O luxusní centrum na léčbu rakoviny na Bulovce se ještě svede zákulisní bitka
Ostré mediální přestřelky, reklamní kampaň, peticová akce. K tomu arbitráž, soud, trestní vyšetřování. Luxusní protonové centrum (PTC), které v areálu pražské Nemocnice Na Bulovce vybudovali Václav a Pavel Laštovkovi, marně čeká na patnáctimiliardové příjmy. Tolik peněz by mu měla zaručovat spolupráce se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP). Pojišťovna však odmítá uznat někdejší dohodu a místo toho uzavírá rámcový kontrakt s mnichovským centrem, jež má nabízet specializovanou terapii za poloviční cenu. Situace dospěla tak daleko, že vztah mezi PTC a VZP prošetřuje protikorupční útvar policie.
PTC se odvolává na signovanou smlouvu o smlouvě budoucí z roku 2006, která mu zaručuje po dobu patnácti let pravidelný přísun 1650 nemocných. To ročně představuje náklad kolem miliardy korun jen za pojištěnce VZP, tedy dvě třetiny trhu. A nepočítají se do toho diagnostické služby, které je PTC rovněž schopno v bohaté varietě poskytovat.
Takový byznys by se líbil nejednomu tuzemskému dravci. Zvlášť pokud by se podařilo dostat ze hry společnost Proton Therapy Center, která zdravotnické zařízení provozuje. Nebudou-li Václav a Pavel Laštovkovi mít dostatek pacientů, nebude z čeho splácet leasingové splátky. A to by mohlo případné převzetí usnadnit.
Hledá se laciný pozemek Třebaže se dnes o protonové terapii léčící rakovinu hovoří pomalu v každé putyce, o budování supermoderního zařízení ještě loni veřejnost nevěděla. Příběh však začal mnohem dříve než v roce 2006. Týdeník Euro disponuje dokumenty, jež historii kontroverzního střediska rekapitulují.
O protonovém centru se poprvé začalo mluvit mezi odbornou veřejností na počátku tisíciletí. Ovšem v poněkud odlišných souvislostech než dnes. V zápise ze zasedání pléna vědecké rady ministerstva zdravotnictví z 23. června 2003 pan Laštovka (není jasné, zda Pavel, či Václav – pozn. red.) uvádí: „Firma PTC zahájila již v roce 2000 jednání s okolními státy, které mají zájem své pacienty posílat. Investiční rizika nese naše společnost PTC. Tato investice bude realizována na základě dohod a smluvních vztahů s našimi zahraničními partnery. V současné době jsme ve stavu, kdy ukončení jednání formou smluvní je vázáno na získání stavebního povolení.“ Zároveň Laštovka ujišťuje, že jedná se zdravotními pojišťovnami okolních států o úhradách léčby pro jejich pojištěnce. A potvrzuje i jednání s VZP, konkrétně s jejím zástupcem Antonínem Pečenkou, tehdy v roli náměstka ředitelky Jiřiny Musílkové. V této souvislosti vypouští investor pozoruhodnou větu: „Naše společnost předloží v případě zájmu návrh, kolik by stála léčba pro tuzemské pacienty a jak by tato léčba byla dotována z léčby zahraničních pacientů.“
Uvedené zasedání vědecké rady ministerstva zdravotnictví mělo rozhodnout, jak se k projektu protonového centra postaví. Laštovka přítomné ujistil, že jsou odhodláni investici provést, i kdyby tuzemské pojišťovny odmítly výkony svým pacientům proplácet.
Uvedl také, že investice by se měla vrátit do třiceti let. Přesto se profesor Jiří Vorlíček, předseda České onkologické společnosti, v souladu se svým stanoviskem z dubna téhož roku vyslovil proti projektu. „Mám za to, že společnost hledá relativně laciný pozemek a relativně lacinou pracovní sílu se službou pro širší oblasti, než je ČR,“ uvedl tehdy profesor Pavel Kalvach.
