Amerika svým růstem vytřela zrak Japonsku i Evropě
Americké hospodářství tento měsíc zlomilo význačný rekord. Na vzestupné dráze se totiž neochvějně drží již stý sedmý měsíc, tedy déle, než byla dosud nejdelší etapa hospodářské expanze z období 1961-1969 v době vietnamské války. Největší světová ekonomika nenasytnou poptávkou již dlouho překračuje vlastní produkční kapacitu. Mezi americkými ekonomy panují obavy z přehřátí, což zřejmě přimělo Federální rezervní systém (Fed), aby postupně, byť zatím pomalu, zvyšoval úrokové sazby. Od března roku 1991 se zvýšil hrubý domácí produkt o více než třetinu. Nezaměstnanost se pohybuje kolem čtyř procent, a do práce se v mnoha případech vrátili dokonce i lidé, kteří před lety odešli do předčasného důchodu. Federální rozpočet se po téměř dvaceti letech chronických deficitů otočil do překvapivě vysokého přebytku, reálné příjmy většiny domácností výrazně stouply. Ale jak už to bývá, nikdy se netřpytí všechno. Časopis Business Week za kardinální problém americké společnosti označil prohlubující se majetkovou nerovnost. Pětina domácností v nejnižším příjmovém pásmu si z celkového národního bohatství rozděluje jenom čtyři procenta, horní blahobytná pětina ukusuje téměř polovinu. Vrátilo se sebevědomí. Nad souhrnnými čísly charakterizujícími vývoj hospodářství v USA nelze říci nic jiného, než že Američané vytřeli světu, hlavně tomu západnímu, dokonale zrak. „Skoro pětiprocentním tempem hospodářského růstu za uplynulých pět let nám prostě ukázali, že i hospodářsky nejzralejší země se vůbec nemusejí spokojit s dvou až tříprocentní dynamikou, napsal v německém tisku ředitel Ústavu světového hospodářství v Kielu Horst Siebert. Podle amerických odborníků nejsou tak důležitá statistická čísla charakterizující probíhající boom založený hlavně na informačních technologiích, ale to, že se zásadně změnily nálady ve společnosti. Američané se podle časopisu Business Week už dávno neobávají, že jim Japonci „dají na frak svojí špičkovou technologií nebo že potomci budou muset táhnout obrovské dluhy. „Léta hospodářského rozkvětu vrátila mnoha lidem ztracené sebevědomí, uvedl Andrew Kohut, ředitel Pew Research Center for the People & the Press. Co nelze změřit. Amerika za svůj nynější hospodářský rozlet vděčí investičnímu boomu, který začal na přelomu 80. a 90. let. Například v období 1995-1996 investice (bez bytové výstavby a veřejných projektů) stoupaly o více než deset procent ročně, kdežto v Německu jenom o 2,6 procenta. Existují ale četné faktory podepírající hospodářskou prosperitu USA, které nelze číselně vyjádřit. Především je to až neuvěřitelné podnikatelské nasazení mnoha Američanů, kteří se nebojí vložit do nové firmy všechny úspory. Sociologové hovoří nejenom o veliké odvaze, ale až dobrodružnosti. Podle údajů společnosti Venture Economics v Newarku se do rizikových projektů s nejistou návratností loni celkově investovalo kolem 45 miliard dolarů, zatímco v roce 1990 jenom 3,7 miliardy dolarů. Snaha něco dokázat a ohromit trh něčím novým žene podle časopisu Business Week stále více lidí do škol. Ke studiu na univerzitách se zapisuje stále větší počet pětatřicátníků i starších. Do podnikání se s velkou chutí pustily i americké ženy. Počet těch, které založily vlastní firmu, v letech 1992-1999 vzrostl o 42 procent. Hospodářství šel k duhu také pokračující příliv přistěhovalců, hlavně vysoce kvalifikovaných. Podle údajů National Science Foundation byla v roce 1997 mezi počítačovými