Digitalizace pokročila i v Karlových Varech a další projekční sály v Thermalu před letošním 47. ročníkem mezinárodního filmového festivalu prošly rekonstrukcí. „Ukazuje se, že tento krok byl naprosto nezbytný, protože každý rok přibývá filmů, které jsou dostupné jen v digitální podobě,“ prohlašuje výkonný ředitel MFF Karlovy Vary Kryštof Mucha. „Pokud by se digitalizace neuskutečnila, některé filmy bychom z technických důvodů vůbec nemohli odehrát.“
Zároveň se podařilo upravit prostory kolem Thermalu a sjednotit jejich vzhled s celkovou výtvarnou koncepcí festivalu. „Domluvili jsme se s našimi partnery, že jejich stánky dostanou nová místa v Karlových Varech. A u Thermalu budou prostory sloužící především návštěvníkům. Plánujeme tam kavárnu otevřenou tak, aby v ní mohli posnídat třeba lidé, kteří vyrážejí na projekci už ráno v devět. A po skončení večerních představení si tu mohou dát rychlou večeři,“ dodává Mucha.
Jak vypadá nová festivalová znělka? Bude v ní účinkovat Judi Denchová?
Ne. To se nakonec nepovedlo. Přestože nám to slíbila, tak ji kvůli práci na nové bondovce a kvůli osobním důvodům natočit nestihla. Budeme mít znělku s Otakarem Vávrou in memoriam, která se mi moc líbí. Tu jsme také nějakou dobu plánovali. S natáčením s Denchovou však do budoucna počítáme.
Autorem znělek zůstává režisér Ivan Zachariáš?
Ano. To je součást našeho konceptu, který festival dělá ještě zajímavějším. Lidé jako on jsou ochotni věnovat festivalu svůj čas bez jakéhokoli nároku na honorář. U osobností, s jakými spolupracujeme, by asi navíc byl tak vysoký, že bychom si ani nemohli dovolit ho zaplatit. Současně nám ovšem tihle lidé odevzdávají práci na své obvyklé špičkové úrovni.
To se ovšem týká i hereckých hvězd, které do Varů přijedou, že?
Ano, i ty k nám na rozdíl od řady jiných festivalů jezdí zadarmo. Musejí mít chuť k nám dorazit, žádný jejich agent či producent je k tomu nemůže donutit. Na jedné straně jsou strašně vytížené a je pro ně problém najít si na nás čas, na druhé straně však pro ně začíná patřit k dobrému tónu do Varů jezdit.
Jak se vám vlastně povedlo získat letošní hvězdu Helen Mirrenovou?
Uvažovali jsme o ní už řadu let. Když jsme s uměleckým ředitelem festivalu Karlem Ochem podnikli jeden ze svých výjezdů do Los Angeles, kde získáváme a upevňujeme kontakty, byli jsme na obědě s jejím manželem, režisérem a producentem Taylorem Hackfordem. A ten nám řekl, že se oba o festival dlouhodobě zajímají. Mirrenová zrovna pracovala s Istvánem Szabóem na filmu The Door. Loni byl Szabó prezidentem naší mezinárodní poroty, letos budeme jeho film hrát a jako hosté přijedou právě Hackford s Mirrenovou. Myslíme si, že po loňské zkušenosti s Judi Denchovou bude právě ona další dobrou reprezentantkou kultivovaného, britského typu divadelního i filmového herectví. Česká televize navíc před festivalem uvede Královnu, což veřejnosti připomene, za co tahle vynikající herečka nedávno dostala Oscara.
Máte v čerstvé paměti nějaké zklamání spojené s hvězdou, která nakonec nepřijela?
Každý rok se stane, že jsou hosté, kteří kvůli pracovním závazkům nemohou přijet, s tím prostě musíme počítat. Je samozřejmě nepříjemné, když se po šesti měsících složitých jednání nakonec návštěva neuskuteční, ale jak ukazuje příklad právě Helen Mirrenové, může se podařit třeba hned následující rok.
Stává se vám to i s filmy?
I ty bývá někdy těžké získat. O uvedení konkrétního filmu často rozhoduje spousta faktorů, které jsou pro veřejnost neviditelné nebo špatně čitelné. Distributoři a producenti mají složité strategie, jak film uvádět či prezentovat. Navíc festivalů neustále přibývá a mnoho z nich má obrovskou finanční podporu pořadatelských států nebo měst.
Zostřuje se tedy konkurenční boj?
To je spíš otázka minulosti, kdy nějaké festivaly usilovaly o to, že musejí být druhé nebo třetí v Evropě, které uvedou nějaký film. Nyní však osvícenější umělečtí ředitelé začínají chápat, že vzájemně si komplikovat život nějakým konkurenčním bojem je směšné.
Takže se vytváří dokonce spolupráce?