Nakonec se vědci a zástupci ministerstva dohodli, že se k problematice vrátí později.
K dispozici měli prezentaci bratrů Laštovkových a docenta Luboše Petruželky, přednosty Onkologické kliniky VFN, která zdůrazňovala výhody protonové terapie. Ale také článek Pro a proti Protonovému terapeutickému centru Praha, jehož autorem je kromě Vorlíčka předseda Společnosti radiační onkologie, biologie a fyziky (SROBF) Jiří Petera a přednosta Katedry radioterapie Institutu pro postgraduální vzdělávání Josef Kovařík. „Autoři článku naléhavě doporučují odpovědným úředníkům státní správy, aby zvážili svůj souhlas s vybudováním Protonového centra Praha,“ píše se v něm.
Stihli to na poslední chvíli Těsně před koncem roku 2003 se vědecká rada protonovým centrem znovu zabývala.
A Jiří Vorlíček se opět projevil jako vizionář. „V momentě, kdy se centrum postaví, dojde k takovému mediálnímu a politickému tlaku, že pojišťovny něco nasmlouvají. V minulosti jsme se o tom několikrát přesvědčili.“ Na to Laštovka zopakoval původní postoj, že „záměr se nezaměřuje na Českou republiku a na maximální využití tohoto centra pro tuzemské pacienty“. Chce prý pouze nabídnout dostupnost této léčby v souladu se šíří indikací. A jestli bude proplácena, či nikoli, by nechal na dalším vývoji a jednání.
I přes argumenty o vynikajících výsledcích terapie plénum doporučilo výstavbu protonového centra odložit. Tehdejší ministryně Marie Součková (ČSSD) jeho rozhodnutí respektovala. Na poradě vedení ministerstva zdravotnictví v říjnu roku 2005, kdy resort vedla Milada Emmerová (ČSSD), se ale o projektu diskutovalo v trochu pozměněné rovině. Členové porady ministryni doporučili, aby souhlasila s vybudováním protonového centra v lokalitě Nemocnice Na Bulovce za předpokladu, že nebudou vzneseny nároky na finanční krytí ze státního rozpočtu, a to jak na výstavbu, tak na provoz. O výsledku měla být informována ředitelka VZP Musílková i ostatní pojišťovny. Projekt měl být zahájen v roce 2006. Uvádělo se také, že pozemek nutný k výstavbě kliniky prý již má společnost PTC pronajatý na osmdesát let.
Den nato však byla Emmerová premiérem Jiřím Paroubkem odvolána, resort několik týdnů řídil Zdeněk Škromach a pak do jeho čela nastoupil David Rath. A věci se začaly hýbat. Rath jako svou pravou ruku do křesla náměstka povolal Antonína Pečenku, v dubnu roku 2006 schválil materiál Onkologická péče v ČR, kde se poprvé protonové centrum zmiňuje v pojednání o radioterapii. O čtvrt roku později (26. června 2006) ministr souhlasil, aby bylo protonové centrum vyjmenováno mezi komplexními onkologickými centry v dokumentu Síť onkologické péče v ČR. Informace je publikována i ve Věstníku MZ ČR ze srpna 2006. Nastala paradoxní a zřejmě i nezákonná situace, když se mezi specializovanými zařízeními objevila dosud neexistující klinika. Za normálních okolností se do seznamu dostanou jen pracoviště, která projdou akreditací.
Za zmínku stojí skutečnost, že ministr zdravotnictví zápis podepsal těsně po poslaneckých volbách, v nichž nejvíce mandátů získala ODS. A neméně důležitá je informace, že od listopadu roku 2005 byla VZP v nucené správě a správcem Rath ustanovil Pečenku. K 1. dubnu 2006 vláda navrch prosadila novelu zákona, díky níž nucený správce získal oprávnění činit právní úkony, které dosud příslušely řediteli nebo jinému orgánu VZP. A to naznačuje, že projekt musel mít více zastánců než jenom Pečenku. Nouzový stav v pojišťovně skončil 2. května 2006, kdy byl ředitelem jmenován Pavel Horák. Smlouvu o smlouvě budoucí stihli Pečenka s Václavem Laštovkou podepsat jen týden předtím.
