Prostě nejezděte do Wu-chanu, pokrčil rameny bezejmenný úředník v Pekingu na otázku reportéra hongkongského deníku South China Morning Post, co lze dělat proti šíření koronaviru. Virus minulý týden překonal počtem nakažených obávaný SARS, jenž Číňany zle potrápil v roce 2003, a do půli minulého týdne se nikdo neodvážil ani odhadovat, jak se mu povede dál, natož aby věděl, jak jeho dalšímu šíření účinně bránit. Rada nejezdit do epicentra nákazy, jakkoli neuspokojivá, byla často na takové otázky jedinou odpovědí.
První problém v boji proti sílící epidemii spočívá v tom, že virus po nějakou dobu sídlí v těle nakaženého, aniž dotyčný pociťuje jakékoli příznaky. Tou dobou však již může být přenašečem viru.
Čínské úřady potvrdily, že takový případ již zaznamenaly. Znamenalo by to potvrzení nejhorších obav: je-li přenos viru z člověka na člověka možný i v době, kdy přenašeč ani sám netuší, že přenašečem je, je nárůst onemocnění geometrickou řadou velmi pravděpodobný.
Skutečnost, že onemocnění způsobené koronavirem má obvykle relativně mírný průběh, je slabou útěchou. Úmrtnost u jeho pacientů čítala do minulého týdne okolo dvou procent; SARS zabil každého pátého nakaženého a příbuzné onemocnění MERS, jež v roce 2013 vyděsilo svět ze Saúdské Arábie, dokonce každého třetího pacienta.
Třicetinásobek nakažených?
S koronavirem to může být ještě vážnější.
Expert hongkongské vlády na virové nákazy Juen Kwok-jung varoval, že podle softwarových modelů šíření nákaz může být skutečný počet onemocnění až třicetkrát vyšší než oněch 7800, které čínské úřady v půli minulého týdne evidovaly.
(A to vše za předpokladu, že Číňané nelžou, což není nic jistého.) Šíření nákazy ještě v inkubační době by samozřejmě jakoukoli snahu o eliminaci nákazy několikanásobně zkomplikovalo.
Pokud něco čínské úřady nepotřebují, pak jsou to další komplikace. V paralelně se odvíjejícím dramatu totiž komunistické vedení země bojuje o legitimitu. Nepsaná společenská smlouva, podle níž se Číňané de facto vzdávají nároku na značnou část občanských svobod výměnou za bezpečnost, již jim režim zaručí, se najednou ocitla v ohrožení.
Není divu. Na internetu začaly kolovat amatérsky pořízené záznamy z wuchanské prestižní odborové nemocnice; pacienti na nich doslova obléhají personál s žádostmi o léky a péči. Lékaři a sestry se pod tlakem hroutí a nakonec se přidávají k pacientům a žádají „na kameru“ o dodávky léků. Jiná videa ukazují, jak policisté na wuchanském letišti ženou lidi z letadel do dodávek a odvážejí je kamsi pryč.
Cenzoři na čínských sociálních médiích se pořádně zapotili. Sítě nešetřily kritikou. Nelichotivá srovnání s průběhem epidemií SARS (kdy byla u moci garnitura prezidenta Chu Ťin-tchaa) byla o to palčivější, že právě tehdy si čínské úřady vysloužily velikou dávku nevole kvůli tříměsíčnímu utajování samotného vzniku epidemie. Kritici jako by ztratili strach; nejeden účastník diskusí podle serveru The Diplomat vyzýval vedení města Wu-chan i celé jeho provincie Chu-pej k rituální sebevraždě.
Přidaly se hlasy z centra, což je pro období vlády Si Ťin-pchinga zcela netypické. „Tolerance různých hlasů na internetu je ze strany místních vlád naprosto nedostačující“ napsal například Chu Si-ťchin, šéfredaktor partajního deníku Global Times, jindy zcela spolehlivých papoušků režimu.
(Pro ilustraci si představme, jak se Rudé právo v roce 1981 obouvá do krajského tajemníka KSČ pro jeho neschopnost.) Sama sociální síť Weibo, čínský ekvivalent Twitteru, podle The New York Times nechávala v nezbytné cenzuře okénka, jimiž mnoho kritického prošlo.
Podle čínských zdrojů amerického deníku bylo zjevné, že jde o úmysl.
Nervózní Peking
Ničeho se čínští bossové nebojí tolik jako právě takto vzniklých sociálních nepokojů. A jako vždy i tentokrát zvolili nejjednodušší cestu: represi. Osm lidí, kteří o ná-1 kaze začali mluvit jako první, si okamžitě předvolala wuchanská policie. V pozdějších dnech policisté zatkli nejméně 40 dalších lidí po celé zemi. Reportér deníku Beijing News si na sociálních sítích stěžoval, že ačkoli byl v samotném centru dění, nesměl o něm napsat ani slovo.
Ve snaze izolovat nákazu Peking nechal během několika dnů uzavřít celý Wu-chan a další města, do nichž se virus dostal, přísnou karanténou. Prodloužil svátky, během nichž Číňané oslavují příchod nového roku, o týden (až do 3. února) a prakticky zakázal leteckou dopravu v zemi; výjimky v automobilové a železniční dopravě byly řídké. Ostrý postup si vysloužil pochvalu v zahraničí, když pozorovatelé oceňovali rychlejší reakci režimu než před sedmnácti lety v případě infekce SARS. Paradoxně naopak obyvatelé okolí Wu-chanu si na Weibu stěžovali, že zákaz cestování jim znemožňuje získat diagnózu a případnou léčbu.
