Průzkum ohněm

Hořící skládka v Libčevsi upozornila na množství nelegálně dovezených odpadků

Kdyby v obci Libčeves neshořela část ze zhruba dvou až čtyř tisíc tun uskladněného odpadu - odhady se velice různí - podařilo by se českým úředníkům utajit před veřejností hrozivý jev. Velké množství opuštěných budov po socialistické zemědělské velkovýrobě či po okupačních vojácích je doslova nabito odpadky nezákonně dováženými z Německa. Policii se dosud nepodařilo rozplést, co sledoval neznámý žhář opakovaným zapalováním odpadu v Libčevsi. Nicméně po těchto událostech se spustila mediální sprška, která postupně vyplavovala další a další neregulérní úložiště, naplňovaná většinou pod záminkou následného využití, které dovoz naoko legalizovalo. Jenže zpracovatelské kapacity se vypařily a v mnoha případech se do země propadli i dovozci. Pokud by to šlo takhle dál ještě několik měsíců, mohlo by se stát, že by se občané některých obcí museli ze svých domů kalamitou německých odpadů prohazovat.

Mafie s plyšáky.

Celé zdejší požářiště lemují desítky medvědů a jiných plyšáků, vytahaných z balíků odložených šatů. Většina starých hadrů lehla popelem. Podobně dopadlo úložiště balíků s odstřižky automobilových koberců. Požáru byla naštěstí ušetřena obří halda slisovaných plastů, strojně vytříděných v některé mechanicko biologické úpravně z marastu směsných popelnic. To by teprve byl nad Libčevsí i nad Lounami jedovatý mrak! Kvůli dokonalému německému zákonu o odpadech kontraproduktivně vzniklo takové množství přetříděných odpadů, že si s nimi doma nevědí rady. Vytvořil se tak prostor pro odpadovou mafii. Nechat si v Německu zaplatit velké peníze za deklarované zpracování tohoto odpadu, přejet s ním volné hranice, nic nezpracovávat, zamknout ho kamsi v málo ostražitém Česku, zahodit klíč a zamést stopy. To se musí velice vyplácet. Hlavním problémem inspektorů České inspekce životního prostředí (ČIŽP) nakonec není objevit odpad, ale firmu, která ho k nám dovezla. A dodatečně ji přimět k odpovědnosti.
Nenajde-li se však firma, co potom s bezprizorným odpadem? Dovážet se k nám přímo na skládky nebo do spaloven nesmí, to by všichni aktéři porušili zákon. Ale po čase, když se inspekci nepodaří najít vlastníka a ani zjistit jeho původce? To už se přece stane naším odpadem. Z rozhodnutí českých orgánů se pak může odpad dát zlikvidovat, a když se se zpožděním najde jeho vlastník, předložit mu s pokutou i účet. I tak na tom však nehorázně vydělá. V Německu se tuna odpadu spálí za 3600 až 6100 korun. U nás představovala při průzkumu Institutu pro strukturální politiku IREAS před dvěma roky horní hranice ve spalovně částku 1428 korun za tunu, přičemž úplně nejdražší skládkování komunálního odpadu vyšlo jen 722 korun za tunu. Cenová hladina je proti Německu razantně nižší a podloudní obchodníčci hledají způsoby, jak toho zneužít a odpad k nám přelít.

Kdo ho zdědí?

Dopad na postiženou obec je však přesně opačný - jenom nevýhody. Chemický průzkum, zadaný ČIŽP, objevil v uložených plastech v Libčevsi nebezpečné látky. S tunami strojně přetříděného komunálního odpadu z mechanicko biologické úpravy se tak nečekaně musí nakládat jako s životem ohrožujícím. Možná právě kvůli tomu neproletěly balíky komínem německé spalovny a skončily na černé skládce v Čechách. Také ze zbytků požárem spáleného šatstva a koberců se uvolňují výluhy s chloridy a s rozpuštěným organickým uhlíkem, jak si nechal zjistit ústecký krajský úřad. I těchto šest set až tisíc tun umolousané textilní hmoty by muselo na skládku nebezpečných odpadků. To vyjde pětkrát šestkrát dráž než ukládání obyčejného komunálního odpadu, jenom na poplatcích se za tunu zaplatí 3800 korun a spolu s výnosem pro provozovatele vyjde uložení tuny odpadu až na 4300 korun.
To je i nad možnosti krajského úřadu. Jeho úředníci měli v úmyslu odstranit skládku už minulý týden, proti záměru se však postavily vysoké náklady. „Zlikvidovat odpad v Libčevsi bude stát čtyři a půl milionu korun. Odpovědnost za to přitom nese ministerstvo životního prostředí. Není to v kompetenci krajské samosprávy, ta rovněž nemůže uvolnit takovou částku, aby vyřešila něco, co má řešit ministerstvo,“ vzkázal po médiích ministru životního prostředí Liboru Ambrozkovi krajský hejtman Jiří Šulc.
Starostka Libčevse Vlasta Staňková využila předvolebních výzev premiéra Jiřího Paroubka a se starostí o likvidaci odpadu se obrátila přímo na něj. Odkázal ji taky na ministerstvo životního prostředí. To ovšem ví, kdo odpad do Libčevse dovezl a která německá firma ho má na svědomí. „Požádali jsme příslušný úřad v Halle, aby nelegálně uložený odpad převzal zpět na náklady odpovědných lidí,“ sdělila mluvčí ministerstva Karolína Šůlová. Odpověď zatím nedošla.