Neúčinná stopka od Julínka Dalším ministrem byl Tomáš Julínek (ODS), kterému se protonové centrum brzy připletlo do cesty. Profesor Vorlíček a docent Petera si mu stěžovali, že se centrum „nedopatřením“ dostalo mezi onkologická centra ve zmíněném věstníku, přestože se SROBF, Česká onkologická společnost a plénum vědecké rady MZ opakovaně k projektu vyjádřily negativně. Julínek na informaci reagoval a v listopadu 2006 vydal nové znění Sítě onkologické péče, z níž byla superklinika vypuštěna. Projekt se však už rozjel. Pozemky u Bulovky si PTC pronajalo na 80 let za ne zcela komerčních podmínek, což padá na vrub nemocnice.
Přestože patří Praze, pozemky jsou v plné kompetenci nemocnice a kromě prodeje si s nimi může dělat, co chce. Její tehdejší šéf Petr Sláma se tudíž musel ke stavbě kladně vyjádřit. Ke Slámově účasti se traduje historka, že ho za ni nechal v roce 2009 z funkce vyhodit Marek Šnajdr (v současné době ve vazbě – pozn. red.), když byl v roli náměstka ministra zdravotnictví. V minulosti měl Šnajdr údajně bratrům Laštovkovým naznačit, že je ochoten za jistých okolností centrum podpořit. Nebyl ale prý vyslyšen. Právě bývalý poslanec za ODS má patřit k lidem, kteří se o protonový špitál dosud živě zajímají. Firma PTC sehnala finance od Erste Group Immorent, nakonec se společnosti dohodly na leasingu. Přestože se obě strany tvářily, že jde o běžný kontrakt, vzbuzoval rozpaky. Je možné, že bratři Laštovkové, v té době neznámí podnikatelé v reklamě a realitách, působili natolik důvěryhodně, aby jim vídeňská matka společnosti schválila půjčku v hodnotě 3,5 miliardy korun? Přitom disponovali jedinou zárukou: smlouvou o smlouvě budoucí s VZP. Jakkoli ji právníci posoudili coby nevypověditelnou, museli přece vzít v potaz politická rizika. Nestál přece jenom za bratry Laštovkovými strýček, který se dosud ukrývá někde v zákulisí? Vzhledem k tomu, že kliniku stavěla společnost Syner, nabízela by se s ní spjatá největší domácí finanční skupina PPF, jejíž majitel Petr Kellner se náklonností ke zdravotnictví nikdy netajil. „Skupina PPF se na tomto projektu nijak nepodílí,“ popírá ovšem spekulace mluvčí společnosti Radek Stavěl.
Ani PTC se ke spolupráci s finanční skupinou nehlásí. „Nespolupracujeme ani nejednáme s žádným investorem. Ale vnímáme významné nabídky od tuzemských i zahraničních subjektů,“ uvádí mluvčí centra Vladimír Šulc. Nezávislá petice?
Luxusně vybavené protonové centrum se v roce 2012 začalo připravovat na první pacienty.
A majitelé PTC se dožadovali plnění z budoucí smlouvy. Přesně před rokem napsal ředitel VZP Pavel Horák náměstkovi ministra zdravotnictví Petru Noskovi dopis, v němž se podivuje, kde se smlouva o smlouvě budoucí vzala. A to přestože je jen těžko uvěřitelné, že by se s ní do té doby neseznámil.
„Naše pojišťovna se necítí být z této smlouvy zavázána. Žádáme tedy ministerstvo zdravotnictví o vyslovení stanoviska, zda považuje uvedenou smlouvu za existentní, platnou a účinnou včetně sdělení relevantní právní argumentace,“ dožaduje se Horák v dopise. Na to Nosek reaguje, že „odpovědi na tyto otázky jsou plně v kompetenci VZP“. Pojišťovna se tedy drží svého prvotního postoje a odmítá smlouvu signovat.
