Menu Zavřít

Půlnoc v Paříži

19. 9. 2011
Autor: profit

Cestování časem v nové konverzační komedii Woodyho Allena je roztomilé, úsměvné, ale zapomenutelné. Film nicméně představuje dobrý standard, který navíc povyšují obsazené herecké hvězdy. To, že jim filmování dělalo radost, je znát téměř z každého záběru.

 Foto: Profimedia

Je zajímavé, jak moc filmovému vyprávění pomůže, když si herci svoji práci užívají. To je i případ Půlnoci v Paříži. Není snad nutné dodávat, že velkou vzpruhou tu pro všechny zúčastněné byla spolupráce s jedním z nejpozoruhodnějších žijících režisérů.

Ten si pro děj svého zatím posledního snímku zvolil možná vůbec nejromantičtější evropské město – Paříž. Právě v jejích ulicích hledá inspiraci ústřední postava Gil (Owen Wilson), spisovatel, který by po hromadě scénářů pro stále hladový Hollywood rád napsal i svůj první román. Jeho snoubenka Inez (Rachel McAdams) však Gilovo literární nadšení nesdílí a to samé platí i pro její rodiče. Sebedůvěru bere Gilovi i Paul (Michael Sheen), další kohout v ringu, který všechno zná, všude byl a nic jej nepřekvapí.

Když se Gil jednoho večera octne zoufalý a sám v odlehlé uličce magického města a narazí na podivnou společnost, která ho přizve na cestu časem, ještě netuší, že tahle náhoda mu navždy změní život. Záhy se totiž potkává s největšími osobnostmi počátku 20. století: Manželi Fitzgeraldovými, Ernestem Hemingwayem (Corey Stoll), Paulem Gauguinem (Olivier Rabourdin) nebo Salvadorem Dalím, na jehož pětiminutovém ztvárnění si bravurně smlsnul oscarový Adrien Brody. Gil si na noční útěky do minulosti postupně zvyká – pomáhají mu totiž zvednout si vlastní sebevědomí a udělat si pořádek v osobním životě.

Na to, aby Owen Wilson zvládl hlavní roli tápajícího, neprůbojného a roztomilého literáta, mu jeho komediální talent bohatě stačil. Částečně se tak vymanil ze šablony, která mu předurčovala role nevýrazných klaunů. Možná škoda, že Gilova postava zůstává v určitém směru plochá, když nedává poznat svoje hlubší pohnutky ani pocity.

bitcoin_skoleni

Woodymu Allenovi se i tak podařilo natočit koukatelný příběh individua, které podstatnou část svého života tráví hledáním sebe sama a pevného místa v okolním světě. Hledáním, které mnohdy nemůže nebýt komické. Není to sice nic, co by už Allen nepředvedl dříve, jeho typický humor je ale znovu tím, co většině diváků postačí k uspokojení.

Hodnocení Vládi Baráka: 60 %

  • Našli jste v článku chybu?