PRAVIDLA SPOLEČENSKÉHO CHOVÁNÍ Etiketa. Pod tímto slovem si řada lidí představí hlavně nálepku na krabici od sušenek. Podobnou "etiketou" podnikatele je jeho společenské chování.
PRAVIDLA SPOLEČENSKÉHO CHOVÁNÍ Etiketa. Pod tímto slovem si řada lidí představí hlavně nálepku na krabici od sušenek. Podobnou „etiketou“ podnikatele je jeho společenské chování. První dojem uděláme jen jednou. Případná náprava - pokud k ní vůbec dostaneme šanci - pak většinou není jednoduchá. Na co si tedy dát pozor? POZDRAV: PŘÁTELSKY A S ÚSMĚVEM Při pozdravu se nám nabízí hned několik možností: Podle konkrétní situace sice někdy stačí jen pokynout, ale většinou zdravíme nahlas a zřetelně. Volíme přitom veselý, přátelský tón. Pozor si dejte na žvýkačku, obzvlášť pokud nechcete u pozdravu iskončit. Nezapomeňte také na pravidlo, které platí vždy a všude (tedy i když vám do smíchu zrovna není): „Čistota je půl zdraví, úsměv půl úspěchu!“ Tichý, nezřetelný pozdrav á la šedivá myška neudělá zrovna nejlepší dojem. Ale ani rychlým, příliš hlučným pozdravem váš protějšek příliš neoslníte. KDO ZDRAVÍ JAKO PRVNÍ? Obecně platí: Osoba, která je na společenském žebříčku o pár příček níže, zdraví osobu o pár schůdků výše. Tedy: * muž zdraví ženu, * mladší staršího, * podřízený nadřízeného. Pokud se potkají osoby sobě rovné, zdraví jako první zdvořilejší z nich. Také toto pravidlo má své výjimky: 1) Příchozí vždy zdraví přítomné! Pokud je jeho společenský (či obchodní) význam větší, osoby v místnosti na důkaz úcty povstanou - tak jako ve škole, když přijde učitel a žáci vstanou. 2) Významnější osoba zdraví osobu méně významnou první, když má tato méně významná osoba s sebou dámu (i tehdy, pokud dotyčná žena svými povahovými vlastnostmi definici dámy zcela neodpovídá). 3) Pokud osoba méně významná „zapomene“ pozdravit jako první, ujme se tohoto zdvořilostního aktu osoba společensky významnější. Nezapomínejme také na následující pravidlo: Pozdravit je zdvořilost, odpovědět povinnost! NABÍZENÁ RUKA SE NEODMÍTÁ Na rozdíl od pozdravu používáme pro podání ruky pravidla přesně opačná. Ruku totiž nabízí osoba významnější. Osoba méně důležitá ruku nabídnout nemůže, ale nesmí ji ani odmítnout. Odmítnutí nabídnuté ruky je urážkou nejtěžšího kalibru. Při podání ruky se díváme přímo do očí, mírný úsměv je samozřejmostí. Pozor na rukavice! Muž si je smí při podávání ruky ponechat pouze tehdy, kdyby mu hrozily omrzliny. Naproti tomu příslušnice něžného pohlaví si můžou rukavice ponechat za každé situace (třeba i uprostřed parného léta). PODLE RUKY POZNÁŠ ČLOVĚKA Pokud se podaná ruka nápadně podobá „leklé rybě“, máme před sebou člověka unaveného, nerozhodného a melancholického. Naopak, jestliže vám dotyčný málem rozdrtí všechny kosti, buďte na pozoru, asi nebude mít zrovna nejčistší úmysly (jde totiž o zastírací manévr). Když vám někdo ruku pustí jako horký brambor, budete to mít s jeho přesvědčováním velmi těžké. A jak má tedy správné podání vypadat? Řídíme se pravidlem „zlatého středu“. Ruku tiskneme středně silně a středně dlouho. MUŽI SE NELÍBAJÍ**
A to nejlepší na konec. Při setkání může muž ženu políbit na tvář či na okud muž líbá ženě ruku, neměla by mít rukavice. Ženy se navzájem mohou líbat na tvář. Naopak muži se (alespoň podle etikety) nesmí navzájem líbat nikdy. N a tvář by se měly líbat pouze osoby, které se důvěrně znají a pravidelně tuto proceduru praktikují. I přesto nejde o skutečný polibek, ale vlastně malou kamufláž: Nelíbáme se totiž doopravdy, polibek pouze naznačujeme. Dotek tvářemi je podle etikety intimní ažaž. Polibek se spíše hodí na společenské setkání než do pracovního prostředí. Líbat své obchodní partnery (pokud ovšem nejsou z Francie nebo Ruska) se při obchodním jednání nemusí vyplatit. Také líbání své sekretářky v době zpřísňování postihu za „sexuální obtěžování“ není zrovna nejbezpečnější.