Koncem loňského roku PTC oznámilo, že zahajuje klinický provoz. A začal humbuk.
Protonové centrum najalo agenturu a spustilo tvrdou reklamní kampaň, aby zdravotní pojišťovny přitlačilo k úhradám terapie. Rozhlas, televize i časopisy se plnily srdceryvnými příběhy nemocných, jimž pojišťovny odmítají hradit život zachraňující léčbu. Vznikla dokonce petice Hlas pro život, již mělo dosud podepsat 148 tisíc lidí. Jenže jak upozornily Lidové noviny, Nadační fond pro protonovou terapii, který za peticí stojí, se nevyhne střetu zájmů. Jeho zřizovatelé Vlastimil Roun a František Francírek figurovali v letech 2001 a 2002 ve firmě Detra, která se v roce 2002 přejmenovala na Proton Therapy Center. Tedy v okamžiku, kdy se k ní přidali bratři Laštovkovi. Mezitím ministr zdravotnictví Leoš Heger napsal ředitelům fakultních a dalších velkých nemocnic, že případný indikační boom protonové terapie by mohl poškodit onkologické pacienty. Došlo by totiž ke snížení počtu disponibilních prostředků určených na léčbu nádorových onemocnění. PTC v souladu s budoucí smlouvou vyvolává arbitráž, VZP kontruje žalobou k soudu. Od února letošního roku kauzu vyšetřuje i protikorupční policie, létají další trestní oznámení. Zatím poslední podal František Matějka, ještě nedávno jeden z hlavních blogerů na iDnes.cz, který vystupuje za výzvu Hlas pro život. Ředitele VZP Zdeňka Kabátka a všechny členy správní a dozorčí rady pojišťovny podezřívá z trestného činu sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky. Zřejmě cílí na rámcovou dohodu, již VZP podepsala s mnichovským protonovým centrem.
Sporná prostata Tuzemské zdravotní pojišťovny terapii dosud uhradily jen pěti pacientům, tři další ji právě podstupují. Hlavní lékař kliniky Jiří Kubeš na fóru onkologů koncem května uvedl, že prozatím byla terapie ukončena u deseti nemocných a dalších patnáct je v léčbě. „V současné době je kapacita centra naplněna z 80 procent, protože stále ještě probíhá proces uvádění zbylých ozařoven do klinického provozu. Pacienti pocházejí jak z Čech, tak dalších zemí Evropy. Jedná se o samoplátce i pojištěnce. Většina pacientů z Čech nás kontaktuje přímo, v zahraničí působí naše pobočky v Moskvě a Londýně. Léčíme tyto diagnózy: mozkové nádory, nádory hlavy a krku, karcinom prostaty, lymfomy,“ upřesňuje Šulc.
A právě o šíři indikací jde nejvíce. Tuzemští specialisté se shodují, že léčba je přínosná pro některé nádory oka, baze lební, míchy, páteře a dětské nádory. „Jsou i jiné situace, kde standardní fotonová radioterapie neumožňuje optimální ozáření nádorového ložiska.
Jedná se o vybrané pacienty s nádory vedlejších dutin nosních, nádory plic, jater, prostaty, sarkomy břicha či lymfomy. I u těchto pacientů by měla být zvážena možnost protonové terapie,“ uvádí profesor Jiří Petera, předseda Společnosti radiační onkologie, biologie a fyziky. Za těchto okolností jsou dle onkologů jednoznačně k tomuto typu léčby indikovány maximálně stovky pacientů ročně, přestože rakovinou onemocní za stejnou dobu více než 70 tisíc lidí.
Protonové centrum ovšem potřebuje diagnózu, která přitáhne masy. Sází proto na rakovinu prostaty, kterou každoročně lékaři diagnostikují více než šesti tisícům mužů. Nechává si vypracovat studii nákladové efektivity, která má podpořit masové nasazení protonové terapie v raných stadiích rakoviny.
