Ruští oligarchové očekávají rozsudky ve věci Jukos
Ropné společnosti Jukos nastaly těžké časy. A nejen proto, že ruským premiérem se stal Michail Fradkov, znalec pololegálních cest vydělávání peněz v devadesátých letech, který dobře vidí za oponu.
Ve čtvrtek 4. března havaroval nedaleko Londýna vrtulník, v němž cestoval Steven Curtis, výkonný ředitel Menatep Group (firma je hlavním majitelem společnosti Jukos), jmenovaný do této funkce místo zatčeného Platona Lebeděva. Navíc švýcarská prokuratura provedla domovní prohlídky “ve věci Jukosu” a nezávisle na tom švýcarský bankéř Andre Stebel a lucemburský podnikatel Ernest Bakes prohlásili, že v roce 1995 bývalý šéf Jukosu, nejbohatší Rus Michail Chodorkovskij, a jeho partneři vyprali ve Švýcarsku desítky milionů dolarů. A dále moskevský soud nařídil Lebeděvovi dokončit seznámení se spisem do 25. března. Ve stejný den proběhne další soud ve věci Chodorkovského zatčení.
Nastal čas verdiktů.
První rozsudek už byl ovšem vynesen. Prezident společnosti Jukos-Moskva, spolumajitel Menatep-Group, bývalý senátor, miliardář Vasilij Šachnovský byl 5. února odsouzen na jeden rok vězení pro nezaplacení daní v hodnotě 53 milionů rublů v letech 1998-2000 a zfalšování dokladů. Šachnovský byl však hned propuštěn, poněvadž všechno zaplatil předem, do zahájení soudního procesu. Prokuratura tuto kauzu vyšetřila za rekordní dobu – necelý měsíc. Rozsudek nad Šachnovským se stal prvním, trestních stíhání vedených proti majitelům a členům nejvyššího vedení ropné společnosti Jukos je ale řada. Na deset osob včetně největších akcionářů společnosti byl vydán mezinárodní zatykač. Například na Leonida Nevzlina, jenž po zatčení Michaila Chodorkovského ovládl Jukos, a viceprezidenta Jukosu a šéfa litevské rafinerie v Mažejkjaji Michaila Brudnova. Jsou obviněni z různých deliktů – neplacením daní počínaje a krádeží státních prostředků a podvodem konče.
Nepříjemnosti bez konce.
Prakticky současně vedení ruského oddělení ministerstva přírodních zdrojů Jamalo-něněckého autonomního okruhu ukončilo kontrolu podniků, které těží ropu a plyn a patří Jukosu, a vydalo 250 předpisů – požadavků na nápravy porušení pravidel používání půdy, například znečištění okolního prostředí, vodních a půdních zdrojů. Pokud se věc do půlroku nevyřeší, dvěma jukoským podnikům hrozí odnětí licence. Podobná kontrola loni v listopadu skončila pro Jukos ztrátou jednoho z pilířů – Talakánského ložiska se 124 miliony tun ropy a 47 miliard m3 plynu. Soudy 23. ledna zabavily 50 procent akcií Lenaněftěgazu – Jukosovy „vnučky“, jež v Talakánu těžila. Zhroutila se smlouva o spojení Jukosu a Sibněfti, jejímž výsledkem by měl být vznik čtvrté největší ropné společnosti na světě. Rozvod neprobíhá nejlépe a doprovázejí ho skandály a soudy jak v Rusku, tak na Kypru. Věc Jukosu zasáhla statisíce lidí nejen v Rusku, ale i v USA, Spojeném království, na Slovensku, Litvě a tak dále. Šéf společnosti Michail Chodorkovskij je zatím ve vězení zvaném Matrosskaja tišina (Námořnické ticho), zhubnul, studuje svůj spis, trestní zákoník a ruskou ústavu.
Výzva Putinovi.
