Ptačí hry nehraji

Nový člen bankovní rady nevnímá svůj spor s ČSOB jako diskvalifikaci

Oba noví členové noví členové bankovní rady patří k nejmladší generaci českých ekonomů. Mojmír Hampl přes svůj věk má za sebou již slušnou kariéru a i proto vyvolává určité kontroverze.

EURO: Vaše jmenování členem Bankovní rady ČNB vyvolalo ostré diskuse. Byl jste aktérem sporů ČKA s ministrem Sobotkou, také ČSOB na vás podala žalobu, že prý jste ji pomlouval. Bral prezident v úvahu i tyto argumenty, když s vámi jednal o vašem jmenování? HAMPL: Určitě bral. Jsem zvyklý na to, že moje jméno vyvolává polemiky. Přičítám to tomu, že ostře formuluji své názory, pouštím se do polemik a nebojím se vstoupit do sporu, pokud si myslím, že je to v zájmu instituce, kterou zastupuji. To samozřejmě může vzbuzovat kontroverze. Nemám ale rád, když se na moji adresu používají nekorektní a nefér argumenty. Vadí mi, když si někteří novináři neověřují elementární fakta.
Pokud vás zajímá žaloba ČSOB, musím říci jedno své silné stanovisko. Tuto žalobu nepovažuji v žádném případě za nějakou diskvalifikaci pro práci, kterou zde mám dělat. Myslím, že ta žaloba je důsledkem toho, že jsem velmi tvrdě hájil zájmy státu vůči všem soukromým bankám. Všechny spory, které jsme v ČKA vedli, jsem bral jako spory právní a ekonomické, nikdy jako osobní. To že na druhé straně to někdo osobně bere, je jeho problém. Ne můj.
Pokud je žaloba ČSOB používána proti mě s tím, že jsem problémovou osobou, já říkám pravý opak: problémem pro tuto instituci by bylo, kdyby sem nastoupila osoba, která by neadekvátně vycházela vstříc zájmům soukromé banky a nehájila zájem státu. Nakonec dostal jsem i bezpečností prověrku. NBÚ mě fakticky vysvlékl donaha. Předpokládám, že kdyby měli pocit, že jsem bezpečnostním rizikem, prověrku bych nedostal.
Můžeme samozřejmě strávit hodiny diskusí nad tou žalobou, ale nebylo by to fér vůči soudu, který bude tento případ rozhodovat. Nehodlám se pokoušet ovlivňovat jej přes média. Zmíním pouze dvě obecné věci. Poměrně překvapivé bylo časování té žaloby, i když pro některé možná nepřekvapivé. Poměrně pikantní pro mě kromě toho je, že se v ní objevují jakési požadavky na omluvu za výroky týkající se nikoli instituce, která mě žaluje, ale bývalého ministra financí. To považuji za poněkud zvláštní.

EURO: Jste nejmladším členem bankovní rady a prezident Klaus mládí většinou moc nevěří. Z jeho ústa zazněly zpochybňující výroky na adresu jednoho ze současných členů bankovní rady a postoje k mladým soudcům jsou obecně známé. Čím jste ho o svých předpokladech přesvědčil vy? HAMPL: Já bývám většinou na svých pracovištích nejmladší. A nechtějte po mně, abych o sobě říkal nějaké superlativy. To nemůžete očekávat. Mohu k tomu uvést dva komentáře. Za posledních třináct let, co jsem v Praze, jsem s panem prezidentem hovořil z očí do očí jen jednou, a to když mi nabízel pozici v bankovní radě, čímž odpovídám na četné komentáře k mému údajnému blízkému vztahu k Hradu apod.
Přepokládám, že pan prezident věděl, proč tu pozici nabízí mně, a na komentář se musíte zeptat jeho. Pokud bych si měl zaspekulovat, tak je o mně známo, že nemám rád mytologii v ekonomii, v hospodářské politice ani jiných vědách, a to mu mohlo být sympatické. To je ale jen moje domněnka.

EURO: Občas se diskutuje o tom, zda bankovní rada dost nahlas reaguje na vývoj veřejných financí a zda dostatečně nahlas varuje před nezodpovědným utrácením. Jaký je váš názor? HAMPL: Neřekl bych, že nezaznívaly komentáře. I lidé, kteří byli mimo centrální banku, je určitě slyšeli a určitě je slyšela i vláda, pokud je slyšet chtěla. Myslím, že i míra, v jaké zaznívaly, byla v pořádku.

EURO: Zásadnější změna ve fiskální politice se zatím příliš nerýsuje, konvergenční program je kritizován Bruselem a politická situace změnu nejspíše neumožní. Jaké z toho vyvodit závěry pro měnovou politiku? HAMPL: Myslím, že by bylo dobře, aby od člověka, který právě přišel do centrální banky, zaznělo: je velmi dobře, že měnová politika není pro Českou republiku problém. To je elementární fakt. Je natolik elementární, že si ho zapomínáme uvědomovat. To není tak samozřejmá věc ani v našem středoevropském okolí. V minulosti jsem ještě jako analytik měl na starost sledování zemí střední a východní Evropy, takže jsem prováděl rozsáhlé komparace hospodářských i měnových politik a byl jsem jedním z prvních, kdo upozorňoval na to, co se děje v Maďarsku. Dokonce jsem o tom psal v roce 2002 do vašeho časopisu. Docházelo tam ke zvyšování platů státních zaměstnanců o padesát procent z roku na rok, ke zvyšování dávek na dvojnásobky. Když se k tomu přičte nestabilitu posilující měnová politika, vznikne vážný problém. Vzpomeňte si na to, že maďarská centrální banka byla schopna v jeden okamžik sdělit světu, že zvyšuje prognózu inflace, oznamuje výrazný růst vnější nerovnováhy a zároveň snižuje úrokové sazby. Nepovažujme tedy za úplnou samozřejmost, že měnová politika není problém. Berme to jako velký bonus, který dává ČNB fiskální politice a dalším hospodářským politikám vlády. Pokud tomu tak bude i nadále, je to jeden z předpokladů, aby se ostatní politiky mohly spravovat snáze a ve stabilnějším prostředí.

