Lékárnická komora si na ministra najala mediální agenturu
Válka lékárníků s ministerstvem zdravotnictví přešla minulý týden do zákopové fáze. Česká lékárnická komora opět odložila rozhodnutí, zda vyhlásí stávku. Prezident komory Lubomír Chudoba říká, že o dalším postupu lékárníků by se mělo rozhodnout v pondělí 16. nebo v úterý 17. ledna. Faktor stávky přitom prezident nepovažuje za dominantní. Pokud by se uskutečnila, šlo by zřejmě víceméně o symbolické, hodinové až dvouhodinové přerušení práce. A nestávkovaly by všechny lékárny. Určitě by se této formy protestu zdržely lékárny ve fakultních nemocnicích přímo řízených ministerstvem zdravotnictví a patrně by nestávkovaly ani další nemocniční lékárny.
Mediální tlak.
Lubomír Chudoba nyní klade důraz hlavně na osvětovou, přesvědčovací kampaň, která veřejnosti vysvětlí chyby v postupu ministerstva zdravotnictví nejen vůči lékárníkům, ale i v dalších oblastech. O tom, že vedení komory přisuzuje působení na veřejnost značný význam, svědčí to, že si na tuto činnost najala mediální agenturu Ewing Public Relations (EPR), mezi jejíž další klienty patří například Nomura International, GlaxoSmithKline, Lufthansa, Karbon Invest nebo ÖMV. Šéf projektu Michal Uryč uvádí, že ERP bude „v první fázi podporovat lékárníky v diskusi s ministrem zdravotnictví a v následujícím období budovat image a reputaci celého lékárnického průmyslu“. To, co Lubomír Chudoba nazývá přesvědčovací kampaní, by mělo trvat do voleb. Prezident však odmítá jakékoli spojení s politikou. Zdůrazňuje, že komora je nepolitické profesní sdružení a jde jí výhradně o věcné problémy.
Vrcholné jednání.
Vztahy mezi ministerstvem zdravotnictví a Českou lékárnickou komorou se prudce zhoršily poté, co vláda 14. prosince 2005 schválila snížení společné obchodní marže lékárníků a distributorů z dvaatřiceti na devětadvacet procent ceny výrobců. Krátce poté, 21. prosince, jednal Lubomír Chudoba a představitelé distributorů a provozovatelů lékáren s premiérem a ministrem zdravotnictví. Šli na schůzku s jednoznačným záměrem dosáhnout zrušení cenového výměru. Odcházeli s dohodou, že vznikne komise, která bude hledat úspory ve výdajích na léčiva. Lubomír Chudoba po jednání označil postoj lékárníků a distributorů za gesto dobré vůle. Připustil ale, že někteří lékárníci takový postoj kritizovali a považovali ho za prohru.
Trojpodpora.
Zatímco při podobných krocích v minulosti – v letech 1997 a 1999 – snížení obchodní přirážky „pokryli“ distributoři léků, nyní už to výkonný ředitel Asociace velkodistributorů léčiv (AVEL) Pavel Suchý odmítl. AVEL, sdružující čtyři největší distributory, zahraniční firmy ovládající přes devadesát procent českého trhu, nicméně protest lékárníků plně podporuje. Stejně jako Grémium majitelů lékáren a Asociace provozovatelů lékáren. V ní jsou sdruženy tři lékárenské řetězce, Lékárny Lloyds, Europharm a Česká lékárna, každý s několika desítkami lékáren na atraktivních místech.
Malý byznys.
Sama lékárenská komora, která má přes 6800 členů, sdružuje převážně zaměstnance. Menší část členů tvoří farmaceuti, kteří podnikají. Nejčastěji jako fyzické osoby, v menší míře prostřednictvím obchodních společností. Pojem „lékárnický průmysl“ se tedy ke komoře příliš nehodí. To je doména zmíněných řetězců nebo nemocničních lékáren, z nichž největší dosahují mnohasetmilionových tržeb. Sám Lubomír Chudoba také staví argumentaci proti cenové vyhlášce na tom, že snížení marže může být smrtící pro malé lékárny v malých městech.
