Promočený čím dál víc

7. 1. 2003

Americkou měnu tíží obchodní deficit, nízké úrokové sazby a strach z teroristů

Spojené státy, jež byly vždy zvyklé na vedoucí postavení ve světové ekonomice, se už slabému euru nesmějí. V březnu minulého roku sice evropská měna klesla na 87 centů, ale nyní má opět navrch. Koncem roku se ustálila na hodnotě 1,05 USD, což představuje pro dolar ztrátu sedmnáct procent. Ten jenom od konce listopadu spadl vůči svému evropskému soupeři o šest procent a nyní je na tříletém minimu. „V současné době nejsou Spojené státy pro investory tak přitažlivé jako ve druhé polovině devadesátých let,“ říká Volker Dosch, ředitel odboru amerických akcií v divizi Deutsche Bank s názvem DWS Investment, která je největším německým správcem fondů.
Jednorázový výkyv, který způsobila celosvětová nervozita kvůli hrozící válce s Irákem? Těžko. Dolar totiž také ovlivňuje celá řada jiných faktorů - od obrovského obchodního deficitu a nízkých úrokových sazeb až po stále menší náskok v hospodářském růstu. Obchodníci s devizami se domnívají, že ztráta vůči společné evropské měně může znamenat začátek všeobecného poklesu. „Dolar se musí ustálit na nižší hodnotě,“ říká Ashraf Laidi, hlavní měnový analytik skupiny MG Financial Group v New Yorku. Mnozí očekávají, že by euro mohlo v následujících měsících vystoupat na 1,07 dolaru. Navíc by americká měna mohla sklouznout z nynějších 118 japonských jenů pod 115, přičemž jen od začátku prosince ztratila vůči jenu pět procent.
Další mírný pokles dolaru by pravděpodobně prospěl nejisté americké ekonomice jako celku. Zcela jistě by ho uvítali výrobci, kteří vyvážejí na zahraniční trhy nebo konkurují importovaným výrobkům na domácím trhu. Kombinace silného dolaru a dravé konkurence ze zemí s nízkými výrobními náklady způsobila, že ve výrobním sektoru od roku 2000 ubyly dva miliony pracovních míst. Slabší dolar by umožnil snížit ceny zboží vzhledem k euru, jenu a dalším cizím měnám. Producentům by tak mohl vzrůst podíl na trhu a třeba by se i odvážili trochu zvednout ceny. „Oslabování dolaru nám vyhovuje. Myslíme si, že by měl tento trend ještě pokračovat. Zatím totiž podle nás dolar nedosáhl své optimální úrovně,“ říká Hank Cox, zástupce místopředsedy Národního sdružení výrobců.
Pokles dolaru však způsobuje na domácím trhu také problémy. Američtí spotřebitelé doplácejí na to, že se zvyšují ceny importovaného zboží. Mohly by také stoupnout úrokové sazby, pokud by zahraniční investoři trvali na vyšších výnosech. Důvodem je zvýšené riziko devizových ztrát, které by utrpěli při zpětném převodu na svou měnu. To může být rovněž příčinou, proč Bushova vláda zatím slabšímu dolaru nevyšla vstříc. „Bylo by to příliš riskantní, protože nikdo přesně neví, jak by se taková akce interpretovala,“ říká Thomas D. Gallagher, regionální ředitel ve Washingtonu z firmy ISI Group, poskytující poradenství pro Wall Street.
Výrazně oslabený dolar by mohl odradit americké obchodní partnery a narušit křehkou obnovu ekonomiky. Dosud byli neúnavní američtí spotřebitelé předními tahouny světového hospodářství, ale pokud je vyšší ceny ovlivní a oni omezí nákup importovaného zboží, doplatí na to růst zahraničních ekonomik. Silnější cizí měny by pak udržely inflaci v ostatních zemích na nízké úrovni. Inflace však není problémem pro země, jako je Japonsko a Čína, které naopak bojují s deflací.
Ačkoli je možné, že se oslabování dolaru vymkne kontrole a začne se zrychlovat podobným způsobem, jako byl pád kapitálového trhu, není to příliš pravděpodobné. Tato situace by Spojené státy nutila k dalšímu zvyšování úrokových sazeb, aby se zahraniční investoři zcela z USA nestáhli. Americký obchodní deficit by se sice zredukoval, ale tím nejhorším možným způsobem: těžká krize by minimalizovala kupní sílu spotřebitelů, zatímco devalvace dolaru by neúnosně zdražila dovážené zboží.
I když to vypadá, že se dolar v tak hluboké krizi neocitne, síly působící proti němu jej patrně ještě v dohledné době udrží v sestupné tendenci. Bezprostřední příčinou oslabení se zdají být obavy trhu, že by se střet s Irákem mohl velice prodražit, poškodit americké zájmy na Středním východě a iniciovat další teroristické útoky na americké cíle. Všechny přípravy na válku dolar oslabily vůči měnám, kterých se konflikt tolik netýká.
