšího restaurantu; v top kvalitě jich prostě nikdy tolik neuvaříte. Menu navíc připomíná záběrem mišmaš. Vedle drahých jihoamerických steaků v něm najdete i těstoviny s krevetami nebo smažák s hranolky a tatarskou omáčkou. Na menu položeném na stole zase zaujme položka „originál italské prosecco“. Jaké asi jiné prosecco bývá? Čínské? Připadáte si tu jako v hypermarketu. Rozhodl jsem se vyzkoušet telecí tatarák ze stálého menu a candáta ze speciální nabídky. Číšník uměl poradit s výběrem rozlévaného červeného vína k předkrmu: v horkém dni doporučil místo tříslovitého chilského merlotu a těžkého italského chianti lehčí moravský modrý portugal. Za 55 korun za sklenku víno nabídlo rozumný moravský kompromis: méně chuti za méně tradiční trpkosti a kyselosti.
Současně číšník přinesl džbánek domácí vody s ledem, další rozumný kompromis: za 19 korun půl litru vody. Žádná předražená voda, na níž tuzemské restaurace dělají nejvyšší marže. Kyselá tečka Telecí tatarák s křepelčím žloutkem a topinkami s česnekem (169 korun) trval trochu déle.
Spíš než důslednost přípravy, jak napovědělo fádní servírování, za to mohlo již zmíněné nekonečné denní menu. Tatarák nebyl vyloženě špatný, ostatně tak jako spousta jiných věcí v Kajetánce: prostě jen chutnal stejně nudně, jako vypadal. Mladé telecí má vyznít osvěživě a čerstvě, jenže zdejší tataráček působil mdle jako ze staré krávy. Navíc měl příliš kašovitou strukturu.
Podle mastné chuti, vůně i vzhledu bych se navíc vsadil, že mé topinky nebyly zdaleka první ani poslední, které kuchař osmažil v tomtéž oleji. A co hůř: jinak pozorný a vstřícný číšník nepřinesl k tataráčku pepř ani sůl, přestože jich mají na zahrádce plný obslužný stůl. Vzhledem k tomu, že slánky i pepřenky chyběly i na ostatních stolech, mám podezření, že personál tentokrát považoval za zákazníky ze slevomatu všechny hosty - a pepř i sůl šetřil pro ty plnohodnotné.
Grilovaná filátka z candáta s restovanou zeleninou a bramborovým pyré (249 korun) jako by najednou patřila do úplně jiné ligy: servírováním, provedením, porcí i chutí. Dva na másle čistě osmahnuté filety šťavnaté ryby, položené částečně přes pyré a podávané s citronem, paprikou a cuketou, vypadaly, voněly i chutnaly stokrát lépe než unavený tatarák. Candát je jedna z nejlepších tuzemských ryb už jen proto, že na rozdíl od větších a starších kaprů, jimiž se rádi trestáme, není tučná ani nesmrdí blátem. Navíc se jako lepší volba než modrý portugal ukázala i sklenka moravského veltlínu, na Česko překvapivě rozlévaného v optimální teplotě.
Málem jsem se po rybě už zasnil, že dám Kajetánce třetí šanci, když číšník přinesl závěrečné espreso. V restauraci používají hrníčky s logem firmy Illy, i navzdory silnému aromatu a lákavě tmavé barvě s rezavou jemnou pěnou vám ale zdejší káva ihned vlepí kyselou facku. Česko je kyselostí kafe proslulé, obvykle ji způsobuje lajdácká péče o kávovar, případně i samotnou kávu. Zajímavé ovšem je, že u nás káva stojí výrazně víc než v Itálii, kde je nejlepší na světě. Ostatně být Vila Kajetánka v Itálii, je dávno vyhlášenou letní zahradní i zimní restaurací s jasnou kuchyní, vínem i designem. V Praze nám bohužel zbývá typický český příběh: napůl promarněná šance.
hodnocení krásná zahrada a budova zámku, dobře a čistě udělaná tuzemská ryba nedotažený design nejasné menu místy neomalená obsluha Vila Kajetánka Radimova ulice 160 00 Praha 6 tel.: 220 580 022 e-mail: info@vilakajetanka.cz www.vilakajetanka.cz Otevřeno Po-Ne 11.00-23.00 Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku * Caprese 119 Kč * Marinovaná zelenina s grilovaným kozím sýrem a balzamikovou redukcí * 149 Kč * Neapolské telecí ragú s hoblinami parmezánu podávané na toastu * 119 Kč * Telecí tataráček s křepelčím žloutkem podávaný s topinkami a česnekem * 169 Kč * Telecí consommé s telecím rolovaným hrudí a zeleninou * 59 Kč * Cassarecce con pollo e spinacci * 149 Kč * Spaghetti Gamberi * 169 Kč * Rukolový salát s rajčátky, balzamikovou redukcí a parmezánem * 139 Kč * Grilovaný kozí sýr na míchaném listové salátu s rukolou,sušenými rajčaty a dresingem * 179 Kč * 200g Grilovaná kuřecí prsíčka s parmskou šunkou a chedarem * 185 Kč * 200g „Scaloppine limone“ * 275 Kč * 200g Grilovaná filátka z candáta s restovanou jarní zeleninou a bramborovým pyré * 249 Kč * 200g Jihoamerický hovězí steak s grilovanou středomořskou zeleninou * 249 Kč
Výběr z vinného lístku * Veltlínské zelené, Česká republika 0,2l * 55 Kč * Pinot Grigio DOC, Itálie 0,2l * 69 Kč * Modrý Portugal, Česká republika 0,2l * 55 Kč * Chianti DOCG, Itálie 0,2l * 69 Kč * Chianti DOCG, Toskánsko, Sangiovese * 390 Kč * Merlot IGT, Sicílie, Giacondi, Barrique * 450 Kč * Barolo DOCG, Piemont, Nebbiolo * 790 Kč * Brunello di Montalcino DOCG, Toskánsko,
Sangiovese * 1190 Kč * Pouilly-Fumé, Les Cailloux, Sauvignon Blanc * 690 Kč * Rioja, DOC, Tempranillo * 490 Kč * Los Royales Reserva, Carinena, Tempranillo * 690 Kč * Modrý Portugal, Fr. Mádl * 360 Kč * Rulandské šedé, 2010, výběr z hroznů, Jedlička a Novák * 590 Kč * Prosecco DOC,Glera * 320 Kč * Prosecco, DOCG, Valdobbiadene, Glera * 590 Kč * Champagne Veuve Monsigny, Chardonnay, Pinot Noir * 990 Kč * Moet Chandon Brut Imperial * 1990 Kč Recenze všech restaurací najdete na http://euro.e15.cz/toprestaurace