experty a chemickými inženýry asi pětina cizinců. Nic víc než produktivita. „Hospodářský růst Spojených států je založen na produktivitě práce a jejím růstu. Všechny ostatní uváděné faktory, například pobídky v rámci různých politik - to je nesmysl, soudí Evžen Kočenda z Centra pro ekonomický výzkum Univerzity Karlovy. Celková produktivita se v americkém hospodářství v první polovině devadesátých let zvyšovala o 1,8 procenta ročně, v období 1996-1999 se její tempo zrychlilo na 2,6 procenta. Základy současného hospodářského rozmachu v USA se podle mínění většiny odborníků začaly klást už na počátku osmdesátých let. S deregulací, která se pokládá za jeden z velkých hospodářských stimulů, začal už prezident James Carter, když v říjnu 1978 uvolnil pravidla podnikání v letecké dopravě. Doslova podnikatelský entuziasmus pak vyvolal obrovský balík daňových úlev, který v srpnu roku 1981 ohlásil prezident Ronald Reagan. „Během osmdesátých let byla mimořádně důležitá především liberalizace finančních trhů, která usnadnila přístup firem k levnějším úvěrům, konstatuje Vladimír Zlacký, bývalý poradce slovenské vlády, který nyní působí v USA. Dodává, že velikou roli sehrál nekompromisní tlak finančních trhů na neustálé zvyšování akciové hodnoty. „Ten podnítil rozsáhlou restrukturalizaci podnikového sektoru, jež byla zahájena koncem osmdesátých let a probíhá až do dnešní doby, podotýká Zlacký. Trh práce. Míra nezaměstnanosti je nyní na nejnižší úrovni za posledních třicet let - mírně nad čtyřmi procenty. Přitom ale velké společnosti stále propouštějí. Například Coca-Cola oznámila, že propustí kolem šesti tisíc zaměstnanců. Většina Američanů si podle sociologických průzkumů myslí, že díky expanzi malých firem má svůj job „pod kontrolou . „Ze společnosti zmizel kolektivní strach z propouštění, napsal Business Week. Přestože ekonomika v nejbližších dvou letech s velkou pravděpodobností zvolní, prognostici s nějakým citelnějším růstem nezaměstnanosti nepočítají. Její průměrná míra by se letos i příští rok měla pohybovat mezi čtyřmi až 4,2 procenta. Akciová horečka. Rychle se zvyšující zisky amerických společností, zejména těch, které se orientují na informační technologie, přitáhly mnoho drobných akcionářů. „Malí investoři jsou posedlí touhou vstoupit na kapitálový trh, napsal v nedávné zprávě o finančním hospodaření domácností Federální rezervní systém, plnící v USA úlohu centrální banky. Podle něj akcie v roce 1998 v průměru představovaly 58 procent aktiv amerických domácností, zatímco v roce 1989 to bylo jenom 28 procent. Odhaduje se, že na trh akcií od roku 1991 nově vstoupilo 40 milionů „hráčů . Přibližně 80 milionů Američanů, tedy skoro polovina domácností, nyní vlastní akcie - ať už přímo nebo prostřednictvím penzijních a investičních fondů. Právě díky oné „posedlosti akciemi získaly vydatné cash flow mnohdy i firmy, které neměly nic jiného než podnikatelský záměr. Od března 1991 do konce minulého roku tak na akciový trh přišlo přes pět tisíc nových společností, které díky primárním emisím akcií získaly přes 300 miliard dolarů, jak informoval Business Week. „Jsme jediná země na světě, kde můžete dát dohromady prvních sto milionů dolarů dříve, než si koupíte první oblek, komentoval na jeho stránkách ministr financí Lawrence Summers. Obrovský zájem Američanů o obchodování akciemi potvrzuje i vývoj hlavních burzovních indexů. Index Nasdaq Composite „nasycený akciemi technologických společností od března roku 1991 vylétl