Lidovci totiž na schůzce podle informací Eura představili svůj plán, jak by měly vypadat vztahy v koalici. Nešlo jim o to, aby se s ostatními dohodli na tom, které zákony se v příštích letech schválí a které zůstanou u ledu. Šlo jim o to navrhnout, jak bude v koaliční smlouvě zakotven mechanismus hlasování o klíčových zákonech.
Silný jako ty
Lidovci chtějí, aby se na důležitých zákonech shodly vždy před hlasováním všechny tři strany. A pokud to jedna z nich neudělá, měla by právo říci, jestli je to tak závažné téma, aby vypověděla koaliční smlouvu, nebo nechá hledat zbylé dvě strany hlasy u ostatních partají. A to se nelíbilo zejména sociální demokracii. Po skončení „klíčové“ schůzky to shrnul předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Chce prý zachovat určitou míru svobody, kterou definoval termíny „svědomí“ a „tradiční odlišnost stran“. Všechno tohle prý musí být respektováno.
Bohuslav Sobotka není žádný politický jelimánek. Ví moc dobře, že pokud by lidovcům na tento návrh kývl, oslabil by moc ČSSD. Nechce to udělat jednak z principu, protože jeho strana vyhrála volby a má právo promlouvat do vztahů v koalici co nejhlasitěji, Sobotka se tímto ale také brání prezidentu Zemanovi.
Zemanova kolona
Poté, co jsou Sobotkovi oponenti v koutě, protože nezvládají ani takovou základní politickou disciplínu, jako je lhaní, stává se KDU – ČSL stranou prezidentovi nejbližší. A není to překvapivé. Předseda KDU – ČSL Pavel Bělobrádek měl už před volbami dohodnutou spolupráci s prezidentovými SPOZ.
Se Zemanem si také velmi dobře porozuměl při lánské schůzce. Prohlásil po ní, že bude respektovat všechny prezidentovy kroky. Do té doby přitom nechtěl sedět ve vládě s Andrejem Babišem. Bělobrádkova rovnice ale platí i na druhou stranu. Pokud jste ve vládě nejslabší a chcete uhrát co nejvíc, je prezident logicky tím jediným, přes kterého to půjde udělat.
Bohuslavu Sobotkovi není co závidět. Nejdůležitějším výsledkem poslední večerní předkoaliční schůzky pro něj nebylo ani očekávané rozhodnutí, že strany podpoří rozpočet, ani že se rozšíří pracovní skupina k zákonu o státní službě. Nejdůležitější byl pro něj čas, který získal do uskutečnění další schůzky. Musí něco vymyslet.
Čtěte další komentáře Petra Weikerta:
