PROSPERITA ZAHALENÁ PRACHEM

Přes nesporné úspěchy má země ještě co dohánět

Velké staveniště se vším všudy, tedy i s nelegálně zaměstnanými pracovníky, zejména Afričany. To je dnešní Portugalsko. Stavební prach lze přitom označit za průvodní jev jeho hospodářské prosperity. Jsou tu také symboly – osmnáct kilometrů dlouhý most Vasco da Gama přes řeku Tejo v Lisabonu nebo nákupní centrum Colombo, největší na Pyrenejském poloostrově, a samozřejmě velkorysý areál světové výstavby Expo 1998, který spolykal investice asi za dvě miliardy dolarů. A už přichází další stavební boom, protože Portugalci v roce 2004 pořádají mistrovství Evropy ve fotbale, od něhož očekávají velikou vzpruhu také pro cestovní ruch. Užší mezera, ale… Portugalské hospodářství již delší dobu dobře táhne, zejména díky domácí spotřebě. V uplynulých pěti letech dosahovalo průměrného růstu kolem 3,5 procenta ročně, tedy dost nad celkovým ukazatelem Evropské unie, a se zhruba stejnou dynamikou na letošek i rok následující počítá také poslední předpověď Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, uveřejněná v polovině června. Desetimilionová země od svého vstupu do Evropské unie v roce 1986 zaznamenala obrovský pokrok: zatímco v roce 1985 její HDP na obyvatele podle parity kupní síly představoval 54 procent průměru tehdejší západoevropské desítky, nyní je to 75 procent, tedy více než v Řecku. „Ale pokud jde o peněžní příjmy, jsou na tom Portugalci stále nejhůře v celé Evropské unii, upozorňuje český obchodně-ekonomický rada v Lisabonu Ivan Sedlák. Úředně stanovená minimální mzda v Portugalsku činí 63 800 escudos (v přepočtu kolem 12 000 korun), ale v Řecku odpovídá 90 000 escudos. „Za slušný plat se zde považuje suma odpovídající zhruba tisíci amerických dolarů, to je přes 200 000 escudos. Ovšem taková je minimální mzda ve Francii, dodává Sedlák. Mnohem nižší příjmy Portugalců ve srovnání s ostatními zeměmi EU však značnou měrou kompenzují mírnější ceny, což platí pro služby, včetně restauračních, nikoli však pro většinu zboží. Hop a skok. Portugalci po vstupu do Evropské unie v některých sektorech doslova skočili do moderní Evropy, hlavně ve finančních službách a telekomunikacích. V zemi, kde před čtyřiceti lety měla elektřinu méně než polovina domácností, nyní mnozí motoristé na dálnicích platí mýtné elektronicky. V počtu mobilních telefonů na tisíc obyvatel (380 loni v létě) jsou Portugalci v Evropě bez Skandinávie druzí hned za Italy. Členství v EU přineslo i změnu spotřebitelského chování. Také Portugalci, pověstní svojí šetrností, nyní vesele utrácejí na úvěr, takže celkové zadlužení domácností odpovídá dvěma třetinám jejich souhrnného ročního příjmu. I když se v Portugalsku hodně staví, bytový fond je v neutěšeném stavu a často daleko od unijních standardů. „Kdyby vysocí bruselští úředníci zavítali do některých našich domů, museli by nás z unie ihned vyškrtnout, žertují samotní Portugalci. Některé jiné problémy však řeší rázně. Když před časem chyběly lisabonské zoo peníze na to, aby se mohla přiblížit normám EU, její zaměstnanci naložili do klece tygra a zavezli jej přímo před parlament. A penízky se našly. Jsou však věci mnohem vážnější. Největším portugalským handicapem je nízká (v porovnání s ostatními zeměmi EU) vzdělanostní úroveň obyvatelstva a kvalifikace pracovních sil. Podle oficiálních údajů stále neumí číst a psát přes deset procent dospělých, což je nejhorší ukazatel v celé unii. Tento jev je příznačný pro venkov s málo výkonným zemědělstvím, zaměstnávajícím přibližně deset procent pracovních sil (nejvyšší ukazatel v EU). Portugalci milují ryby, jichž v přepočtu na hlavu snědí čtyřicet kilogramů ročně (nejvíce v EU). Zhruba dvě třetiny spotřeby přitom musejí krýt dovozem, hlavně z Norska a z Ruska. Portugalských rybářů ubývá, chybějí jim plavidla i zpracovatelské kapacity. Zájem o střední Evropu. Portugalsko, které v prvním letošním půlroce předsedá Evropské unii, projevuje velký zájem o obchod a investice ve středoevropských kandidátských zemích. „Je si totiž vědomo, že s ohledem na svoji celkovou hospodářskou výkonnost nemá na trzích unie takové vyhlídky jako vyspělejší členské země, uvádí obchodně–ekonomický rada Sedlák. Za pozoruhodnou označuje skutečnost, že česko–portugalský obchod (loni skoro 130 milionů dolarů) je vyšší než česko–řecký, byť české hospodářské vazby s Řeckem mají mnohem delší tradici. Ve vývozu do Portugalska, jehož hodnota v období 1996–1999 stoupla ze 24 milionů na 95,4 milionu dolarů, mají významný podíl hutnické výrobky a osobní automobily.