Programové prohlášení nové české vlády vymazalo veškeré vzpomínky na ultraúsporný nečasovský režim. To však neznamená konec obsedantního škrtání. K úspěchům se totiž nadále snaží prošetřit i podstatná část firem. A jak se může zdát při prvním pohledu na výsledky, strategie je to vcelku úspěšná. Druhý pohled ovšem odhalí skrytou hrozbu, o níž už i někteří byznysmeni začínají obezřetně mluvit: Soukromý sektor posiluje hlavně díky konstantnímu tlaku na pracovní sílu.
Technologie zkrátka ve velkém nahrazují lidi a z těch zaměstnanců, kteří prozatím svá místa uhájili, mnozí berou méně, než na co byli zvyklí. Střední třída, o kterou se hospodářský růst a potažmo celý stávající ekonomicko-politický systém opírá, se tak dostává pod tlak. Úspěšná politika firem je prostě ve střednědobém – nemluvě o dlouhém – horizontu krátkozraká, ne-li přímo sebevražedná, o čemž nedávno v Davosu mluvil i šéf Googlu Eric Schmidt.
Zjednodušeně řečeno, náklady jedné firmy – tedy mzdy – jsou příjmy jiné firmy. Když tak na jedné straně uberete, ubíráte tím i na té druhé. (Pokud se vše nesnažíte maskovat dluhem, což, jak praví čerstvá zkušenost, se moc nevyplácí.) Vezmeme-li toto v potaz, dostávají nejčerstvější americké statistiky, podle nichž jsou mzdy coby procento ekonomiky na historickém minimu, ještě hrozivější podtón. Utlumený americký spotřebitel je totiž špatnou zprávou pro celý svět, jejž svou zdánlivě nekonečnou nenasytností po zboží a službách táhne; není divu, jeho potenciál se totiž rovná patnácti procentům světového HDP.
Pod tlakem přitom nejsou jen průměrní Američané, ale zrovna tak i střední třída mnoha dalších rozvinutých ekonomik, včetně rovnostářské Skandinávie. Ve Švédsku se podíl mezd na HDP propadl ze 74 procent v roce 1980 na dnešních 65 procent a v sousedním Norsku z 64 procent na 55, vyplývá z šetření OECD. I když lze část tohoto posunu připsat veskrze pozitivním změnám, jde nepochybně i v těchto zemích alespoň zčásti o pohyb směrem k nižší spotřebě. Česko, jak ukazují naše grafy, je na tom podobně.
Grafika ukazuje propad podílu pracujících starších patnácti let na celkové populaci. Jak potvrzují data několika společností, která jsme pro účely tohoto článku analyzovali, takzvaná optimalizace – rozuměj propuštění – je jedním z faktorů, který jej vysvětlují. Druhá grafika pak globální příběh doplňuje: Mzdy coby podíl na celkových nákladech firem v Česku klesají. Tento trend naboural vstup do Evropské unie, s nímž přišla z pohledu zaměstnanců vcelku příjemná vlnka. Tu ale, vzhledem k tomu, že podobných událostí ekonomika moc nepotká, bereme jako výjimku.
Míra zaměstnanosti Pracující starší 15 let k celkové populaci (v %)
Podíl mezd na celkových nákladech firem (v %)
O autorovi| Roman Chlupatý, spolupracovník redakce
