Země zažívá ekonomický blahobyt a práce je tolik, že ji ani nemá kdo dělat. Stejně tak je to u strojvůdců, kterých, jak se ukázalo, chybí tři sta. Také se přišlo na to, že pořádně nikdo nekontroluje přesčasy a že sotva strojvůdce sleze z jedné lokomotivy u jednoho dopravce, může nasednout u druhého bez povinného odpočinku. Stačí se zeptat na Federaci strojvůdců. Nejde ale jen o přetahování mezi dopravci, známé je i to, že strojvůdci své volno využívají třeba k řízení tramvají, což už nezkontroluje vůbec nikdo.
Pokud je v tuzemsku něco přes devět a půl tisíce strojvůdců, kteří denně ručí za zdraví ostatních, a přitom nad nimi nejsou žádná pravidla, nemůže situace vypadat ani jinak, než vypadá teď.
Je to vlastně velmi podobné jako ve zdravotnictví, kde se směny také kupí jedna za druhou. Člověk pak nemá často na výběr než mezi unaveným, nebo málo zkušeným lékařem, v horším případě kombinací obojího v jedné osobě. Situace na železnici se bude navíc ještě přiostřovat s tím, jak soukromí dopravci vjedou do krajů, kde uspěli při vyjednávání smluv o obslužnosti.
Doprava může na personálních nákladech ušetřit až deset procent, říká Ťok
Nové strojvůdce už začal shánět například RegioJet. Prostě lépe nebude. Nejsmutnější na všem je, že pokud se úpěnlivě začnou dodržovat pravidla a na řadu přijdou přísné kontroly, jak plánuje ministerstvo dopravy, systém se zhroutí úplně. Se stávající kapacitou a penězi prostě nemůže dobře fungovat. Ministerstvo dopravy by proto mělo začít se změnou u sebe. Prvním krokem by mohlo třeba být, že vláda přestane platit důchodcům slevy na železnici a peníze investuje do techniky a lidí na dráze. Sedm miliard není do začátku špatné číslo.