Přestože ji srovnávají jen s konkurenčním fotonovým zářením, nejsou podle odborníků závěry včetně medicínských jednoznačně přesvědčivé. „Jako příklad můžeme uvést nabízenou cenu léčby karcinomu prostaty u raných stadií za 250 tisíc korun. VZP platí soukromým zařízením za konvenční, tedy fotonovou léčbu i o 100 tisíc korun více. Ale to patrně nikoho na ministerstvu ani ve správní radě VZP nezajímá,“ stojí si za svým mluvčí centra Šulc.
Modrá kniha České onkologické společnosti přitom v raných stadiích tohoto zhoubného bujení uvádí vedle radioterapie mezi doporučenými postupy i sice méně šetrnou, ale levnou klasickou operaci. Anebo o něco dražší, zato komfortnější robotickou chirurgii, která rovněž nemocným mužům slibuje minimální negativní následky.
Smysl s diskontem I když v roce 2006 vypadal záměr postavit protonové centrum jako kšeft století, nyní se začal komplikovat. Ukazuje se, že získat dostatek pacientů, aby tržby za jejich léčbu vystačily na vysoké leasingové splátky i drahý chod kvůli náročné technologii, není tak jednoduché. Zvláště když Všeobecná zdravotní pojišťovna i ostatní ústavy odmítají spolupracovat.
Zástupci PTC sice uvádějí, že „postupují plně v souladu s leasingovou smlouvou a nemají žádné závazky po lhůtě splatnosti“, nicméně na moment, kdy se úhrady zadrhnou, čekají podle informací týdeníku Euro někteří jestřábi. Pakliže se nesplácí leasing, nekomplikuje situaci konkurzní řízení, protože předmět je ve vlastnictví věřitele.
O protonovou kliniku se měl v minulosti zajímat velkopodnikatel ve zdravotnictví Tomáš Chrenek. Mluvilo se i o společnosti Penta Investments. I když to oficiálně popírá, jedním z nejvážnějších zájemců má ale být skupina PPF, která se v posledních letech ve zdravotnictví čím dál více rozkročuje. Nákup kliniky, zvlášť s určitým diskontem, by v jejím případě dával ekonomický smysl. A nemělo by pro ni ani být problémem – vzhledem k její angažovanosti v Rusku – shánět bohaté klienty v zahraničí.
V souvislosti s protonovým centrem se ovšem v současnosti spekuluje o lecčems.
O další formě nátlaku prostřednictvím pražských pozemků na Bulovce, které má klinika pronajaty, anebo o zmíněné roli Marka Šnajdra vyšetřovaného kvůli korupci. Až čas ukáže, kdo byl nejsilnější. Problémy s centrem každopádně jen tak nevyšumějí. A přitom nelze říct, že je nikdo nečekal. Profesor Vorlíček s dalšími autory už před deseti lety současnou situaci předvídal. „Argument, že Protonové centrum nic nestojí, protože je financováno soukromým investorem, naprosto neobstojí.
Soukromý investor bude chtít svou investici zpět a Centrum bude odčerpávat značné prostředky ze zdrojů zdravotních pojišťoven,“ upozorňují autoři publikace Pro a proti Protonovému terapeutickému centru Praha. A na jiném místě varují: „Může se stát, že příliv zahraničních pacientů bude zcela bezvýznamný a finanční ztráta bude kompenzována šířkou indikací u pacientů pojištěných českými zdravotními pojišťovnami.“ l •
Majitel protonového centra před spuštěním projektu ujišťoval, že peníze od českého státu nepotřebuje. Nyní je vše jinak. I když v roce 2006 vypadal záměr postavit centrum jako kšeft století, nyní se komplikuje. Zvláště když zdravotní pojišťovny odmítají spolupracovat.
O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová, alfoldi@mf.cz