z pěti set bodů na téměř čtyři tisíce počátkem letošního ledna. Dokonce i „usedlý Dow Jones Industrial za tu dobu vyskočil čtyřnásobně. Hranici deseti tisíc bodů přetnul loni v březnu. Příznivé vnější faktory. Restrukturalizací ozdravené americké firmy využily šance, kterou jim nabídla volnější pravidla mezinárodního obchodu zbožím a službami. Podařilo se jim upevnit pozice jak v Evropě, tak Asii. „Vnější faktory také sehrály důležitou úlohu - mimo jiné asijská krize, jež stlačila cenu ropy i dalších surovin, což spolu se zhodnocením dolaru přispělo k utlumení inflačních tlaků v americké ekonomice, poznamenává český zástupce u Mezinárodního měnového fondu Jiří Jonáš. Bohatá Amerika inkasovala i „mírové dividendy . Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 mohla omezit výdaje na zbrojení. Ve finačním roce, který skončil v září 1998, dosáhly vojenské výdaje 263,1 miliardy dolarů, a byly tak o třináct procent nižší než v roce 1989. Období klesajících zbrojních výdajů však podle převládajícího mínění skončilo. Prezident Bill Clinton v nadcházejícím finančním roce počítá se skoro čtyřprocentním růstem těchto výdajů. Makrostabilita. Technologické novinky nejsou zdaleka to jediné, co Američané světu během posledních zhruba deseti let předvedli. Dokázali také zlepšit makroekonomickou stabilitu
- hlavně tím, že přísnou rozpočtovou politikou tlačili dolů schodek federálních financí, až se loni otočil do překvapivě vysokého přebytku. Clintonův návrh federálního rozpočtu na nadcházející finanční rok, nedávno odeslaný Kongresu, počítá s výdaji ve výši 1,83 bilionu dolarů s tím, že během následujících deseti let se nakumuluje přebytek 746 miliard dolarů (bez přebytku sociálního pojištění).
Rozpočtové výdaje v roce 1993, kdy se prezident Clinton poprvé ujal úřadu, představovaly 22,7 procenta HDP, v nynějším finančním roce to bude 18,7 procenta. Ve většině evropských zemí se přes rozpočet přerozděluje kolem 40 procent HDP. Přebytek a volby. V nynější předvolební kampani v USA z hospodářských témat stejně jako v minulých letech dominují daně. „Debaty se ale točí také kolem netradičního tématu - jak využít značný fiskální přebytek, který produkuje prosperující americká ekonomika, uvádí Zlacký. Společnost Merrill Lynch ve své únorové analýze věnované USA uvádí, že přebytek v letošním fiskálním roce dosáhne 170 miliard dolarů. Kandidáti za Demokratickou stranu prosazují, aby se z příštích přebytků financovalo sociální a zdravotní zabezpečení, vyšší investice do vzdělání a v neposlední řadě splácení veřejného dluhu. Naproti tomu republikán George W. Bush v duchu nejlepších tradic své strany slibuje další rozsáhlé snižování daní pro všechny příjmové skupiny obyvatelstva. O nutnosti splácet veřejný dluh tolik nehovoří a už vůbec se nezmiňuje o finančním posílení sociálního a zdravotního systému. Obezřetný Greenspan. Poklonu za devítileté období prosperity si zaslouží především předseda Federálního rezervního systému USA Alan Greenspan, stojící v jeho čele třináct let a na počátku letošního ledna znovu potvrzený do funkce. „Jeho management se označuje jako skoro bezchybný, sdělil Zlacký. Obezřetné rozpočtové hospodaření vlád mu během devadesátých let umožnilo uskutečňovat poměrně volnou měnovou politiku. Strážce měny ale neváhal přitáhnout šrouby, kdykoli dospěl k závěru, že inflace nebezpečně vystrkuje rohy. Tak se stalo v období 1994-1995, kdy se Greenspan proslavil velmi dobře načasovaným zvýšením úrokových