EURO: Ale co bude s tou konvergencí? HAMPL: Myslím, že se nejen v této zemi rozšířil takový mýtus. Podle něj je potřeba spravit veřejné rozpočty pro to, abychom mohli vstoupit do eurozóny. My potřebujeme spravit rozpočty, ať už se zde bude platit jakoukoli měnou. Jedním z dobrých vedlejších důsledků dlouhodobě stabilních rozpočtů je, že to snižuje rizika související s přijetím společné měny. To tvrdí centrální banka dlouhodobě. Nejde o jednorázové opravy a snížení deficitu jen kvůli zavedení eura, aby se za rok, dva mohlo zase vesele utrácet.
Vstup do eurozóny je samozřejmě rozhodnutí politické. To je bez debat. Než však k tomu rozhodnutí dojde, tvůrci hospodářské politiky v dané zemi musí mít přiměřenou jistotu, že výnosy takového kroku převýší náklady. To znamená, že kritéria, ať už nominální, nebo reálná, zabezpečují, že se ekonomika bude schopna vyrovnávat s asymetrickými šoky a přijetí eura bude plusem, a ne minusem.

EURO: Jste tedy spíše zastáncem teze, že o termínu zavedení společné měny by se mělo rozhodovat teprve poté, co bude jasno o reformách, a ne že stanovený termín má tlačit vládu ke změnám? HAMPL: Vždy jsou dva přístupy. Fixace termínu, a tomu se pak přizpůsobují reformy, nebo fixace reforem v čase, a z nich vyplyne nějaký termín. Obojí je možné. Ale není možné dělat jen jednu část. Zafixovat termín, a pak nic. To se pak termíny mění a snižuje to kredibilitu jakéhokoli dalšího takto stanoveného cíle.

EURO: Jak vnímáte současné nastavení měnové politiky? Máme vysoký růst HDP, fiskální deficit a velmi nízké úrokové sazby. Není měnová politika již příliš expanzivní a sazby budou muset stoupat na mnohem vyšší úroveň? HAMPL: Bylo by nekorektní, abych třetí den po nástupu dával silácké komentáře k úrokovým sazbám. Každopádně platí, že Česká republika je schopna operovat na nižší úrovni úrokových sazeb než eurozóna, a v tomto smyslu nepotřebuje aktuálně kupovat zvenčí kredibilitu své měnové politice. Zásadním problémem není vývoj inflace ani devizového kursu. Lidé se o měnové politice nebaví po restauracích - a já chci přispět k tomu, aby to tak zůstalo.

EURO: Vypadá to, že růstový potenciál české ekonomiky je daleko vyšší, než se dříve zdálo, máme velmi nízkou inflaci, a přitom se stále bavíme o tom, že máme nepružný trh práce, špatná pravidla pro vstup a výstup z odvětví, hromadu byrokracie. Jak to tedy je? HAMPL: Opět platí, že o těchto otázkách bych se raději bavil až poté, co více přičichnu k práci bankovní rady. Pokud jde o ten nízkoinflační impuls, musíme připomenout i kursový vývoj a to, že funguje cosi jako „globální outsourcing“, který pomáhá udržovat nízkoinflační prostředí i v jiných zemích, než je Česká republika

EURO: V komentářích vašeho jmenování se objevuje, že i s druhým novým členem bankovní rady jste v měnové politice spíše holubičí povahy, než abyste byl zarputilým bojovníkem s inflací. HAMPL: Už jsem to komentoval jednou. Nehraji tyhle ptačí hry a nebudu je hrát. U každého jednotlivého rozhodnutí se budu snažit maximálně analyzovat všechny informace, aniž bych měl dopředu zafixován nějaký názor na jednu či druhou stranu.

EURO: V ČKA jste se účastnil vyjednávání s ČSOB a řešil jste kauzy spojené s majetkem IPB. Jak vnímáte dohodu státu s Nomurou? Myslíte, že je již nakročeno k definitivnímu ukončení všech sporů? HAMPL: Bylo by nezodpovědné z mé současné pozice komentovat nějakou dohodu, jejíž konkrétní odstavce a paragrafy neznám. Beru na vědomí, že dohoda byla uzavřena, a pokud čtu správně veřejné zdroje, pak se dozvídám, že otevřenou otázkou stále zůstává spor stát versus ČSOB a problémovou oblastí zůstává přesně to, co jsem řešil v ČKA a kde podle mého názoru je stát v poměrně silné pozici. Jedná se o pohledávky s právní vadou.V této souvislosti mě napadá jediný komentář. Často se ve veřejných diskusích říká, že jakákoli arbitráž v českém veřejném sektoru znamená automaticky problém. Moje zkušenost z České konsolidační agentury však potvrzuje, že to tak zdaleka nemusí být. Všechny zásadní spory, které jsme vedli s velkými bankami, jsme vyhráli. Tím samozřejmě nijak nehodnotím pravděpodobnost úspěchu státu ve sporu s Nomurou, o ní jiné než veřejné informace nemám.