Toffolův recept pro flexitariány
Uvědomělí britští jedlíci obou táborů začínají modifikovat své gastroideologie a nacházejí smír na půl cesty mezi vegetariánstvím a masožroutstvím. Nový zdravý jedlý režim, prý. Na straně vegetariánské to způsobila jednak posílená informovanost o nezbytnosti bílkovin, jednak obezita z přejídání se sýry, pizzami a těstovinami, jednak vědomí zbytečného sebevylučování z širší a zajímavější společnosti. Na straně masožravé přispěla ke smíru větší informovanost o všelijakých chorobotvorných účincích masa požívaného v disproporčním množství vůči zelenině a ovoci. Tak se mnozí dlouholetí vegetariáni přiznávají, že teď dvakrát týdně zaholdují rybě nebo masu¨, a dlouholetí masožravci ctí dva či tři dny bezmasé, nikoli programově, jen tak samo od sebe jim to prý přijde samozřejmé, tak nějak. Jedni přestali pohrdat druhými a jedni druhé poučovat a kárat a sešli se na novém gastroideologickém kompromisu, který jim oběma dává právo nazývat se „flexitariány“. Dávají tím najevo, že kulinárnímu smíru a gastronomické pestrosti obětovali svoji někdejší rigiditu a stali se flexibilní. Pravicová kuchařka je zavilý flexitarián a její nynější zeleninový seriál není ideologicky vegetariánský, nýbrž jen dočasný odpočinek od nadměrného požívání masa.
Čímž jsme se elegantně a abecedně dostali k nejznámějšímu rostlinnému zdroji bílkovin, jímž jsou fazole. Ty česká kuchyně zná prakticky jen ve formě nakyslé jíškovité polévky populární z dob hlubokého komunismu jako téměř hlavní jídlo, po němž se už jedly jen buchty. Tu a tam se do ní ještě přidával špek nebo uzené. Tak či onak si získaly pověst levicovou. Tu se teď pokusíme trochu napravit. Jejich levicová větrotvornost se dá odstranit (kromě důkladného provaření) pečlivým pravicovým rozžvýkáním.
Začneme v Texasu, odkud pochází bohatý fazolový pokrm zvaný „crock pot red beans“. Crock pot je americký vynález podobný české remosce či francouzskému papiňáku. Elektrický hrnec s pokličkou, na němž si knoflíkem můžeme nařizovat teplotu a který hřeje zespodu. Nemáme-li crock pot, bude nám nejlíp vyhovovat papiňák.
Do něho naházíme do mírně rozehřátého oleje všechny tyto ingredience: sušené červené fazole, posekaný paprikový lusk, posekanou cibuli, posekanou celerovou nať, posekanou mrkev, drcený česnek, bobkový list, omáčku tabasco, sušený tymián, dušenou šalvěj, sušenou majoránku, petrželku, pažitku, jarní cibulku, čerstvě mletý pepř. Nesolíme. Pár minut podusíme a promastíme, pak zalijeme červeným vínem, to vydusíme, nakonec zalijeme horkou vodou tak, aby hladina vše překrývala aspoň o pět centimetrů. Přikryjeme a na mírném ohni přivedeme do varu, pak vypneme, necháváme dohřívat a jdeme na pár hodin dělat něco jiného. Zkontrolujeme měkkost fazolí a hladinu vody. Jsou-li fazole měkké, osolíme. Je-li stále moc vody, odklopíme a necháme odpařit. Podáváme s rýží.
Z Ameriky také pocházejí bílé fazole dušené v rajčatové omáčce, které se staly součástí bohaté pravicové snídaně anglické. Jejich nejslavnější verze Heinzova, vyráběná v Pittsburghu už od roku 1869 a pár desítek let nato uvedená na britský trh poprvé ve slavném pravicovém lahůdkářství Fortnum & Mason na Piccadilly, si svou popularitou a postupnou lácí (Heinz si v Británii postavil pobočku) vydobyla čestné místo v každodenní britské stravě slavným reklamním sloganem „Beanz Meanz Heinz“. Vlastními levnějšími variantami „baked beans“ zaplavila trh většina supermarketů. Po pádu komunismu Heinzova plechovka dobyla i trh ruský, kde po nějakou dobu patřila mezi vyhledávané lahůdky západně orientovaných novozbohatlíků. Nezažil opravdické fazole, kdo si je nikdy nedal s míchaným vejcem na toastu v obyčejném anglickém dělnickém „cafe“, nebo alespoň v selfservisu na letišti Stanstead.
S fazolemi (jako s každou lidovou stravou) dokážou pravicové kejkle dělat Italové. Celonárodně populární primo piatto zvané „pasta fagioli“ proslavil známý komik Lino Toffolo písničkou, kterou si můžete nagooglovat na: (www.youtube.com/watch?v=DVCvlwER8lA). Základní fazolová varianta (vizte recept) se dá podle choutek obohacovat brokolicí, kapustou, cuketou, pečenými kaštany či houbami (chcete-li zůstat bezmasí) nebo mušličkami, špekem či uzeným (chcete-li si flexitariánsky zařádit).
Fazolová kaše
Napůl předměklé a předvařené fazole osmahneme deset minut v olivovém oleji s feferonkou, česnekem, celerovou natí, rajčaty (oloupanými čerstvými nebo konzervovanými), rozmarýnem, bobkovým listem a čerstvě mletým pepřem. Zalijeme vodou do úplného pokrytí a alespoň pět centimetrů navíc, vaříme (nejlíp v papiňáku, kde okamžitě po varu zhasneme oheň a necháváme dovařit tlakem) do úplného, ale pořád ještě křupavého změknutí fazolí. Dáme opět do varu a osolíme, aby fazole dál neměkly, přihodíme krátké těstoviny (penne, rigatoni, conchiglie, orechiette, fusilli) a dovaříme dalších deset minut do změknutí. Podáváme v polévkovém talíři posypané strouhaným sýrem, několika lístky bazalky a štědrým šplíchnutím olivového oleje.
