Poslanci prozatím k oživení turistiky nepřispěli
Ačkoli je cestovní ruch pro Českou republiku významným artiklem, stát se o něj dosud příliš nestaral. Důsledky se dostavily. Časy, kdy si státní pokladna díky zahraničním turistům přišla na více než čtyři miliardy amerických dolarů ročně, jsou, zdá se, již pryč. V posledních dvou letech se devizové příjmy ze zahraničního cestovního ruchu přehouply již jen těsně nad 3,5 miliardy dolarů. Návštěvníků k nám jezdí čím dál méně. V roce 1996 jich bylo více než sto devět milionů, loni již jen sto dva miliony.
Nepsané pravidlo říká, že každá nová destinace cestovního ruchu má sedm let na to, aby přitáhla a udržela si svou stálou klientelu. ČR, ač má pro turistiku příhodné podmínky, svých sedm let prohospodařila.
Pozdě, ale přece.
Ministerstvo pro místní rozvoj vypracovalo koncepci, díky níž by se měl cestovní ruch oživit. Navrhlo, aby se služby stravovacích (vyjma podávání alkoholických a tabákových výrobků) a ubytovacích zařízení přeřadily do pětiprocentní sazby daně z přidané hodnoty. Návrh byl začleněn do vládní novely zákona o DPH, kterou posuzoval minulý týden Parlament. Záměr počítal zároveň s přeřazením většiny ostatních služeb naopak z nižší do vyšší sazby. To se nelíbilo pravicovým poslancům, a tak ho smetli se stolu. „Je to škoda. Přispělo by to k oživení cestovního ruchu, ceny by se měly logicky snížit, říká Marie Stříbrná z ministerstva pro místní rozvoj. Přesné výpočty sice zatím nejsou k dispozici, předkladatelé ale vycházeli ze zkušeností z Irska. Tam v roce 1983 nejprve DPH zvýšili z 18 na 23 procent, což mělo za následek ekonomický úpadek deseti procent hotelů. Do roku 1992 daň postupně snižovali až na současných 12,5 procenta. Příjmy z DPH do státní kasy se rázem čtyřnás obně zvýšily, zaměstnanost v hotelích stoupla na dvojnásobek.
V České republice neexistuje speciální program na podporu cestovního ruchu. Podnikatelé mají navíc obtížný přístup k úvěrům. Ministerstvo pro místní rozvoj proto navrhuje zřízení státního fondu, který by jim poskytoval návratné půjčky s dobou splatnosti šest až sedm let, dotace na podnikatelské projekty, například na výstavbu ubytovacích a stravovacích zařízení. Do fondu by proudila část devizových příjmů země. Kromě toho by součástí jeho příjmů byly příspěvky podnikatelů - koruna za uby tovaného, koruna za zvíře, které si přiveze, koruna za směnárenské služby a padesát haléřů za výrobu pohlednic.
Koncepci podnikatelé tleskají. „Podporujeme její bezodkladnou realizaci, říká tajemník Asociace cestovních kanceláří ČR Oldřich Freidinger. Jedna věc se jim přece jen moc nezamlouvá - nechtějí přispívat do státního fondu. „Podnikatelé platí daně, tak p roč ještě nějaké poplatky, protestuje Freidinger. Stříbrná mu však oponuje: „Příspěvek bude součástí ceny, nezaplatí ji přímo podnikatel, ale turista.
Daně kam patří.
Koncepce rovněž počítá s daňovou restrukturalizací, aby daň z příjmu šla tam, kde podnikatel působí. „Fyzická osoba se registruje podle místa bydliště a přitom podniká třeba v Krkonoších. Místo podnikání je tak absolut ně znevýhodněno, tvrdí Stříbrná. Za nespravedlivé to považují i úředníci z ministerstva financí. Teoreticky je podle nich možné požadovat od poplatníka, aby v daňovém přiznání vyčísloval dílčí daňové základy podle místa výkonu činnosti jako podklad pro finanční úřad, jak má být celkem vyinkasovaná daň převáděna jednotlivým obcím. „Některé výdaje však mohou být takzvaně společné a jejich rozklíčování, například v jakém poměru se vážou k jednotlivým provozovnám, je pak složité, domnívá se Zdeněk Flídr z ministerstva financí.
Spása pro regiony v krizi.
Téměř sedmdesát procent zahraničních návštěvníků míří do Prahy, regiony pokulhávají, a to i přesto, že až osmdesát procent našeho území je vhodné pro rekreační účely. V cestovním ruchu přitom vzniká nejvíce pracovních příležitostí. Jeho rozvoj může ekonomicky oživit severomoravské okresy, oblast Českomoravské vysočiny a zejména bývalé vojenské újezdy podél německo-rakouských hranic.
Časy, kdy turisté přijížděli po pádu železné opony objevovat Čechy, jsou vzpomínkou. Nyní je zapotřebí připravit jim nové nabídky. Možností je mnoho, ale nestačí na ně jen přísun peněz. O atraktivnosti českých zemí se musí v zahraničí také něk do dozvědět. „Nedávno jsem se seznámil s údaji švýcarského Spolkového statistického úřadu za rok 1998. ČR je jako destinace švýcarských turistů na osmnáctém místě, což není oproti třeba Maďarsku na devátém místě lichotivá pozice. Důvodem postavení M aďarska na švýcarském trhu vůči ČR je především masivní propagace, tvrdí generální ředitel Čedoku Miroslav Res.
Podnikatelé volají po zpřísnění podmínek v cestovním ruchu. A úřady jim jdou na ruku. Ministerstvo pro místní rozvoj hodlá vrátit průvodcovské služby do kategorie vázaných živností, kdy předpokladem pro její získání bude složení zkoušek. Měli by být selektováni podnikatelé, kteří si chtějí otevřít cestovku či hotel. Ministerstvo a profesní společenstva již vypracovalo standardy ubytovacích služeb. „Musí se zprůhlednit podnikatelské prostředí. Aby se vědělo, jak má vypadat tříhvězdičkový hotel a jak čtyřhvězdičkový. Turista musí vědět, do čeho jde, říká Stříbrná.