To souvisí s další velikou obavou, již tentokrát s Číňany sdílí i zbytek světa. Jak se podepíše výpadek, o jehož délce si dosud nikdo netroufne ani spekulovat, na světové ekonomice? Jak si povedou jednotlivá odvětví ve chvíli, kdy čínská ekonomika zpomaluje a ta světová se sotva vleče?
Šéf amerického Fedu Jerome Powell se držel s prognózami zpátky. „Rozhodně budou následovat komplikace, přinejmenším krátkodobé, stran výkonu čínské ekonomiky,“ řekl minulou středu novinářům. „Na globální dopady si budeme muset počkat.“
Na Wall Street na počátku minulého týdne napřed akciové indexy prudce poklesly, aby se vzápětí stabilizovaly. Mezi investory převládl názor, že se zase tak mnoho neděje, jejž podpořila i původní neochota Světové zdravotnické organizace vyhlásit koronavirus „celosvětovou zdravotnickou nouzí“. Mnoho analytiků odkazovalo na srovnání s jinými epidemiemi včetně SARS z roku 2003, po jejichž odeznění se naopak ekonomika zvedla.
Varování: 2020 není 2003
Konsenzus však nepanuje. Například šéf americké investiční firmy AdMacro Patrick Perret-Green televizi CNBC připomenul, že v roce 2003 čítala čínská ekonomika pouhá čtyři procenta ekonomiky globální, a navíc byla v období silného růstu (meziročně 15 procent). Naopak dnes, kdy tvoří 16 procent světového HDP, roste ani ne poloviční tempem. Pomalá reakce úřadů v roce 2003 znamenala menší narušení, než jaké přinese tvrdá karanténa současná. To ještě násobí fakt, že ochromení Wu-chanu je obzvlášť citelné, protože jde o významné logistické centrum. Pro ilustraci v něm sídlí třetina veškerých francouzských investic v Číně.
Jestliže v reakci na epidemii SARS zpomalilo světové hospodářství o 0,5 procenta, lze si podle pesimistického scénáře snadno představit, že koronavirus sebere globální ekonomice dvojnásobek a pošle ji do recese.
Makroekonomický pohled je však jedna věc a realita jednotlivých podnikání věc druhá. Konkrétní firmy už ztráty bolestně počítají. British Airways, Lufthansa a Air Canada minulou středu pozastavily všechny lety do pevninské Číny; později se k omezením provozu přidala i Delta.
Automobilky jako General Motors, Nissan a Honda (všechny mají ve Wu-chanu sídla svých čínských poboček) řekly, že přeruší výrobu až do 3. února; Ford a Toyota přidaly ještě týden. Další velké firmy - Honeywell, Facebook, Bloomberg -omezily pohyb svých zaměstnanců po Číně do míry, která v podstatě znamená přerušení provozu. Řetězec Starbucks zavřel více než polovinu ze svých 4292 čínských kaváren (Čína je jeho druhým největším trhem po USA) a oznámil, že očekává nepříznivý dopad koronaviru na čtvrtletní i celoroční finanční výsledky.
Tim Cook, šéf výrobce elektronických hraček Apple, řekl, že se rychle ohlíží po jiných než čínských dodavatelích, kteří by zacelili díru ve výrobě. Švédský výrobce nábytku IKEA oznámil dočasné uzavření poloviny ze svých třiceti čínských obchodů.
Smysl pro ironii
Potíže výrobců jsou jen jedna stránka věci. Jinou představuje úbytek čínských turistů v zahraničí. Ti loni utratili po světě 258 miliard dolarů, což je téměř dvojnásobek útraty turistů amerických. Jen v Thajsku nechali loni Číňané 18 miliard dolarů, což je více než čtvrtina veškerých tamních tržeb z turistického ruchu. Jak a kým tamní turističtí podnikatelé ušlé příjmy nahradí, není nikomu jasné.
Začínají se tak rýsovat kontury dvou paradoxů, jež koronavirus pomohl vytáhnout na světlo boží. Zaprvé, čím účinněji postupuje čínská vláda proti šíření viru, tím ničivější následky má epidemie pro byznys. Zadruhé, závislost na Číně (coby trhu i výrobci) se v případech náhlé krize ukazuje jako škodlivá, a pokud někdo pomáhá tuto závislost omezit, je to člověk, jenž coby etalon prozíravosti dosud neproslul - americký prezident Donald Trump, jehož celní válka s Pekingem má právě takový účinek. Smysl pro ironii začátku roku 2020 nijak neschází. #
Jak reagují trhy? Okamžitá reakce finančních trhů na hrozící epidemii koronaviru probíhá podle zaběhaného scénáře období nejistoty.
Ropa klesá… Britská severomořská ropa Brent oslabila mezi 7. a 27. lednem o více než 16 procent. (cena v USD/barel)
…zlato stoupá… Zlato coby bezpečný přístav světových investic v téže době přidalo přes půl procenta. Jak však pohled na křivku naznačuje, není jisté, kolik vzestupu mají na kontě obavy z viru.
…aerolinky jdou čumákem dolů K postiženým sektorům tentokrát patří především cestovní ruch. Globální sektor letecké dopravy ztratil od začátku roku okolo pěti procent, přičemž sestup vedla jihovýchodní Asie se zhruba sedmiprocentní ztrátou. Vývoj ceny akcií (zisk/ztráta v procentech, 31.12. 2019 = 100 %) Horší než ebola, lepší než chřipka Čísla vyjadřují průměrné počty lidí, jež se nakazí od jednoho nemocného. Problém je, že statistiky nového koronaviru jsou zatím z pochopitelných důvodů neúplné. Spalničky12 až 18 Neštovice5 až 7 Dětská obrna5 až 7 Příušnice4 až 7 SARS2 až 5 Chřipka2 až 3 Koronavirus1,5 až 2,5 Ebola1,4 až 2,5 ZDROJ: WHO