Neschopnost předvídat.

„Nejvíc mě mrzí, že se všemu dalo zabránit. Poté, co sem loni v prosinci začali odpad navážet, bylo na náš popud svoláno místní šetření,“ vzpomíná starostka Staňková. „Byli na něm všichni kompetentní úředníci. Zúčastnili se ho dva inspektoři ČIŽP, zástupce krajského úřadu Ústeckého kraje i Městského úřadu v Lounech a já za obec. Přijel i zástupce firmy, jíž patří areál, i jednatel společnosti, která sem odpad vozila. Neměl s sebou vůbec žádný doklad, odkud odpad pochází a co s ním zamýšlí. Přesto žádného z úředníků nenapadlo celou akci hned zkraje zastavit,“ popisuje starostka. Zatímco úředníci bezradně a zřejmě i lhostejně čekali na doklady, které stejně nikdy nedostali kompletní, do Libčevse během vánočních svátků spěchal jeden náklaďák za druhým. Přítrž udělala 5. ledna až celní správa. To už sem ale byly navezeny tisíce tun nejrůznějších odpadků. Nejdřív se v nehlídaném areálu staly second handem zejména pro hůře situované obyvatele z dalekého okolí. A pak i ohništěm.
Navzdory tomu, že popud k zásahu celníků dali úředníci ČIŽP, nikdo to už nedocení, protože přišel pozdě. I když se problém rozrostl a zachvátil několik krajů, nikdo dodnes nepřišel s řešením, jak mu systematicky čelit. „Od nás žádnou koncepci nečekejte. My jsme sankční orgán,“ upozorňuje Jiří Turek z ústeckého inspektorátu ČIŽP a připomíná: „Strategii určuje ministerstvo životního prostředí.“

Vysoký terč.

Protože však vůči tomuto plíživému problému žádná účinná strategie není, stalo se Ambrozkovo ministerstvo a ministr sám terčem kritiky, a to i přímo ve vládě. Přestože byly nelegální dovozy přetřásány už během jejího jednání minulou středu, premiér Paroubek nelenil a odpoledne na toto téma poslal Ambrozkovi ještě dopis. Píše v něm: „Hlavním důvodem mého stanoviska je nesporný fakt, že opatření přijímané z Vaší strany, o kterých informujete veřejnost, jsou nejen nedostatečná, ale přicházejí i velmi pozdě. Reakci Vašeho resortu jsem zaznamenal až po medializaci celého problému.“ Premiér se domnívá, že je zcela zřejmé, že ministerstvo neví, kolik takových případů neoprávněného ukládání německého odpadu ve skutečnosti je. A tak Ambrozka vyzval: „Zahajte okamžitě mapování potenciálních center takových černých skládek a vyzvěte s veškerou naléhavostí obce ke spolupráci při ohlašování podezřelých aktivit.“ To, že jsou ještě dosud utajené skládky dovezených odpadů, ostatně předpokládá i mluvčí ČIŽP Eva Rolečková. Je tedy mnoho důvodů je zmapovat a začít likvidovat. K Ambrozkově cti je však třeba připomenout, že odmítl žádost o dovoz dvakrát osmdesáti tisíc tun komunálního odpadu do malešické spalovny. Tak velký objem, který měl do Česka přicestovat oficiální cestou, se po starých kravínech určitě neposbírá.
Nekoncepční přístup ministerstva v této otázce kritizuje i Eva Tylová ze Strany zelených: „Kdo jiný by měl koordinovat postup všech činností proti nelegálnímu odpadu než ministerstvo? Proč práci inspekce stále diriguje neschopný odbor odpadů a inspekce není nezávislejší?“ Zřejmě ví, o čem mluví, když před časem postupně šéfovala oběma těmto úřadům. Nejradikálněji k omezení dovozu odpadů však přistupuje poslanec Václav Mencl z ODS. Navrhuje, aby dovozci odpadů byli trestně stíháni, a to i včetně přepravců. Nic jiného je od pašování odpadů neodradí účinněji než riziko ztráty svobody.