Úbytek.
Komora je pro jednání s ministerstvem zdravotnictví vybavena simulacemi dopadu snížení marže na různé typy lékáren. U velké lékárny na hlavní třídě velkého města, vlastněné obchodní společností, třeba i součásti řetězce, s měsíčním obratem dva a půl milionu korun, vyčísluje při maximální obchodní přirážce 32 procent (27 procentních bodů lékárna, pět bodů distributor) měsíční čistý příjem společníků na 102 tisíc korun. Při maximální marži 29 procent je to zhruba o 30 tisíc méně. Simulace vychází z toho, že lékárnu stojí provozní režie 50 tisíc korun měsíčně. Nájemné 90 tisíc a mzdové náklady činí s odvody 190 tisíc korun (vedoucí lékárník má mzdu 35 tisíc, dva asistenti po pětadvaceti, tři laborantky po patnácti, jedna pomocnice deset, účetní také deset tisíc korun).
Ohrožení.
Lékárna ve středním městě, kde jsou další tři konkurenční provozovny, s měsíčním obratem půldruhého milionu, provozovaná malým „eseróčkem“, vydělá dle propočtů komory při dvaatřicetiprocentní marži asi 40 tisíc čistého za měsíc, při devětadvacetiprocentní marži 25 tisíc. Na nájemné je počítáno 45 tisíc korun, na provozní režii 40 tisíc, na mzdové náklady 142 tisíc korun. Lékárna má vedoucího lékárníka s třicetitisícovou mzdou, asistenta, dvě laborantky a pomocnici (všechny placené jako v prvním případě), jednatel společnosti má pět tisíc, stejně jako účetní
Nuzota.
Malá lékárna má jednoho lékárníka-asistenta, dvě laborantky, jednu pomocnici a účetní. Je na malém městě, má obrat milion korun za měsíc, nemá konkurenci, vlastní ji fyzická osoba. Nájemné činí 23 tisíc korun, provozní režie 30, mzdové náklady 95 tisíc. Při dvaatřicetiprocentní marži vychází ze simulace čistý měsíční příjem provozovatele 29 tisíc korun, při devětadvacetiprocentní marži osmnáct tisíc.
Rozbor končí fatálním konstatováním, že lékárník by musel být totální blázen, aby za těchto podmínek lékárnu dále provozoval. V závěru pak autor modelových propočtů Petr Szönyi, provozovatel lékárny v Ostrově, uvádí, že se „v žádném případě nelze ztotožnit s lacinými a nepodloženými výroky doktora Ratha o nepřiměřených ziscích lékáren, samozřejmě pokud neměl na mysli „své“ nemocniční lékárny“.
Podklady.
Česká lékárnická komora ministrovi a jeho úředníkům vytýká, že snížili marži „z voleje“, aniž měli k dispozici podobné ekonomické rozbory. To ministr pochopitelně odmítá. S tím, že cítí-li pan doktor Chudoba odpovědnost za „své“ lékárníky, on (David Rath) má odpovědnost za celé české zdravotnictví a na základě toho jedná. Domnívá se, že situace, kdy několik lékáren ročně zaniká, ale několik desítek nových vzniká, nesvědčí o krizi v oboru.
