H o s p o d á ř s k á k r i m i n a l i t a
Jan Mareš, bývalý šéf kriminalistů, kteří měli na policejním prezidiu na starosti finanční kriminalitu, byl v první instanci odsouzen na čtyři a půl roku za zneužití pravomoci veřejného činitele a přijetí úplatku. Případ ale doprovází řada podezřelých okolností. Zcela jasná není ani role inspekce ministerstva vnitra, která Mareše zatýkala.
Zpráva ČTK z prvního prosince se zdála být jednoznačná: „Na čtyři a půl roku vězení se zákazem práce u policie po dobu deseti let odsoudil dnes Obvodní soud pro Prahu 7 vysokého policejního důstojníka Jana Mareše, který pracoval na Policejním prezidiu jako specialista kriminální služby na hospodářskou kriminalitu. Soud ho uznal vinným ze zneužití pravomoci veřejného činitele a z přijímaní úplatků. Podle obžaloby měl od svého informátora Karla Bartoška, bývalého finančního ředitele Skloexportu, získat čtvrtmilionový úplatek za příslib, že mu zajistí beztrestnost. Soudkyně Jana Lemfeldová tuto verzi potvrdila.
Jenže po prostudování celého případu není vůbec jasné, zda se kriminalista těchto trestných činů skutečně dopustil. Tříčlenný senát o věci nerozhodl jednoznačně. Podle informací týdeníku EURO jeden z přísedících s rozsudkem nesouhlasil a celý proces považoval za uměle vykonstruovaný. Bývalý šéf finanční kriminálky Mareš nám řekl, že i když uběhly již skoro dva měsíce od vynesení rozsudku, jeho písemné znění zatím neobdržel. Soudkyně Lemfeldová se k případu odmítla vyjádřit s tím, že věc není ještě pravomocně rozhodnuta.
Kdo je Jan Mareš
Kriminalista Mareš (45) se hospodářskou trestnou činností zabývá víc než dvacet let. Po střední průmyslové škole strojnické vystudoval vysokou školu SNB a od roku 1974 pracoval na centrále kriminální policie. Pokud jde o finanční kriminalitu, patří k nejzkušenějším českým detektivům. Jejímu vyšetřování se věnuje od roku 1991. Marešovy kvality potvrdil i jeho šéf, ředitel služby kriminální policie Ladislav Kadeřábek. „Získal potřebné praktické zkušenosti i teoretické znalosti, pro něž byl uznáván jako specialista nejen mezi spolupracovníky, ale i u mimoresortních spolupracujících subjektů působících v oblastech dotýkajících se finanční kriminality, uvedl ředitel v Marešově pracovním hodnocení z 24. března 1998. Jedním z posledních Marešových případů zůstane nedodělaný Skloexport.
První odsouzený kauzy Skloexport
S trochou nadsázky lze říci, že kriminalista Mareš je prvním odsouzeným v případu Skloexport. Původně ho měl na starosti, ale v listopadu 1997 byli společně s libereckým vyšetřovatelem Stanislavem Mistalerem z případu odvoláni. „Bylo to podivné, protože případ nám byl odebrán bez zdůvodnění den předtím, než bylo naplánované zatčení předsedkyně představenstva Reginy Rázlové a člena představenstva Lukáše Olivy, říká Mareš. Pokud by ke Skloexportu získal nějaké další informace, měl o nich informovat svého nadřízeného. To se mohlo lehce stát, protože, jak uvedl jeho nadřízený Kadeřábek, „do pracovní náplně obžalovaného spadalo získávat informace o finančních operacích a pro jejich získání nebyl stanoven striktní formální postup . „V únoru 1998 mi zavolal informátor Bartošek a opožděně mi přál vše nejlepší k Novému roku. Říkal, že pro mě má zajímavé informace, vypovídá Mareš. Potom si oba muži několikrát zatelefonovali, párkrát se sešli a Mareš zadal Bartoškovi vypracování analýzy kauzy Skloexport. „Byl to normální vztah mezi kriminalistou a práskačem, hodnotí povahu jejich vztahu Mareš. „Při šetření složitých kauz hospodářské povahy se bez informátorů typu Bartoška neobejdete. Musíte s nimi vést zdánlivě přátelské styky a třeba je informovat, co by jim eventuálně mohlo hrozit. Většina práskačů má sama máslo na hlavě. Informátor musí mít chuť vám informace dodávat a na rozdíl od FBI zdejší kriminalisté nemají fondy, ze kterých by mohli práskače finančně stimulovat.
Mareš tvrdí, že již pracoval na jiných případech, ale že profesionálně nechtěl nevyužít Bartoškovu ochotu poskytovat informace o podvodech ve Skloexportu, které by on mohl dál předat. „Je nesmysl, že bych mu ale za to sliboval beztrestnost, jak tvrdí obžaloba. Na to jsem ani neměl žádné pravomoci, zvláště, když jsem už několik měsíců na případu nedělal. Pouze jsem Bartoškovi řekl, že i jemu hrozí trestní stíhání a podle trestního řádu může být stíhán i vazebně, říká Mareš.