sazeb. Na podzim roku 1998, kdy na světové finanční trhy dolehly obavy z důsledků ruské krize, ale s nimi šel dolů dokonce třikrát po sobě, aby povzbudil nejenom Ameriku, ale celý západní svět. Greenspan už několikrát upozornil, že v americkém hospodářství se musí krotit poptávka, která obecně žene vzhůru mzdy i ceny. Tentokrát tomu však v USA zatím není. „Spotřeba pomáhá ekonomice růst, ale zároveň ji žene až na okraj jejích kapacitních možností, uvedl Greenspan minulý týden před bankovním výborem Senátu. Propad zahraničního obchodu. Jako varující signál svědčící o riziku hospodářského přehřátí se nejčastěji udává nepříznivý vývoj na běžném účtu americké platební bilance. Rychle se zvyšující domácí poptávka si vynutila vyšší dovoz, jehož roční hodnota přesahuje bilion dolarů, zatímco vývoz se pohybuje kolem 670 miliard dolarů. To spolu se zhoršujícími se směnnými relacemi přivedlo běžný účet do schodku odpovídajícímu 3,5 procenta hrubého domácího produktu. Amerika se tak stává příliš závislou na přílivu zahraničního kapitálu, z něhož se schodek na běžném účtu financuje. Loni do USA ze zahraničí celkově přitekl kapitál za ohromující sumu 720 miliard dolarů. Klíčová úroková sazba, za kterou Fed půjčuje peníze komerčním bankám, se od loňského června zvedla čtyřikrát - naposledy letos druhého února na 5,75 procenta. Je tak nejvyšší od listopadu 1995. Firemní úvěry, hypotéky i půjčky na spotřební zboží - hojně využívané americkými domácnostmi - se tak prodražily, ale kýžené „ochlazení poptávky se zatím nedostavilo. Všeobecně se proto očekává, že Fed se znovu pokusí ztlumit poptávku na zasedání 21. března, kdy by se sazba měla poprvé od roku 1991 dostat na šest procent. Mnozí američtí ekonomové očekávají, že na sklonku léta bude 6,5 procenta. Taková perspektiva ovšem zneklidňuje investory na trhu cenných papírů, neboť utažení měnových otěží by mohlo vést k oslabení kursů akcií, a tedy částečně znehodnotit jejich majetek. Budoucí úskalí. Současné období označují američtí experti jako Novou ekonomiku, která je výrazně ovlivněna nástupem nových technologií, je ovládána internetem a zdánlivě nepodléhá cyklickému konjunkturálnímu vývoji. Pokud někdo pronáší úvahy o příští recesi, mohou se jeho slova jevit jako kacířská. „Pozor, ještě nikdy jsme neprošli technologicky založenou recesí, varoval však Business Week, podle něhož tvůrci americké hospodářské politiky budou dříve či později plavat v dosud neprozkoumaných, a tedy zrádných vodách. O hospodářský boom devadesátých let se zasloužily hlavně technologické novinky. Výstavba informačních dálnic (například kladení optických kabelů), tvorba počítačových programů, webových stránek a další projekty spolykaly spoustu peněz. Dokud je prostor pro expanzi umožňující „nabírat nové zákazníky, je technologický sektor v pohodě, neboť se o návratnost investic nemusí obávat a náklady na obsluhu nových klientů se tolik nezvyšují. „Co ale bude, až ekonomika zpomalí, firemní zisky pohubnou a následně zeslábnou akciové kursy? ptají se američtí ekonomové. Obávají se, že četné společnosti vytvářející dnes obraz „New Economy , by se mohly dostat na tenký led. V minulosti investovaly obrovské peníze do informačně technologické infrastruktury a měly by ji přinejmenším udržet na stejné úrovni i v krušnějších hospodářských časech, kdy se prostor pro expanzi zúží. A protože jejich podnikatelský úspěch závisí na přílivu svěžích myšlenek, nemohou si v budoucnu dovolit šetřit na výzkumu a vývoji.