Je velmi zajímavé, že zatímco dolar při mezinárodních krizích obvykle sloužil jako spolehlivá investice, v poslední době se podle analýzy bostonské State Street Bank choval spíše jako rizikový kapitál. V roce 2001 si dolar vedl celkem dobře vždy, když investoři nebyli příliš ochotní riskovat. Od ledna minulého roku se ale začal pohybovat stejně jako index RAI (Risk Appetite Index, míra ochoty riskovat), který vytváří State Street Bank. To znamená, že investoři kupovali dolary při zvýšené chuti do riskování a prodávali je, kdykoli dostali strach – tedy přesný opak hry na spolehlivou investici. „Spojené státy se staly hlavním činitelem současných geopolitických nejistot,“ poznamenává Laidi.
Bez ohledu na nervozitu týkající se války a terorismu se lze na nedávný pokles dolaru dívat z pohledu rostoucího deficitu amerického běžného účtu. USA dovážejí daleko více zboží než exportují, zatímco příjmy Spojených států ze zahraničních investic jsou menší než obnosy, které vyplácejí zahraničním investorům v USA. Je pravdou, že USA mají deficit na běžném účtu již mnoho let, ten však neustále roste. Při propočtené hodnotě 500 miliard dolarů za rok se americký deficit nyní blíží již pěti procentům hrubého domácího produktu. Jedná se o úroveň, při níž se malé a méně úvěruschopné země často stávají obětí spekulantů s národními měnami.
Místo aby Státy platily za zahraniční zboží svým vlastním zbožím, vyrovnávají většinu dovozních účtů cennými papíry, které představují nároky na americký majetek, jako jsou například akcie a dluhopisy. Spekulanti na vzestup dolaru tvrdí, že zahraniční subjekty budou i nadále ochotně přijímat americké obligace, neboť jsou přesvědčeni o tom, že i přes současné problémy zůstávají USA nejlepší místem na světě pro zahraniční investice. Začínají se však objevovat signály, že pro USA je stále obtížnější přitáhnout dlouhodobý a vytrvalý kapitálu, který zajišťuje stabilní měnu, jak poznamenává Michael Metcalfe, vedoucí analytik strategií pro State Street Bank v Londýně. V roce 2001 Spojené státy přitáhly 130 miliard dolarů přímých zahraničních investic do výrobních závodů, nemovitého majetku a firemních akvizic, ale jen 24 miliard za první tři čtvrtletí roku 2002. Mezitím nákupy amerických cenných papírů s výjimkou pokladničních poukázek klesly ze 407 miliard dolarů v roce 2001 na roční hodnotu 300 miliard za první tři čtvrtletí 2002. „Pro USA bude čím dál obtížnější přitáhnout dostatečný kapitál, který by vyrovnal schodek zahraničního obchodu,“ domnívá se Volker Dosch z DSW Investment.
Dalším důvodem pro nedůvěru zahraničních investorů je, že se v roce 2003 pravděpodobně sníží náskok amerického ekonomického růstu. I když prozatím ekonomika v USA roste rychleji než ve většině průmyslových zemí, ekonomové očekávají, že se toto tempo letos zvýší o pouhé 0,4 procenta. V jiných zemích bude zlepšení výraznější: Velká Británie i Evropa předpokládají jednoprocentní růst a Japonsko by podle průzkumu informačního věstníku Blue Chip Economic Indicators mohlo v tomto roce dosáhnout růstu o 1,5 procentního bodu.
Dolaru nepomáhají ani domácí úrokové sazby. Aby docílil oživení hospodářství, snížil Fed úrokovou míru federálních fondů během dvou let na 1,25 procenta, což je 42leté minimum, a dával do oběhu daleko víc peněz. Po odečtení inflace je skutečný zisk dvouletých pokladničních poukázek pouze 1,7 procenta. Tato hodnota je nižší než zisk dvouletých poukázek ve Velké Británii nebo v eurozóně. Dokonce i Japonsko, které je známé velmi nízkými úrokovými sazbami, je na tom lépe. Ačkoli je nominální výnos poukázek pouze 0,9 procenta, ceny pro japonské spotřebitele klesají o 0,9 procenta ročně, takže efektivní zisk poukázek pro investory v jenech je 1,8 procenta.
Je pochopitelné, že se spekulanti na pokles dolaru mohou mýlit. Dříve se totiž po oslabení vždy vrátil na původní hodnoty. Zatímco ztráta proti euru je výrazná, vůči většině ostatních měn si vede dobře. Z dlouhodobého hlediska je však téměř jisté, že dolar ztratí na síle. Ostatní země totiž nebudou poskytovat úvěr americkému spotřebiteli po neomezeně dlouhou dobu. Nejzdravější vývoj by zřejmě nastal při postupném oslabování dolaru, které by reagovalo na rychlejší růst zahraničních ekonomik. Planeta velká jako ta naše nemůže spoléhat pouze na jeden motor hospodářského rozvoje.