Náboženstvím, která si zvolila Boha za substanci, se dnes poněkud ztratilo téma
Před mnoha generacemi žili pamětníci, kteří tvrdili, že kdysi ještě šlo církvím o transcendentno, Boha, víru, spasení. Někteří tvrdí, že v této tradici ještě dnes pokračují hlubinně disentní skupinky vyznavačů. Z mediální prezentace církví to však není znát: kdy naposledy bylo slyšet náboženské představitele, jak veřejně hřímají a nahlas kárají nespravedlnosti a nepřístojnosti mocných? Co se týče nespravedlností, zajímají je pouze ty, které byly údajně či skutečně spáchány na nich samých. Na takové teologické subtilnosti ale není čas.
Problémem všech náboženství, která si zvolila Boha za substanci, je dnes to, že se jim nějak ztratilo téma. Je totiž těžké držet koncept Boha po Osvětimi. Mnozí teologové to již přiznali a mění profesi. Jiní ji mění také, ale vskrytu. Ucítili šanci stát se finančníky, spekulanty, developery, rentiéry, politiky atd. Před televizními kamerami hovoří o nutnosti spravovat budoucí kapitál, oči jim planou, jak zdůrazňují nutnost vstupu na burzy.
Můžeme se tedy v budoucnosti zřejmě dočkat různých developerských projektů typu „kostel s byznyscentrem“, „duševní fitcentrum pro kající hříšníky“, odpustky budou zřejmě muset být brány jako cenné papíry a na burze se budeme moci dozvědět, jak si stojí akcie království božího, opce na spasení a futures na očistec.
Aby bylo poznámce správně rozuměno: je spravedlivé vrátit církvi to, co skutečně vlastnila, a dát k užívání, co v užívání měla, pochopitelně neoddělitelně od souvisejících břemen a povinností. Je však potřeba od toho odečíst všechno to, o co právem přišla. Jde například o pozemky, které jeden církevní subjekt zdarma zapůjčil wehrmachtu k výcviku. Ostatně možná by se měli církevní představitelé vrátit k bibli. Jeden z novozákonních autorů Matouš píše o jakémsi předzvědění nazaretského proroka, když cituje jeho výrok: „Dům můj domem modlitby slouti bude, ale vy jste jej učinili peleší lotrovskou.“
