Mexiko má dobrou šanci realizovat svou impozantní agendu strukturálních reforem
Necelé dva roky po nástupu Enriqueho Peni Nieta do prezidentské funkce zavádí Mexiko do praxe ambiciózní balík strukturálních reforem, které mají vyzvednout ekonomiku země z mnoho desetiletí trvající pasti nízkého růstu a vytvořit nové příležitosti pro občany. Reformy zahrnují i restrukturalizaci ekonomických sektorů, které se kdysi pokládaly za politicky nedotknutelné, a podporují je úpravy mexické ústavy i smělá legislativní agenda.
Díky Paktu pro Mexiko se velká část této agendy těš podpoře nejen kabinetu Peni Nieta, ale i dvou hlavních opozičních stran. Tato jedinečná situace brzy projde zatěžkávací zkouškou, jakmile reformy začnou bolet, a jejich výsledek by mohl mít významné a trvalé dopady na snahu zavádět strukturální reformy jinde ve světě. NEBEZPEČNÝ PODNIK Podobné reformy se nikdy nezahajují snadno a jejich dokončení bývá obtížné. Politici je prosazují, když jsou v opozici, ale jen málokdy se k nim hlásí a drží se jich, když jsou ve vládě. Důvod je jednoduchý: u strukturálních reforem se náklady projevují s předstihem a přínosy se zpožděním, takže jde o politicky nebezpečný podnik.
Pro vlády, které strukturální reformy skutečně zahájí, je často frustrující čekat, až revitalizované sektory dosáhnou mnohdy těžko dosažitelné „kritické hmotnosti“. A pro ekonomy je velmi obtížné předpovídat načasování a velikost růstového startu, jenž by měl následovat. A aby to bylo ještě složitější, vzhledem k nevyhnutelnosti nečekaného vývoje událostí, aš už domácího, či vnějšího původu, bývá často zapotřebí úprava kurzu.
V důsledku toho existuje jen několik dobrých historických příkladů úspěšných strukturálních reforem - například Čína, Polsko nebo Jižní Korea. Mnozí lidé navíc označují úspěšné země za „speciální“ nebo „jedinečné“ - takže jako model vhodný k následování mají pro jiné země jen malou hodnotu.
Je fascinující sledovat na tomto pozadí, co se děje v Mexiku. Otázky „proč“, „jak“ a „co“ související s ambiciózním úsilím země o prosazení strukturálních reforem by mohly - a měly by - vyslat do celého světa důležité signály.
Mexičtí představitelé jako první poukazují na relativně slabý ekonomický výkon své země v posledních 33 letech. Průměrný roční růst HDP dosáhl pouhých 2,4 procenta, což je hluboko pod úrovní, která je potřebná a dosažitelná u země s tak obrovským lidským a přírodním bohatstvím, s tak výbornou polohou na zápraží Spojených států a s tak enormním potenciálem dohnat náskok ostatních. Růstová bilance Mexika je navíc výrazně horší než bilance některých jiných zemí, jež měly daleko horší výchozí pozici, a přesto přeskočily Mexiko (i další latinskoamerické ekonomiky).
Mexičtí politici se mohli snadno vyhnout zodpovědnosti za průměrný výkon země tím, že se schovají za nejrůznější krize v zemích s rozvíjejícími se trhy, za „ztracenou dekádu“ Latinské Ameriky nebo za důsledky globální finanční krize z roku 2008 a následné velké recese. Mexičtí představitelé však nehledají výmluvy. Raději poukazují na domácí ukazatele svědčící o špatné produktivitě a konkurenceschopnosti, a to jak v čase, tak i ve srovnání s jinými zeměmi.
Kromě toho podotýkají, že působivé úspěchy Mexika v oblasti makroekonomické stabilizace jsou sice nezbytné, ale zatím nedostatečné pro uvolnění růstového potenciálu země.
REFORMNÍ PĚTICE Ano, Mexiko si vybudovalo silné domácí i zahraniční finanční polštáře, zametlo si před vlastním fiskálním prahem, otevřelo ekonomiku vnějšímu světu a uzavřelo mnoho dohod o volném obchodu, zejména Severoamerickou dohodu o volném obchodu. Nyní však přišel čas navázat na tento pokrok současnou reformou pěti velkých a vlivných sektorů: školství, energetiky, financí, telekomunikací a trhu práce. A vláda Peni Nieta v posledních měsících tvrdě - a úspěšně - pracuje na schválení nezbytných úprav ústavy a přijetí počáteční legislativy.
Nejméně tři z těchto oblastí - školství, energetika a trh práce - byly dlouho pokládány za nedotknutelné či téměř nedotknutelné. Vzpomínám si na vlastní zkušenost z Mexika z konce 80. a počátku 90. let, kdy jsem byl součástí týmu Mezinárodního měnového fondu, který pomáhal místním představitelům se zotavováním země z latinskoamerické dluhové krize. Jakákoli zmínka o energetických reformách okamžitě narážela na odpor, a to včetně poukazování na státní suverenitu a ústavní ochranu.
Dnes se Mexiko snaží, aby dlouhodobí zahraniční investoři podpořili ambiciózní a rozsáhlé reformní úsilí, přičemž účast zahraničních subjektů je obzvláště důležitá u infrastrukturálních investic do telekomunikačních sítí, placených úseků silnic, plynovodů a později i ropného sektoru.
Kotvami toho všeho jsou jasný politický mandát a také avizovaný osobní závazek Peni Nieta překonat tři desetiletí nedostatečného růstu a výpadků produktivity. Vzhledem k možnosti domácího politického odporu, zákonitých komplikací spojených s realizací multidimenzionálního reformního balíku a cyklických obtíží způsobených stále plíživým růstem v USA (jež představují zhruba 80 procent mexického vývozu) bude Mexiko možná potřebovat obě kotvy, aby si udrželo reformní dynamiku. Naštěstí má vláda prostor na proticyklická opatření a již zareagovala vstřícnější fiskální i měnovou politikou.
Mexiko má dobrou šanci realizovat svou impozantní agendu strukturálních reforem. Zbytek světa by v takovém případě získal důležitý příklad, jak lze podobné programy dlouhodobě koncipovat a implementovat. Navíc by to umožnilo vybudovat silné sektory v rozsahu zajišťujícím rychlý růst, větší prosperitu a naplnění legitimních tužeb občanů.
MOHAMED A. EL-ERIAN * hlavní ekonomický poradce skupiny Allianz a člen jejího mezinárodního výkonného výboru, předseda Rady pro globální rozvoj amerického prezidenta Baracka Obamy
O autorovi| Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
