Maďarsko se stalo novou branou do Evropské unie. Azylanty ale raději pouští dál na západ
Maďarská župa Csongrád ležící u srbských hranic je proslulá pěstováním cibule a papriky. Ostatně její správní město dalo název segedínu, jednomu z nejoblíbenějších gulášů. Už několik let tu ale žádná rolnická idyla nepanuje. Mnoho polí ležících v blízkosti hranice se Srbskem je rozježděných a téměř permanentně tu kempují zbědovaní utečenci, kteří urazili desítky kilometrů pěšky do zaslíbené země. Maďarsko se po vstupu do Evropské unie stalo branou do Evropy. Každý šestý migrant, který loni nelegálně překročil hranice Evropské unie, to zkusil právě přes ty maďarské.
O raketovém nástupu migrantů svědčí pohled do nových statistik Frontexu, instituce, jež chrání vnější hranice EU. V roce 2004, kdy Maďarsko společně s devíti dalšími zeměmi vstupovalo do Unie, hlásilo Frontexu pouhých 34 zaznamenaných nelegálních přechodů své hranice. Po vstupu do schengenského prostoru už počítalo v tisícovkách. A poslední dva roky roste počet uprchlíků exponenciálně. Mezi lety 2012 a 2013 trojnásobně, loni pak počet záznamů vyšplhal na 37 374 osob. Což je oproti předloňskému roku téměř dvojnásobek. K tomu je nutné připočítat ještě zhruba stejný počet žádostí o azyl ze zemí, jako je Albánie, Srbsko nebo Bosna a Hercegovina, jejichž občané mohou na základě asociační dohody s EU jezdit do Evropy bez víza. Ovšem jen jako turisté.
Jen projíždíme Mimořádná obliba takzvané západobalkánské cesty, která je po Středomoří a Řecku třetí nejvýznamnější branou do EU, je daná geograficky. Maďarsko je coby nárazník mezi Balkánem a střední Evropou první na ráně. A na rozdíl od Řecka potkají migranti na evropské pouti z Maďarska celníky až ve Velké Británii. Jednotná pravidla pro schengenský prostor učinila z Maďarska ideální tranzitní zemi. Podle statistik Frontexu tři čtvrtiny lidí, kteří ilegálně přejdou maďarské hranice, putují dále do Evropy. V roce 2009 byl přitom podíl migrantů směřujících z Maďarska pryč jen desetinový.
Přelévání uprchlické vlny z Maďarska ještě uspíšilo zavedení nové cizinecké legislativy v lednu 2013. Na nátlak Bruselu, který kritizoval často nelidské podmínky v záchytných táborech, kde bylo s migranty nakládáno jako s vězni, Budapešť uvolnila režim. Po podání žádosti o azyl, což je víceméně administrativní úkon, jsou migranti převezeni do azylových center, kde nefunguje hlídaný režim. Mohou se tedy s nouzovými doklady v ruce volně pohybovat. Většina z nich mizí hlouběji do EU – zejména do Německa nebo Švédska, které jsou považovány za země otevřené imigrantům.
Azylová ruleta Teoreticky by je mělo čekat vyhoštění. Na základě Dublinské úmluvy z roku 1997 se musí o azyl žádat v té evropské zemi, kde cizinec poprvé vstoupí na půdu EU. Zakázáno je i paralelní podávání žádostí ve více zemích. Praxe je ale jiná – mnohé evropské země od roku 2011 nevydávají zpět migranty, kteří dorazí z Řecka. Evropský soud pro lidská práva totiž uznal, že Řecko nezvládá zpracování žádostí o azyl a není schopno cizincům zaručit jejich práva. A podobné je to i s Maďarskem. Ruleta, kdy žadatelé o azyl raději sázejí na odchod do země, kde mají větší naději na nový život v Evropě, tak pokračuje.
Nutno dodat, že k radosti maďarských úřadů.
Ty se totiž zaměřují především na integraci zahraničních Maďarů. Ostatní vítáni nejsou. „Migrace by měla být zastavena. Nechceme integrovat významnou menšinu s cizí kulturou, která je odlišná od té naší. Chceme Maďarsko maďarské,“ maďarský premiér řekl Viktor Orbán.
Poslední dva roky roste počet uprchlíků v Maďarsku exponenciálně. Loni se vyšplhal na 37 374 osob.
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruska@mf.cz