Mezihra
Než budeme pokračovat v Marešově případu, podívejme se v přestávce na vývoj kauzy Skloexport. Od odebrání případu Marešovi již uběhl více než rok. Lukáš Oliva, kterého chtěl Mareš zatknout a obvinit, stačil uprchnout do zahraničí. Předsedkyně představenstva Regina Rázlová a člen představenstva Petr Švec jsou vyšetřováni vazebně. Dále jsou stíháni syn Rázlové Lukáš, dcera Adéla Olivová, která je pod mezinárodním zatykačem a od loňského května nezvěstná, otec Stanislav (bývalý předseda vlády), generální ředitel Skloexportu Miroslav Krajsa a spolumajitel společnosti Sincom Tábor Miloš Tůma. Naposledy minulý týden vyšetřovatel opět rozšířil trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání informací ve veřejném styku. Mareš se k této konkrétní kauze odmítl vyjádřit, protože nebyl zbaven mlčenlivosti. Obecně ovšem uvedl, že nejsnazším způsobem, jak zastavit vyšetřování složitého případu, je přidělit ho novému, nejlépe začínajícímu policistovi.
Do hry vstupuje inspekce
A jsme opět na konci loňské zimy. Marešova informátora kontaktuje inspekce ministerstva vnitra. „Vyšetřovatel mě seznámil s policisty z inspekce MV a ti se mnou sepsali záznam o stycích s panem Marešem. Upozornili mě, že se nevidíme naposled a že se na mne obrátí. Další schůzka se konala na základě jejich telefonátu asi o týden později. Pracovník inspekce mi sdělil, že Mareš je nebezpečná osoba, jejíž rozsáhlou trestnou činnost právě vyšetřují. Na můj dotaz, co by mi doporučili, navrhli použití operativní techniky, uvedl Bartošek u výslechu. U soudu pak ještě řekl: „Před každou schůzkou mi pracovníci inspekce, jmenovitě poručík Beneš, dali instruktáž. A dále mi říkali, že se ho mám ptát na to, zda-li chce nějaké peníze.
Bartošek byl tedy při schůzkách s Marešem vybaven odposlouchávací technikou a pravidelně inicioval hovor na téma: „Kolik chceš, abys mi zajistil beztrestnost? A to přesto, že v té době věděl, že Mareš na případu již nepracuje, a nemá tedy ani možnost mu ji zajistit. U soudu později řekl, že Mareš si nikdy výslovně o úplatek neřekl, ale že na jeho návrhy souhlasně kýval hlavou. Jenže Mareš narozdíl od Bartoška nevěděl, že jejich schůzky jsou monitorovány inspekcí MV. Takže je podivné, že by se v případě zájmu o úplatek o něm alespoň občas nezmínil i verbálně.
Inspekce nakonec s Bartoškem domluvila, že se pokusí Marešovi předat úplatek. Připravila mu obálku s údajným čtvrt milionem korun, který měl Bartošek předat Marešovi ve vietnamské restauraci Thang Long v Praze 7.
Co upekli ve vietnamské restauraci
Vyvrcholení dramatické hry nastalo podle plánu inspekce ve vietnamské restauraci přímo proti Policejnímu prezidiu. Bartošek si zde smluvil schůzku s Marešem s jediným cílem: předat mu obálku, o níž mu inspekce sdělila, že je v ní dvě stě padesát tisíc korun. Bartošek přišel včas. Vybral si malý stolek u okna a obálku položil na židli, na kterou si sedl. Nervózně poposedával. Mareš mu po chvíli zavolal, že se o chvíli zpozdí.
Oběd pak probíhal podle inspekčních plánů. Kriminalista si sedl zády k oknu, s práskačem chvíli nezávazně konverzovali a poté si začali pochutnávat na jídle asijské kuchyně.
V průběhu oběda vytáhl Bartošek obálku, ťuknul s ní Mareše pod stolem do kolena a řekl: „Vem si to, tady máš dvě stě padesát. „Bavili jsme se zrovna o honu, vyprávěl jsem mu, že jsem cestou domu viděl černou zvěř. Byl jsem obálkou překvapený, nevěděl jsem, co mám přesně dělat. Nechtěl jsem vzbudit zbytečnou pozornost jiných hostů či personálu a začít se s Bartoškem o obálku přetahovat. Před něj jsem ji položit nemohl, protože stůl byl malý a plný jídla, a tak aniž bych se do ní podíval, jsem ji odhodil za sebe na parapet u okna, říká k okamžiku předání obálky Mareš. Malý přeplněný stolek a celý průběh předání potvrdil i Bartošek. „Nikde není stanovené, jak se policista v případě předání úplatku má chovat. Například podle mého nadřízeného, kdybych s obálkou odešel z restaurace a šel rovnou k němu do kanceláře, otevřel ji před ním a popsal, co se stalo, nijak bych se proti předpisům neprovinil, uvedl ještě Mareš.
