Český penzijní systém je průběžně financovaný a projevuje se vysokou mírou solidarity
Ústavní soud České republiky (ÚS) nálezem z 16. dubna 2010 rozhodl o protiústavnosti redukčních hranic pro výpočet výše důchodu. Kvůli nim je důchod výrazně nižší než předchozí úroveň příjmu. Ustanovení zrušil ÚS s účinností k 30. září 2011. Do té doby musejí politici najít přijatelné řešení.
Stížnost
Případ byl rozhodnut na základě ústavní stížnosti invalidy. Ten žaloval stát, protože mu byly vypočteny nízké dávky důchodového zabezpečení. Jeho předchozí příjem – osobní vyměřovací základ – byl sice vyšší než 68 tisíc korun, ale invalidní důchod mu byl přiznán pouze ve výši zhruba 13,3 tisíce. Tento případ se sice týká invalidních důchodů, ale je relevantní i pro běžné, starobní.
Český penzijní systém je definován jako průběžně financovaný a projevuje se vysokou mírou solidarity. Jeho základ tvoří odvody do systému, na jejichž výši závisí konečné přiznané důchodové dávky, ale pouze do určité míry. Diametrálně se tedy liší od fondových penzijních systémů, ve kterých se vybrané odvody shromažďují kvůli budoucímu vyplácení důchodových dávek konkrétní fyzické osobě. Tím více zohledňují finanční částku, jíž přispěla do důchodového systému.
Redukční hranice
Stěžejním problémem případu byly redukční hranice pro výpočet důchodu stanovené v zákoně. První redukční hranice osobního vyměřovacího základu je určena ve výši 10,5 tisíce korun a do jejího dosažení se částka do osobního vyměřovacího základu započítává celá. Nad tuto částku se do osobního vyměřovacího základu započítává 30 procent až do 27 tisíc korun. To je druhá redukční hranice. Po jejím přesáhnutí se z dalších příjmů do stanovení osobního vyměřovacího základu a výpočtu důchodu započítává pouze deset procent.
Z toho vyplývá, že lidé s vysokými příjmy přispívají do důchodového systému mnohem více než lidé mající nízké příjmy. Ve výsledku se však důchody vysokopříjmových skupin pojištěnců nijak výrazně neliší od těch, jež mají pojištěnci s nízkými příjmy. Stěžovatel uvedl, že tyto hranice jsou diskriminační vůči osobám s vysokými příjmy a nezaručují přiměřené materiální zabezpečení a životní úroveň. Ústavní soud tuto argumentaci potvrdil a poukázal na právo dané Listinou základních práv a svobod ČR na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a dále na rovnost všech lidí v důstojnosti a právech. ÚS také zdůraznil, že princip solidarity nesmí zcela potlačit princip zásluhovosti – ekvivalence. Přiměřenost vyplácených důchodových dávek musí být hodnocena i z hlediska výše odvodů jednotlivce do důchodového systému.
Nezbytná reforma
V důsledku nálezu ÚS je nezbytné během jím dané lhůty reformovat systém důchodového pojištění. ÚS zároveň podotkl, že nový systém důchodového pojištění by měl být v souladu s ekonomickými principy ČR a také zohledňovat současnou situaci penzijního systému. Odborníci na důchody nepovažují za jediné východisko zvýšení objemu finančních prostředků dodaných navíc do systému. Inspiraci lze hledat v trendu mnoha zemí Evropské unie – například Německa či Slovenska. Ty přijaly opatření, jež snížily povinné odvody do státního penzijního systému – základního pilíře důchodového pojištění – a dovolily zvýšit dobrovolné odvody důchodového připojištění. To umožňuje více zohlednit zásadu zásluhovosti pro osoby s vysokými příjmy. Otázkou zůstává, jak budou politici reformu českého důchodového systému řešit. Jeho vývoj bude především zajímat manažery a zaměstnance s vysokými příjmy. Všechny zaměstnance pak to, zda se změní i další sporný bod systému. Dle něj se výše důchodu neodvíjí od výše příjmu během celé doby pojištění, ale pouze v posledních 25 letech.
