Aktuální politický boj o Romana Prymulu, který jako ministr zdravotnictví nařizoval něco, co sám dokázal porušovat, z čehož ho usvědčují fotografie Blesku, nese všechny rysy starého špatného politikaření, za nímž se neskrývá věcný, nýbrž mocenský boj. Prymulova vzpoura proti premiérovi, která přišla po víceméně otevřené podpoře prezidenta Zemana, je pochybná, nejenom pro to, co ministr udělal, ale i proto, že to bylo hnutí ANO a premiér, kdo Prymulu nominovali.
Prezident a Roman Prymula dodali už vyhořelé morální kauze mocenského oleje.
Už se hrálo a bude hrát více o sílu prezidenta a jeho nadřazenost nad
premiérem, který musí stále častěji prosit o to, aby mohl ještě zůstat u moci.
Kdo z toho má prospěch, dávno není jediná otázka. Ta druhá, důležitější, je, co
všechno musí Andrej Babiš ještě obětovat a dát Miloši Zemanovi a jeho lidem,
aby mohl dovládnout do konce mandátu. Kolik dnes v Česku stojí post premiéra?
V době, kdy prudce roste covidová nemocnost i obsazenost nemocnic, se
politici přetahují o velikost postů, vliv a politické výpalné. Je to mimořádně
nezodpovědné, proti smyslu služby státu a občanům. Od premiéra nejvíce v tom,
že takovou hru od počátku dopustil, že nedokázal být oponentem prezidenta. Od
hlavy státu pak proto, jak svéhlavě prosazuje své chápání politiky jako hry pro
deset milionů lidí, v níž nakonec po trapných tahanicích vždy vyhraje Miloš
Zeman.
Moc, peníze, mediální pozornost, to je adrenalin, závislost, na níž se dá
ujíždět dlouho. Politici by si při své obvyklé zábavě ale mohli tentokrát
všimnout, že tu umírají lidé a další že bojují o život. A Prymulagate a
politické přestřelky jsou tím posledním, co jim v úspěšné léčbě může pomoct.