„Však víš, prostě si moc dovoloval,“ vyjádřil své mínění o Chodorkovském jistý ruský bankéř. „Musel chápat, že v Kremlu vždycky záleželo na rituálech. Když se Michail objevil na schůzi s Putinem, jež se natáčela, ve sportovním oděvu místo saka a kravaty, bralo se to jako výzva. A vlastně byla.“ Bylo by naivní chápat styl oblékání šéfa Jukosu jako příčinu problémů. Nicméně tato návštěva Kremlu byla nejjasnějším projevem toho, že se Chodorkovskij nepřál podvolit starým rituálům. Mimochodem, ambiciózní Chodorkovskij si přál zavést nová pravidla nejen v Kremlu a nejen v Rusku. Obdivuhodně se mu podařilo narušit i nepsané zákony v Moskvě, Washingtonu, Londonu a Tokio.
I peníze pro Černobyl.
Muž, který začal svou kariéru jako vedoucí centra vědecko-technické tvorby mládeže Menatep, vedoucí frunzenského rajkomu komsomolu Moskvy, absolvoval Moskevskou chemicko-technologickou univerzitu a rychle se zorientoval v novinkách – valutových operacích, nákupu a prodeji informační techniky a později i v privatizaci. Jeden ze spolumajitelů Jukosu Leonid Nevzlin se dokonce jednou přiznal, že Menatep mimo jiné prodával i falešný francouzský koňak. Počátkem roku 1989 se Michail Chodorkovskij seznámil s Vladimírem Dubovem, jehož otec patřil k politické špičce včetně toho, že spolupracoval s Michailem Gorbačovem. Menatep dostal do rukou obrovské prostředky určené na opravy Černobylu. Dodnes není jasné, kam se poděla velká část těchto peněz. Později se Menatep věnoval konvertaci prostředků KSSS, dostal právo na operace s bankovními obligacemi Vnější ekonomické banky, obsluhoval konta Rosvooruženije a státního programu financování metalurgického průmyslu. V samotné struktuře Menatepu byla zřízena skupina, věnující se lobbování za zájmy jak banky samotné, tak i jejich klientů.
Idol.
Na začátku devadesátých let, kdy se obyvatelům bývalého SSSR zdálo, že přišli noví lidé, energický tým, který vybuduje kapitalismus v lidské podobě, kdy se pětatřicetiletý Jegor Gajdar stal nejmladším premiérem na světě, se Chodorkovskij zdál být ztělesněním nového sovětského snu – z družstevního bytu mezi milionáře. V roce 1992 se stal poradcem ministra energetiky, od března 1993 náměstkem ministra paliv a energetiky. Byl chytrý, energický, sebevědomý, stal se guru pro desítky tisíc mladých lidí v zemích bývalého SSSR. Ve strukturách, zřízených Chodorkovským, měla vždy dobré postavení propaganda, vždyť Leonid Nevzlin je považován za jednoho z nejlepších expertů public relations.
Ropné bratrstvo.
Vedení Menatepu mělo ve skutečnosti mnoho práce. Záda jim kryli bývalí lídři Ústředního výboru KSSS a důstojníci KGB, kteří je jistili před chybami a zabezpečovali informační krytí. V roce 1994 se předsedou vedení Menatepu stal Konstantin Kagalovskij, který určitou dobu pracoval jako výkonný ředitel MMF za Rusko. Ale to už se Michail Chodorkovskij spřátelil s premiérem Viktorem Černomyrdinem a začal se věnovat ropnému byznysu.
Od prosince 1995 do června 1996 vykoupila banka Menatep v zálohových dražbách sto procent ropné společnosti Jukos za 350 milionů dolarů. Do státem prodaného holdingu patřily dva podniky zpracovávající ropu, tři továrny a také společnosti věnující se geologickému výzkumu a technologickému servisu při zpracování ropy. Už dávno není tajemstvím, že konkursy byly zorganizovány pro Menatep. O něco později bezpečnostní služba skupiny MOST, konkurenta Menatepu, ve zprávě napsala: „Pozice Menatepu mohou být destabilizovány při změně vlády a při neaganžovaném vyšetřování mnohých operací, v nichž skupině pomáhali státní byrokraté. “
Politika po mobilu.
