Trhy kroutí nad rozhodnutím ČNB hlavou
Šokující snížení úrokových sazeb o půl procentního bodu, o němž rozhodla minulý čtvrtek bankovní rada ČNB, má v zásadě dvě interpretace. Jednak se může zdát, že ČNB je ochotna pro snížení kursu koruny udělat cokoli, jak situaci komentoval analytik Raiffeisenbank Ivo Nejdl, nebo naopak už rezignovala a počítá s tím, že kursová bublina, řečeno slovy guvernéra Zdeňka Tůmy, bude hodně trvanlivá a příliš pevná měna bude dusit ekonomiku po delší období.
Pro druhou verzi mluví skutečnost, že bankovní rada zveřejnila i novou prognózu inflace a hospodářského růstu. Tato verze předpovídá, že cenový index se má držet po celé druhé pololetí letošního roku pod cíleným koridorem a na konci třetího kvartálu roku 2003 by se měla inflace pohybovat v dolní polovině cíleného pásma - mezi 2,6 až čtyřmi procenty. Přitom se všeobecně očekává, že v nejbližších měsících se prudce zpomalí cenový růst až k prázdninovým hodnotám mezi jedním a půl a dvěma procenty. Česká národní banka si tak snížením sazeb na rekordních 3,75 - v případě čtrnáctidenního repo - dělá alibi před možnou kritikou z příliš restriktivní politiky, i když tento vývoj už nemůže měnovými nástroji fakticky vůbec ovlivnit.
Překvapení a rozzlobení.
K argumentům, že ČNB opravdu při snížení sazeb necílila na kurs, můžeme přiřadit i opakované prohlášení nejvyšších představitelů banky, že v současné situaci nemá pohyb úrokových sazeb na úroveň kursu nijak podstatný vliv. Za povšimnutí stojí i skutečnost, že ČNB nepřistoupila souběžně se snížením sazeb k intervencím na trhu.
Pokud tedy vezmeme za bernou minci fakt, že se členové bankovní rady zalekli vysoké pravděpodobnosti prudkého zpomalení ekonomiky, můžeme brát pokus o změkčení měnových podmínek jako krok správným směrem.
U analytiků českých finančních institucí se však setkal s kritikou. Zejména proto, že členové bankovní rady ještě pár dní před jejím zasedáním tvrdili, že úrokové sazby jsou nastaveny správně. Například Marta Šichtařová z Volksbank se obává, že po obnovení růstu cen na konci roku dojde k protisměrnému pohybu úroků a jediným efektem této politiky bude „naprostá destabilizace finančních trhů“. Šichtařová soudí, že to se ČNB podařilo už minulý týden. K tomu zbývá dodat jen otázku, co budou bankéři dělat, když se kursová bublina ukáže skutečně bublinou a s velkým hlukem i obvyklým přestřelením praskne na nějakých 34 či 35 korun za euro?
Neočekávaný krok kritizují i další ekonomové. Nakonec proti argumentaci bankovní rady hovoří i ohlášená změna prognózy růstu HDP v letošním, a zejména v příštím roce. Ta není tak dramatická, jak by překvapivé snížení sazeb naznačovalo. Nyní ČNB předpovídá letošní růst 2,1 až 3,1 procenta (lednová prognóza 2,4 až 3,4) a v příštím roce 2,9 až 4,9 procenta (3,2 až 5,2). Buď si tedy ČNB nechala nějaké špatné zprávy v čase předvolebním raději pro sebe, nebo je čtvrteční krok spíše gestem pro politiky. V obou případech by to bylo špatně.
Naděje umírá poslední.
Exportní podniky, které usilovně volají po oslabení kursu, však ještě nějaký čas zůstanou oslyšeny. Kurs sice oslabil a v době páteční uzávěrky týdeníku EURO seděl pod 30,50 a někteří dealeři předpovídají jeho dočasný pokles i nad 31 korun za euro. Nicméně dlouhodobě má koruna podle všech očekávání posilovat.
A to finančním ředitelům tváře příliš nerozjasní. Například Lubomír Samuhel z Tos Varnsdorf, který vyváží devadesát procent produkce vodorovných vyvrtávaček, řekl ČTK, že potřebuje oslabení alespoň na 31,50 za euro, aby se situace stala pro podnik únosnou.
Ivan Halabal, předseda představenstva společnosti Tusculum vyrábějící nábytek, snížení sazeb dokonce považuje za bezvýznamné, pokud zřetelně neklesne kurs.
Silná koruna připraví letos Budějovický Budvar o 120 milionů zisku. Osudem zkoušenou Novou huť stál kurs koruny sto milionů jen v prvním čtvrtletí, a to podnik dováží velkou část surovin, čímž do značné míry kompenzuje ztráty z exportu.
Obecně je zřejmé, že posilování měny silně postihuje produkci výrobků s nižší přidanou hodnotou, takže není divu, že nejvíce pláčou například podniky textilního průmyslu. Postihuje však i zástupce zpracovatelského průmyslu. Jeho nejznámější představitel Vratislav Kulhánek z mladoboleslavské Škody je názoru, že snížení sazeb může přinést jen pozitiva. Přes sporný dopad úrokových sazeb na podniky přivítali snížení také signatáři Trutnovské výzvy.
Skřipec na banky.
Nejspíše opravdu nelze od snížení sazeb očekávat výraznější a trvalejší oslabení kursu koruny. Ta je totiž nyní v rukou světových obchodníků a ti mají stále pocit, že si česká ekonomika nevede špatně. Bude cílem dalších masivních investic, a tak věří - ať už oprávněně, či nikoli - že tato měna nemá důvod citelně oslabovat.
Jeden opravdu pozitivní efekt však krok ČNB mít může. Privatizované komerční banky se nyní dostávají pod silný tlak, aby hledaly příležitosti pro úvěrování. Výnos z repo je už opravdu extrémně nízký, a tak se dosavadní praxe stahování úvěrů z průmyslových podniků může ukázat příliš drahou. Centrály v Paříži, Vídni a Bruselu by asi měly zvážit vhodnost zvolené úvěrové politiky.