Ano, Vary se stávají platformou pro setkávání lidí ze zahraničních festivalů, ale také producentů a agentů, a to jak z Evropy, tak ze zámoří. Nacházejí u nás prostor, který jinde neexistuje. V našem poměrně intimním a klidném prostředí se věci dobře řeší a výsledky začínají být viditelné. Jako příklad z loňska může posloužit belgický režisér Michael R. Roskam. Jeho debut Býčí šíje jsme hráli v sekci Horizonty a po nominaci na Oscara se Roskam stal velmi žádaným. Dnes by s ním rádi spolupracovali všichni, ale ti, kdo s ním hovořili už tady ve Varech, mají náskok.
Čím konkrétně lákáte na festival filmové profesionály?
Jde především o setkání spojená s americkým časopisem Variety, který v rámci festivalu pravidelně pořádá svou filmovou sekci, a o aktivity v rámci akce Works in Progress.
Tahle akce, která zájemce seznamuje s rozpracovanými projekty ze zemí střední a východní Evropy, už po třech letech přinesla konkrétní výsledky?
Václav Kadrnka mohl dokončit svůj film Osmdesát dopisů díky zájmu ze strany MFF v Berlíně, kde zase Olmo Omerzu letos uvedl svůj film Příliš mladá noc. A snímek Babise Makridise L byl díky zviditelnění na naší akci vybrán do soutěže na americkém festivalu Sundance. Letos budeme ve spolupráci s Českým filmovým centrem prezentovat čtyři nebo pět domácích projektů, které mají podle nás šanci získat nějakou mezinárodní koprodukci. Měli by být přítomni lidé ze Cinemartu a dalších fondů, kteří se mohou o vznikající projekt začít zajímat a podpořit ho. Zatím se zaměříme na český a slovenský film, ale do budoucna plánujeme akci rozšířit i na další země od Prahy na východ.
Jak vnímáte Vary v kontextu jiných festivalů?
Něco obdobného jako u nás ve světě najdete jen obtížně. V Cannes je komplikované zajít s někým na oběd nebo večeři, což se ve Varech daří docela snadno. Prostor, který máme k dispozici, rozšíření festivalu ani neumožňuje, což je z tohoto pohledu vlastně dobře. Neokázalou atmosférou zaměřenou na filmy a režiséry je nám nejblíž Sundance, a to i typem snímků, které hraje. Tenhle festival má ovšem navíc tu výhodu, že je to na něj z Los Angeles jen něco přes hodinu letu. Takže tam mohou snadno dostat i herecké hvězdy, které dobře poslouží k propagaci nezávislých filmů. Hercům zase snímky nekomerčního charakteru pomohou zvýšit prestiž. Byznys se na Sundance odehrává ale v zákulisí, protože tam, stejně jako ve Varech chybí filmový trh. V Cannes a v Berlíně je naopak trh opravdu velký, prezentují se tam i velmi komerční snímky. To mne baví, ale z našeho pohledu je nesmysl se o něco takového pokoušet. Vary si musejí spíše upevňovat pozici, kterou získaly.
Váš festival je specifický i v tom, že dlouhodobě podporuje charitu, že?
Ano, Kino bez bariér u nás funguje už jedenáct let. Ten projekt fascinuje i kolegy z USA, protože ani tam nic podobného nemají. Už několik let máme také oficiální neziskové partnery, každý rok je to jiná společnost či nadace, kterým poskytujeme prostor pro prezentaci. Letos jsme takto podpořili Nadaci Jedličkova ústavu. Týdeník Variety uvažuje o tom, že by u nás na festivalu vyhlašoval svou cenu určenou významným osobnostem. A ta cena by mohla být zaměřená právě na někoho, kdo se věnuje charitě. Všichni navíc vědí, že to je festival, který má skvělé publikum, což splňuje prapůvodní definici festivalu, totiž že jde o oslavu filmu. Je začátek léta, začátek prázdnin a není nic lepšího než vyrazit do Karlových Varů dívat se na filmy. A potkat se s lidmi, kteří jsou přístupní dialogu – ať už jde o obyčejné diváky spící ve stanech, o profesionály nebo o potenciální investory.
Kryštof Mucha (46)
Absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze. Prošel hierarchií Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary od brigádníka až po nejvyšší manažerskou funkci. V roce 1999 nastoupil jako vedoucí VIP Guest Servisu a od ledna 2004 je výkonným ředitelem festivalu. Jako producent se podílel na snímku Grandhotel, který v roce 2006 natočil David Ondříček. Další Muchovou producentskou aktivitou je Ondříčkovo kriminální drama z padesátých let Ve stínu, který bude v českých kinech uvedeno letos v září. Mucha se objevil v menších rolích i ve filmu, například právě v Grandhotelu.