Když Mareš dojídal, vešel do restaurace starší pán v modrém kabátě. Marešův známý Milan Rozehnal. Pozdravili se a nový příchozí šel počkat do vedlejší místnosti, kam za ním Mareš po chvíli přišel. „Zhruba po deseti minutách ke mně přišel doktor Mareš. Sdělil jsem mu v krátkosti důvod, proč ho v pátek obtěžuji a on mi vysvětlil, že člověk, se kterým má ve vedlejší místnosti oběd, je pracovník Skloexportu, který se mu při obědě snažil předat v zalepené obálce větší částku jako úplatek. Doktor Mareš mne požádal, abych s ním okamžitě šel do místnosti, kde čeká tento pracovník Skloexportu s tím, že vysype obálku za mé přítomnosti na stůl a zavolá svoje služební telefonní číslo nebo jiné číslo policie tak, aby se učinila přímo v restauraci náležitá opatření, vypověděl Rozehnal u výslechu. Než ale stačili cokoliv učinit, do místnosti přišli chlapíci z ministerské inspekce a Mareše zatkli s tím, že přijal úplatek.
Co s nabytou obálkou
Ať měl Mareš s obálkou jakýkoliv úmysl, jisté jsou dvě věci. Zaprvé se do obálky vůbec nepodíval. Peníze byly totiž pod chemickou nástrahou, takže kdyby je Mareš kontroloval, zkouška, která byla ihned inspekcí provedena, by to potvrdila. Zadruhé, Mareš byl zatčen v okamžiku, kdy obálku, ve které měl údajný úplatek být, u sebe neměl. Inspekce ministerstva vnitra, která celou tuto provokativní akci vymyslela a připravila (Bartošek původně neměl v úmyslu Marešovi žádné peníze dávat a ten si ani o žádné peníze neříkal, jak potvrdil Bartošek u soudu) ji nedokázala dobře zorganizovat. Přestože věděla, kde a kdy bude pokus o předání úplatku probíhat, neměla v místnosti žádného člověka, který by situaci kontroloval. Navíc když hodlala Marešovi dokázat, že si chtěl přijetím úplatku zvednout životní úroveň, proč nepočkala, co bude s obálkou dělat? Minimálně měla vyčkat okamžiku, kdy by s penězi vycházel z restaurace. Akce Jaroslav Lizner byla v tomto provedena mnohem pečlivěji - ulovený šéf Centra kuponové privatizace měl peníze v kufru a kufr v ruce.
Inspekce MV pečlivě tají, proč postupovala tímto podivným způsobem. Na konkrétní otázky týdeníku EURO, které zpochybňovaly její postup v kauze Mareš, odpověděla vždy stejně: „Otázky se týkají metod a forem operativní práce Policie ČR, které jsou v resortu MV a Policie ČR utajovány, a nelze s nimi seznamovat nepovolané osoby, natož širokou čtenářskou obec.
Soudní dohra
Soudkyně Jana Lemfeldová vzala Mareše ihned do vazby, aby nemohl ovlivňovat svědky. Obžaloba upustila od obvinění z vydírání, protože jeho údajná oběť o něm nic nevěděla. Soudkyně vyloučila jako možný důkaz záznamy z odposlechu, protože nebyly pořizovány jako dokumentace ke spáchání trestných činů, z nichž byl nyní Mareš žalován. Tím se ale nyní cítí trochu poškozen Mareš: „Z těch záznamů je zřejmé, že Bartošek mi opakovaně a stále častěji nabízel úplatek, na což já jsem nijak nereflektoval. Potom je ale zarážející, proč byli jako svědci připuštěni zaměstnanci inspekce, když měli pouze informace od korunního svědka Bartoška a ze záznamů, které byly vyloučeny.
Korunní svědek obžaloby Bartošek navíc vypovídal v rozporu se zaměstnanci inspekce MV. Například její příslušník Martin Kadlec Bartoškova tvrzení výslovně popíral. Jiný zaměstnanec inspekce Martin Beneš přes několik výpovědí Bartoška tvrdil: „Bartošek měl obavy o svoje zdraví a život a požádal nás o nějaké zajištění, které neuměl specifikovat. Proto jsme mu navrhli záznamovou techniku. Tyto rozpory však soud v dalším vyšetřování nenechal odstranit. U výslechu dokonce nebyli ani zaměstnanci či náhodní hosté restaurace Thang Long, kteří tam v inkriminovanou dobu obědvali.
Soud první instance přesto rozhodl, že Mareš je vinen. Ten se proti rozsudku odvolal. Případem by se měl zabývat Pražský městský soud.
