Agrárníci žádají otevření hranic a volný vývoz obilí
Ačkoliv celé české hospodářství již signalizuje věrohodné známky oživení, tradičně skeptičtí zemědělci tvrdí, že jich se to netýká. „Výsledky za letošní rok budou ještě horší než ty loňské, soudí předseda Svazu zemědělských družstev a společností Miroslav Jirovský. Vychází z toho, že v loňském roce se tržby farmářů meziročně snížily o jedenáct miliard korun a také letos tento trend pokračuje. „Pokud by se naše tržby měly vrátit alespoň na úroveň roku 1998, musely by se ceny zvednout zhruba o dvacet procent a k tomu nedojde, myslí si Jirovský. V loňském roce resort jako celek vykázal ztrátu 2,1 miliardy korun, když rok předtím to bylo necelých půl miliardy. Zemědělci ve vlastní úspěch nevěří, přestože klíčové ceny po dlouhé době rostou. Dva roky krize. Za první pololetí bylo vyrobeno o 13,4 procenta méně hovězího a vepřového masa než ve stejném období loňského roku. Údaje Českého statistického úřadu uvádějí, že produkce vepřového meziročně klesla o 12,2 procenta, a hovězího dokonce o 17,5 procenta. Z klíčových oborů živočišné výroby nepatrně vzrostl pouze nákup mléka o 0,4 procenta. Snížení produkce a nabídky živočišných potravin na trhu se však odrazilo v poměrně rychlém oživení skomírajících cen. Týká se to hlavně vepřového. Zatímco ještě na začátku května prvovýrobci prodávali řezníkům prasata v ceně 32 korun za kilogram, nyní například zemědělské odbytové družstvo Agropork, kontrolující čtvrtinu trhu, prodává již za 39 korun. „Především jde o cyklickou záležitost. Ceny vepřového se pohybují v sinusoidě a právě nyní dochází k oživení, míní František Vaníček z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Dodává však, že tentokrát může jít o zvýšení cen trvalejšího rázu. Vychází z toho, že se začíná zdražovat i krmné obilí a krmné směsi, které ekonomiku výkrmu prasat bezprostředně ovlivňují. Pro ustálení cen na vyšších hodnotách hovoří i další argumenty. Nelze totiž zapomínat, že problémy minulých měsíců mají kořeny v roce 1998 a byly zapříčiněny celoevropskou krizí z nadvýroby. I předtím totiž cena prasat oscilovala kolem dnešních čtyřiceti korun za kilogram. Západoevropané, kteří ztratili odbytiště v Rusku postiženém finanční krizí, ve druhé polovině roku 1998 rapidně zvýšili subvencované vývozy vepřového do ostatních zemí východní Evropy, Českou republiku nevyjímaje. Ve stejné době čeští zemědělci vykazovali nadprůměrné stavy prasat, což přetlak nabídky ještě znásobilo. Ceny pak spadly na historické minimum – 24 korun za kilogram a až do letošního léta se trh z krize neprobral. Návrat k normálu. V dohledné době podobná rizika nehrozí, protože po mase je nyní hladová celá Evropa. Dovozy růstu domácích cen bránit nemohou, protože letošní bezcelní kvóta byla vyčerpána a další importy budou již zatíženy clem, které západoevropské vepřové zatím činí cenově neschopným konkurence. Josefu Lukovi, řediteli družstva Proma z Mladé Boleslavi, které se ve velkém zabývá výkrmem prasat, se velmi nelíbí, když se nyní hovoří o zdražování. „Nikdo si neuvědomuje, že pouze dorovnáváme předchozí ztráty. Potraviny jsou v Česku velmi levné, zemědělci prodělávají, ale kdykoliv se začínají dostávat do normálu, tak se toho všichni děsí, hněvá se Luka. Ředitel očekává, že letos družstvo po ekonomické stránce dopadne „dobře , bude však záviset na tom, jak se bude vyvíjet cena krmného obilí. Hovězí luxus. Ceny vepřového a hovězího se navzájem ovlivňují, u hovězího ovšem vykazují daleko vyšší stabilitu. Během letních měsíců se cena jatečných býků zvedla zhruba o tři koruny na 45 korun za kilogram živé váhy, což se již projevuje i na pultech prodejen. „Ekonomika v masném průmyslu stojí na vepřovém, hovězí ji ovlivňuje pouze z jedné třetiny. Dá se předpokládat, že hovězí bude pro spotřebitele trochu ‚lepší maso a tomu bude odpovídat i cena, uvedl pro ČTK Antonín Prokop, manažer nákupu podniku Masna Příbram. Dodal, že spotřebitelé si budou muset zvyknout, že kilo zadního hovězího bude stát na pultech 170 korun a roštěné třeba 200 korun. Více jogurtů a sýrů. Relativně klidný se letos jeví mléčný trh. Je to dáno hlavně tím, že Státní fond tržní regulace upustil od loňské dosti chaotické politiky, kdy neustále měnil pravidla regulace. V současné době musí mlékárny vykupovat z mléčných farem litr mléka minimálně za 7,50 koruny. Představitelé Agrární komory však nadále tvrdí, že cena je prodělečná, jelikož náklady se pohybují nad osmi korunami. Řada zemědělců, především soukromých, oponuje, že i při takové ceně vydělávat dokáže. Mírné oživení signalizují tři čísla: V prvním pololetí roku 1998 zemědělci litr mléka prodávali v průměru za 7,98 koruny, loni pouze za 7,11 a letos za 7,44 koruny. Pozitivním trendem se zdá být skutečnost, že mlékárenství se daří na trhu stále více uplatňovat výrobky s vyšší přidanou hodnotou, na kterých odvětví neprodělává. Velmi výrazně vzrostla v prvním pololetí produkce jogurtů, meziročně o 19,7 procenta. Navýšení o 22,4 procenta bylo docíleno také u smetanových krémů. Objem výroby se zvedl i u přírodních sýrů, a to o 10,3 procenta. Pokles byl zaznamenán jen u některých výrobků z tvarohu. „Vyšší výroba jogurtů, sýrů a některých dalších konzumních výrobků by za normální situace měla snížit nároky na subvencovaný vývoz mlékárenských přebytků. Proti této pozitivní tendenci však působí rostoucí import zahraničních pochutin, proto přetlak na trhu neustává, komentuje současný vývoj tajemník Českomoravského svazu mlékárenského Milan Křivánek. Plevy zůstávají. Už několik let se hovoří o tom, že úzkým hrdlem oboru je přežívání nadbytečných a technicky zastaralých podniků. Na trhu je stále asi 70 mlékáren, přičemž řada z nich by na normálním trhu již dávno musela skončit. Nekalá konkurence firem, které nesplácejí pohledávky věřitelů a neinvestují do rozvoje, ohrožuje i perspektivní podniky. Z největší české trojky, se kterou se do budoucna počítá, zůstaly v loňském roce pouze Jihočeské mlékárny v černých číslech (čistý zisk 17,4 milionu korun). Mlékárna Kunín se propadla do ztráty 44 milionů, a olomoucká Olma dokonce 104 milionů korun. O tom, že i na českém trhu lze při dobré skladbě produktů a dostatečné kapitálové vybavenosti dosahovat dobrých výsledků, svědčí příklad Povltavských mlékáren Sedlčany, které ovládá francouzská firma Bongrain. Loni tento podnik, vyrábějící hlavně sýry, dosáhl čistého zisku 42,4 milionu korun. Z úspěchů samozřejmě těží i okolní zemědělci, kterým mlékárna za dodávky spolehlivě platí. Masokombináty i mlékárny se nyní nacházejí v nezáviděníhodné situaci. Z jedné strany tlačí na vyšší ceny dodavatelé – zemědělci, většinou již integrovaní do silných odbytových družstev, na straně odbytu vyžadují nízké ceny obchodní řetězce. Nekonsolidovaný průmysl se ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny a bude mít problémy, aby obrovský tlak ustál. Letos sucho, příště mokro. Letošní jaro nebylo pro rostlinnou výrobu nijak příznivé, ale často používaný výraz „katastrofální sucho je každopádně přehnaný. Například ovocnářů se vrtochy počasí nijak nedotkly a hlásí nadprůměrnou úrodu, poškozeni zřejmě nebudou ani producenti řepky a cukrovky. Výnosy obilovin jsou sice evidentně nižší než loni, ale nejde o plošnou záležitost (není výjimkou, že v jedné vesnici jsou výnosy obdobné jako v minulých letech a v sousední poloviční). Průměrný výnos na první třetině sklízené plochy dosahuje 4,06 tuny, loni to bylo 4,35 tuny. Poslanci schválili pomoc postiženým rolníkům ve výši pěti miliard korun, ale je otázkou, zda je toto rozhodnutí prozíravé. Může se totiž stát precedentem do budoucna. Zemědělské podniky se nebudou snažit rozložit podnikatelské riziko na více plodin a po každé dílčí neúrodě budou nárokovat pomoc u státu. Bylo by možná účinnější a průhlednější umožnit zemědělcům, jak někteří nyní žádají, nižší úrodu prodat za skutečně tržní cenu, cenu světovou. Nic více. Poptávka za hranicemi je značná. Světová cena řepky je nyní v přepočtu zhruba 7200 korun za tunu, v Česku se zatím vykupuje o tisíc korun levněji. Vývoz však byl až do loňského roku licencován a ani po letošním uvolnění exportu se ceny z „regulačního šoku ještě nevzpamatovaly. Chceme vyvážet! U obilí licence platí i nadále. Ve třetím čtvrtletí například bude možné vyvézt 250 tisíc tun potravinářské pšenice, ve čtvrtém jen pouhých 50 tisíc tun. Státní fond tržní regulace nabízí nyní zemědělcům za tunu potravinářské pšenice 3300 korun, tedy něco jako životní minimum. Mlynáři jen o něco málo více, 3500 až 3700 korun za tunu. Pěstitelé na poměrně nízké nabídky zatím nereagují a rozhlížejí po okolí. „V Polsku nyní stojí tuna pšenice v přepočtu 5600 korun. Kdyby stát uvolnil vývoz, a my mohli prodávat dráže, nebudeme muset žádat tak vysoké dotace, říká předseda Svazu zemědělských družstev a společností Miroslav Jirovský. Mlynáři před liberalizací vývozu varují. „Zvyšující se tlak na export potravinářského obilí do zahraničí může vyústit v nedostatek kvalitní mouky na domácím trhu, což by mohlo mít dopad na kvalitu pečiva, soudí šéf pražských mlýnů a pekáren Odkolek Martin Turínek. Mouku by prý potom museli dovážet. Ředitel Státního fondu tržní regulace Jan Höck říká, že o zrušení či změně nynějšího licenčního systému státní úřady neuvažují. Osobně by však proti liberalizaci vývozu pšenice nebyl. „Zrušení licencí či alespoň zavedení pružnějšího mechanismu jejich přidělování by asi bylo prospěšné. Cena by se dostala na odpovídající úroveň,“ míní Höck.
