Český statistický údaj už k výsledkům vývoje ekonomiky v letošním prvním čtvrtletí ani neuspořádal tiskovou konferenci. Nestojí mu to za to. Na poslední tiskovku - před třemi měsíci - přišli tři novináři. Česká ekonomika kráčí vpřed vzdálena hlučícímu davu dalších středoevropských i východoevropských ekonomik, které slaví první rok v Evropské unii úctyhodným růstem.
Shodou okolností týž den, kdy byl zveřejněn vývoj českého hrubého domácího produktu v prvním čtvrtletí 2004, vešlo ve známost, že v jižní Africe sedí už měsíc ve vězení Čech obviněný z pašování želv. Při zvýšené míře poťouchlosti by se dalo říct, že v Česku máme v těchto zvířatech zálibu. To by ale bylo nespravedlivé, protože Čechovými pašeráckými parťáky byli údajně tři Slováci a tamní ekonomika nemá s želvou vůbec nic společného. Kvartální zvýšení slovenského HDP o pět a půl procenta je řízné a šokující, i když to ještě nic není proti Polsku, které - jak říkají předběžné výsledky - přidalo navrch téměř sedm procent.
V tomto kontextu je český tříprocentní růst dost málo. A nejen v tomto kontextu. Z postsocialistických nových členských států unie vykázalo méně už jenom Slovinsko, které ovšem Českou republiku v ekonomické výkonnosti na hlavu už dnes dost výrazně překonává. Srovnání s vyspělým zbytkem unie pro Česko vyznívá lépe. V rámci celé pětadvacítky by se měla letošní ekonomická výkonnost zvýšit o půldruhého procenta, v Německu něco přes procento, ve Francii o dvě procenta. Želva tedy nejsme. A když, tak jako tygr pruhovaná. Problém je v tom, že většina členů vyspělé evropské patnáctky je na tom dnes ještě nesrovnatelně lépe než Slovinsko, takže současný český růst je jenom docela mírňoučce konvergenční.
Vladimír Špidla je však mimořádně spokojen a vývoj HDP v deníku Právo označil za mimořádně dobrý. Ba dokonce míní, že „zřejmě jsme na začátku nějakého výraznějšího vzestupného cyklu“. To by ale stálo za podrobnější vysvětlení. Ekonomika sice meziročně roste už devatenácté čtvrtletí v řadě, ale pokud Český statistický úřad nyní známé údaje výrazně nezreviduje – revizi slíbil na konec června - tak jen jednou to bylo výrazně nad tři procenta.
Dlouhodobé výsledky české ekonomiky ji umožňují označit za nízkorůstovou. Vyšší než čtyřprocentní růst jsme si dovolili jen v roce 1996, a jak to skončilo, darmo mluvit. Pokud má Vladimír Špidla nějaké věcné informace o nadcházejícím výrazném vzestupu, měl by je dát na stůl. Takhle to vypadá, že o vzepětí neví ani ekonomický vicepremiér. Pokud lze brát za bernou minci makroekonomickou predikci ministerstva financí, tak v příštích třech letech nelze žádné růstové zvraty očekávat. Optimistické předpoklady obhajuje pouze centrální banka. Její prognóza říká, že letos by se mohl - když motyka spustí - zvýšit hospodářský výkon o čtyři procenta. Odborníci však očekávají, že právě centrální banka letos ťukne na brzdu, a nezvýší-li úrokové sazby už o prázdninách, tak dozajista na podzim.
Je pravda, že v prvním čtvrtletí se zlepšila struktura HDP. Především v tom smyslu, že se na růstu hlavní měrou podílela tvorba hrubého fixního kapitálu, tedy investice. Ale kdo chce i tady najít mouchy, najde je. Téměř desetiprocentní růst investic, v převážné míře stavebních, budí podezření, že byl vyvolán nějakým mimořádným, extrémním faktorem. Mohla by to být předfakturace související s květnovým zvýšením DPH na stavební práce z pěti na devatenáct procent. Je-li to pravda, dozvíme se nejspíš až v prosinci, kdy budou známy údaje o HDP za letošní třetí čtvrtletí. Potvrdí-li se to, nastane zajímavá situacë, že v době, kdy se ještě nestavělo, rostly investice rychleji, než když se staví.
Předseda vlády tuší počátek vzestupného cyklu v momentu, kdy je zřejmé, že se dynamika růstu české ekonomiky třetí čtvrtletí po sobě zpomaluje. Přičemž ve většině okolních zemí je tomu naopak. Evropa prodlužuje krok v době, kdy u nás probíhají postřižiny. Stálo by za hlubší rozbor, proč hlavně Polsko a Maďarsko urychlují růst při zlepšování klíčových makroekonomických parametrů, jako je obchodní bilance nebo fiskální rovnováha. V Česku to naopak vypadá, že deklarovaná snaha dělat něco s rozpočtovým schodkem může mít protirůstové důsledky.
Pokud jde o zahraniční obchod, polský a maďarský růst poháněl export, zatímco v Česku je obchodní bilance trvalé a dokonce na váze nabývající břemeno. Tak dlouho jsme byli potěšeni adaptací českého průmyslu na ochlazení v západní Evropě, až zjišťujeme, že pozitivní důsledky tamního oživení jdou do značné míry mimo nás.