Lubomír Chudoba potvrzuje, že ročně je deset až patnáct lékáren zavřeno, některé jsou vytunelovány, a šedesát až osmdesát nových přibude. Ovšem hlavně na těch nejfrekventovanějších, lukrativních místech. Na venkově, v malých městech je prý situace diametrálně odlišná. David Rath ale argumentuje oficiální statistikou, která říká, že český trh s léky trvale roste, byť v posledních letech už ne o dvanáct, patnáct procent, ale o sedm až osm. Údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky uvádějí, že předloni (čerstvější čísla bohužel nejsou k dispozici) stouply tržby lékáren za léčiva a zdravotnické prostředky o jedenáct procent a dosáhly téměř padesáti osmi miliard. Více než dvěma třetinami se na tom údajně podílely lékárny základního typu, tedy nikoliv ty nemocniční. Za pět let – od roku 1999 do roku 2004 – se zvýšil počet lékáren v Česku téměř o 600 a dosáhl 2300. To znamená, že jedno výdejní místo připadá asi na 4400 lidí.
Bude vidět.
Počet lékáren rostl i v letech, kdy se snižovaly marže. To ale nemusí znamenat, že dnes je situace stejná a zásah do ziskovosti nezpomalí, nebo dokonce nepřetrhne rozvoj oboru, jak se toho obává šéf profesní organizace. Ministr zdravotnictví a vlastně celá vláda, která ho podpořila, se chovají jako manažeři provádějící průzkum bojem. Při hledání úspor je třeba sáhnout na masitá místa. Přičemž až další vývoj ukáže, zda to bylo tak akorát, moc, anebo málo.
Silná káva.
Vzhledem k tomu, že omezení provozu obchodů, jimiž lékárny fakticky jsou, není nejefektivnější způsob protestu proti krácení příjmů, je v současné době hlavním argumentem lékárníků, podnikatelů v lékárnictví a distributorů poukazování na to, že snížení marže postrádá nejen ekonomické opodstatnění, ale je dokonce protiprávní. Šéfové Grémia majitelů lékáren (Jaroslav Polách), Asociace provozovatelů lékáren (Jaroslav Havrda) a Asociace velkodistributorů léčiv (Pavel Suchý) poslali v tomto duchu už 19. prosince 2005 velmi ostrý dopis Bohuslavu Sobotkovi, jehož úřad vydal kritizovaný cenový výměr.
Autoři dopisu, mezi nimiž kupodivu není Lubomír Chudoba, mimo jiné konstatují, že rozhodnutí o snížení marže je unáhlené, netransparentně připravené a „zcela evidentně porušuje zákaz diskriminace a zákaz nedovolené státní podpory pro určité subjekty podnikající v oblasti zdravotnictví“, protože jeho účelem je mimo jiné „poskytnout značné finanční výhody zdravotním pojišťovnám“. Varují proto, že „nepochybné porušení základních práv a evropského práva“ může skončit „nejen formálním odsouzením České republiky, ale i uložením citelných finančních sankcí“. Připomínají též, že „řada subjektů podnikajících v distribuci a prodeji léčiv je vlastněna zahraničními investory, kteří s velkými obavami sledují, zda nemohou být neprůhledným a svévolným postupem ministerstva financí ohroženy či dokonce zmařeny jejich investice“.
Dopis končí naléhavou žádostí o osobní jednání. Jeho ostrý tón však může být příčinou toho, proč jednání se státem nyní váznou. Evropské soudní mlýny melou pomalu, a pokud budou o věci rozhodovat, není ještě jisté, zda rozhodnou proti českému státu. Zatímco nižší obchodní marže je už dva týdny v platnosti. Agentura Ewing Public Relations vzala náročnou zakázku.
Konstrukce marže Maximální marže lékáren a distributorů léčiv činí po 2. lednu 29 procent ceny, za kterou lék dodává výrobce nebo zahraniční dodavatel. Do základu pro výpočet obchodní přirážky se nezapočítává daň z přidané hodnoty, která u léčiv činí pět procent (z ceny výrobce plus obchodní přirážky). Celkových 29 procent marže se dělí tak, že na lékárnu připadá 24 procentních bodů, na distributora pět bodů. Jde o maximální marži, reálná přirážka může být nižší. Z toho vyplývají rozdíly mezi cenami léků v jednotlivých lékárnách.