Zvažuje se zavedení stropu pro odvod pojistného
Vláda musí letos předložit koncepci reformy důchodového systému, založeného na kombinaci průběžného a kapitálového financování. K tomu ji zavazují dodatky opoziční smlouvy. Návrhy, o nichž budou sociální demokraté s ODS diskutovat, by měly na ministerstvu práce a sociálních věcí dostat definitivní podobu ve druhé polovině roku. Dílčím námětem, o němž se vedou úvahy, je i stanovení stropu pro výši odvodu na zdravotní a sociální pojištění u zaměstnanců. Podnikatelé na rozdíl od zaměstnanců již nyní platí pojistné nejvýše z příjmu 40 500 korun hrubého měsíčně. Zavedení horní hranice odvodu, na němž by vydělali lidé s vyššími příjmy, by se podle expertních odhadů dotklo tří až tří a půl procenta zaměstnanců. Státní rozpočet by tudíž příliš nezchudl – ubylo by do jednoho procenta z dosavadních příjmů z pojistného. Ty jsou v letošním roce rozpočtovány v objemu 221,6 miliardy korun – vychází se z platného právního stavu pro povinné plátce, včetně celoroční platnosti sazby pojistného na hladině 34 procent, i dělení sazby v poměru 26 procent pro důchodové pojištění, 4,4 procenta pro nemocenské pojištění a 3,6 procenta pro příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
„Stanovení stropu by byla psychologicky dobrá věc, konstatoval náměstek ministra práce a sociálních věcí Jiří Rusnok s tím, že stropem by mohl být třeba dvojnásobek či trojnásobek průměrné mzdy. Příjem nad tuto úroveň by se již nezdaňoval pojistným na sociální zabezpečení. „Žádná konkrétní verze nebyla ještě ani diskutována, vše je ve stadiu úvah, je to předčasná záležitost, řekl náměstek.
Uvedené násobky průměrné mzdy nyní představují sumy mezi pětadvaceti až třiceti tisíci korunami. Plat nad třicet tisíc korun měsíčně pobírá podle analýzy mezd právě něco mezi třemi až čtyřmi procenty zaměstnanců.
Nicméně skutečně jde spíše o psychologický efekt. Jak upozorňuje Michal Frankl (US), opravdu dobře placení lidé, například členové představenstev velkých firem, stejně sociální pojištění neplatí. Obvykle mají uzavřeny mandátní smlouvy podle Obchodního zákoníku a ten jim povinnost platit pojistné neukládá. Takže zda platit, či neplatit a v jaké výši se mohou – zjednodušeně řečeno – rozhodovat naprosto sami. Jsou v podobném postavení jako osoby samostatně výdělečně činné. Proto také není nutno přeceňovat částku, o niž by v případě zavedení horní hranice odvodu přišel státní rozpočet. To potvrzuje i náměstek Rusnok a dodává, že úbytek by mohl být tak trochu kompenzován lepší disciplínou „bohatších plátců, kteří dnes přece jenom různě uhýbají ze systému. Připomíná také, že zavedení stropu by mohlo vytvořit prostor, aby se zaměstnanci s vyššími příjmy ve větší míře připojišťovali nebo uzavírali životní pojistky.
Mluvit o tom, jak by lépe placení lidé na zavedení horní hranice odvodu vydělali, je poněkud zavádějící. Odvod pojistného je položkou, která se odečítá od základu daně. Takže pokud by se tato položka snížila, některým zaměstnancům by přiměřeně tomu stouply daně, které odvádějí ze svých příjmů.
Zavedení horní hranice odvodu pojistného by ale bezpochyby bylo krokem k vyšší ekvivalenci důchodového systému. V dnešním systému lidé s vyššími výplatami, kteří platí vyšší dávky pojistného, dostávají prakticky stejně nízké penze jako ti ostatní. Pojištěnec, který má hrubou mzdu šest tisíc korun, pobírá po čtyřiceti letech pojištění důchod ve výši 4900 korun – osmdesát procent mzdy. Při výdělku 36 000 korun a stejné době pojištění činí penze 7500 korun, tedy osmadvacet procent hrubé mzdy (EURO 12/2000).
V zemích Evropské unie je stanovení horní hranice pro odvody buď zdravotního nebo sociálního pojištění (případně obojího) běžné. I když různě upravené podle specifických podmínek toho kterého státu. Třeba v Rakousku je strop odvodu jak u zdravotního, tak důchodového pojištění nastaven na měsíční výdělek 42 000 šilinků. Pokud vláda zavedení horní hranice pro odvod pojistného skutečně navrhne, bezpochyby se dočká kladné odezvy i v opozičních stranách. Představitelé KDU–ČSL, Unie svobody i smluvní ODS již tento záměr také kvitovali s povděkem. Jenomže opravdu jde o dílčí záměr v celém balíčku reformních kroků, o němž se teprve bude diskutovat. Takže se klidně může stát, že právě tento jeden záměr padne spolu s celou vládou navrženou reformou. Už nyní se opozičním stranám například nelíbí, že by se jejím základem mělo stát vybudování Sociální pojišťovny.