Vladimír Putin se s Chodorkovským sešel mnohokrát; šéf Jukosu byl kandidátem na funkci ministra energetiky. Ale názory nového prezidentského týmu se od názorů týmu Jukosu velice lišily. Ještě v roce 1992 v jednom z mnoha rozhovorů Chodorkovskij řekl, že „ve státě je mnoho podniků orientovaných na vojenskoprůmyslový komplex – 74 procent, a musí být nejvíc osm procent“.
Pro nové šéfy Kremlu, jejichž cílem je vzkříšení Ruska jako kvetoucího státu se silným průmyslem a vysokou technologickou úrovní, byl tento přístup nepřijatelný. Ale otevřený konflikt se nekonal. V Jukosu považovali tuto nekonfliktnost za projev slabosti Kremlu. Navíc jukosovská lobby v Dumě byla prakticky všemocná. Vladimír Dubov, majitel 4,3 procenta akcií Jukosu, byl předsedou podvýboru daňového zákonodárství a mohl zákonodárství bezprostředně ovlivňovat. Často se stávalo, že při zasedání Dumy byli v sále přítomni pracovníci právní služby Jukosu, kteří přímo při zasedání radili poslancům.
Dne 14. května 2003 se stala bezprecedentní věc. V Dumě se jednalo o SRP (smlouva o rozdělení produkce), která zaváděla regulaci těžby ruských přírodních zdrojů především zahraničními společnostmi. Kreml měl na přijetí tohoto zákona velký zájem. Jukos vystupoval proti němu, neboť příchod zahraničních ropných společností by strmě zvyšoval počet konkurentů na ruském ropném trhu. Toho dne v Dumě přednášel poslanec Sergej Štogrin. Jím navrhované úpravy zákona byly zaměřeny na snížení výhod SRP. Najednou k přednášejícímu Štogrinovi přišel Vladimír Dubov a předal mu mobilní telefon. Štogrin se začal přímo na tribuně do telefonu zpovídat ze svých návrhů úprav. Někdo z Jukosu mu to nadiktoval. Navržené úpravy zákonů SRP přijaty kupodivu nebyly. Duma nic takového ještě neviděla. Předseda Dumy Gennadij Seleznjov udělal vše pro to, aby se rozhořčení doneslo k Vladimírovi Putinovi. Brzy poté byl Chodorkovskij zatčen.
Geopolitický přešlap.
V té době už měl Kreml vůči Chodorkovskému dost otázek. Jukos vždy zajímaly ropovody jak v Rusku, tak v Evropě. Chystal se v tomto směru angažovat i v Česku. V Rusku chtěl vybudovat ropovod do Číny. Aby vláda tento projekt podpořila, Chodorkovskij předložil 28. března 2003 všem informaci o podpisu obrovské smlouvy - za 25 let chtěl Jukos prodat Pekingu 700 milionů tun ropy za cenu 150 miliard dolarů. Ruské vedení v téže době jednalo s Tokiem o stavbě ropovodu na pobřeží Dálného východu. Jukosem podepsaná smlouva vyvolala konflikt mezi Ruskem a Japonskem, které je pro Moskvu strategickým partnerem. Rusko počítá s Japonskem při boji s možnou čínskou hegemonií na ruském Dálném východě. Navíc má Rusko zájem na rozvoji železniční dopravy na Sibiři, proto Kreml považuje za nutné dodávat ropu do Číny právě po této železnici.
Chodorkovskij samostatně jednal s Bílým domem, scházel se s poradkyní prezidenta Bushe Condoleezou Riceovou, viceprezidentem Dickem Cheneym a ministrem energetiky USA Spencerem Abrahamem.
Chtěl stavět soukromý ropovod do severního přístavu Murmansk, aby odtud přepravoval ropu do USA. Ale přátelství s Pekingem a pomoc s energetickým vývojem Číny, to již bylo zásahem do geopolitiky. A proti zájmům jak Ruska, tak i Spojených států. To se neodpouští.