Pumpaři narazili na Bednáře

Obviněné firmy se brání a chtějí až k Ústavnímu soudu

Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Josef Bednář porušil v minulých dnech jedno ze zásadních pravidel svého postu. V médiích se objevilo jeho vyjádření k rozhodnutí, které dosud nenabylo právní moci. Předseda se může bránit, že byl pod obrovským tlakem. Není divu. Jeho úřad obvinil šest nejvýznamnějších prodejců benzinů z kartelové dohody. Vůbec nejvyšší v historii úřadu je rovněž více než třísetmilionová pokuta, kterou jim dohromady vyměřil.
Obviněné firmy Agip, Aral, Benzina, Conoco, OMV a Shell se okamžitě ohradily. „Kategoricky odmítáme obvinění, že jsme se zúčastnili jakékoli formy kartelové dohody v České republice nebo kdekoli jinde,“ prohlásil například šéf české pobočky Conoca Barry Kummins. Všechny firmy uvedly, že se odvolají. Své námitky, takzvaný rozklad proti rozhodnutí ÚOHS, musejí úřadu předat tento týden. Patnáctidenní lhůta pro podání rozkladu běží od doručení rozhodnutí a firmy je většinou dostaly 11. září.
Antimonopolní úřad tvrdí, že se obvinění prodejci během minulého roku domlouvali na cenách. Spotřebitele však poškodili také tím, že při svém postavení dokázali uměle zvýšit cenovou hladinu na celém trhu. Právní zástupce Aralu, Pavel Svoboda z advokátní kanceláře Weinhold Legal, pro týdeník EURO uvedl, že úřad nemá pro tvrzení o kartelu důkazy. „Vše je postaveno na spekulacích,“ řekl.
Úřad trvá na svém. Kartelovou dohodu je nutné potrestat, protože je nejzávažnějším deliktem proti zákonu na ochranu hospodářské soutěže. „K porušení pravidel došlo na zvlášť citlivém trhu, který významně ovlivňuje míru celospolečenské spotřeby,“ uvádí se v téměř šedesátistránkovém rozhodnutí antimonopolního úřadu, které má týdeník EURO k dispozici.

Sladěné chování.

Antimonopolní úřad v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že zahájil v červnu minulého roku šetření, protože se v médiích objevily informace o neúměrném růstu cen pohonných hmot vzhledem k vývoji cen ropy. Dalším podnětem byly stížnosti občanů, že se ceny u jednotlivých prodejců liší v daném místě jen nepatrně a mění se shodným způsobem. Obviněné firmy vybral na základě údajů za rok 2000. „Z podkladů získaných v rámci předběžného šetření byla zjištěna silná indicie,“ že při stanovení prodejních cen pohonných hmot uplatňovaly „vzájemně koordinovaný postup“, zdůvodňuje, proč zahájil vloni v srpnu správní řízení právě s nimi.
Přestože vlastní řízení trvalo jen rok, nelze úřadu upřít, že odvedl mravenčí práci. Rozsáhlé a důkladné šetření se týkalo i předchozího roku a zaměstnalo na patnáct lidí. Sledovalo pohyby cen u jednotlivých firem i jednotlivých čerpadel, a to u benzinu Natural 95 a u motorové nafty.
Bednářovi úředníci v rozhodnutí připouštějí, že za rok 2000 důkazy o vzájemně sladěných postupech nezískali. Domnívají se však, že je mohou u benzinu Natural prokázat v období od května do listopadu roku 2001. V rozhodnutí uvádějí, že „všichni účastníci řízení přistoupili ve dnech 28. až 31. května minulého roku k výraznému zvýšení cen. Shodně je pak drželi až do listopadu, přestože nákupní ceny z rafinerií po celou dobu klesaly. Popsaným postupem tak pro sebe eliminovali rizika hospodářské soutěže a toto sladěné chování jim přineslo výrazné zvýšení průměrné hrubé marže“.
Otázkou zůstává, zda lze podrobnými cenovými mapami, byť zpracovanými den po dni, dokázat, že se prodejci na úpravě cen předem domlouvali. Svoboda se domnívá, že ani z pohledu soutěžního práva nebudou tyto důkazy stačit. „Jednání ve shodě má přesně definované podmínky, které úřad neustál,“ uvedl pro týdeník EURO.

Bez papírů.

Předseda antimonopolního úřadu Josef Bednář v rozhovoru pro deník MF Dnes připustil, že jeho úřad je připraven dohodu prokázat, přestože nemá písemné důkazy. „Obecně platí, že zajištění písemných důkazů kartelových dohod bývá ojedinělé,“ řekl. Dodal, že jeho úřad je měl pouze v jednom případě, když prokazoval kartel mezi autoškolami.
U benzinového kartelu sledoval úřad pohyb cen v návaznosti na konkrétní prohlášení jednotlivých firem v tisku nebo na jejich vzájemné schůzky na půdě České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO). „Úřad z monitorování médií zaznamenal, že dochází ze strany některých účastníků řízení k poskytování informací tisku o jejich zamýšleném budoucím chování, pokud jde o úpravy prodejních cen pohonných hmot,“ uvádí se v rozhodnutí. Příkladem je série článků, které vloni těsně předcházely květnovému zdražení a shodně informovaly o tom, že cena benzinu brzy překročí magickou hranici třiceti korun za litr.
Schůzky ČAPPO by mohly být těžší kalibr. „V rámci tohoto sdružení prokazatelně docházelo k četným a vcelku pravidelným kontaktům mezi účastníky řízení,“ uvádí rozhodnutí s dodatkem, že „jednání v rámci ČAPPO prokazatelně souvisela s cenami pohonných hmot“. Přesto ani v tomto případě zřejmě neexistuje přímý důkaz, že by se firmy na těchto schůzkách domlouvaly na společné cenové strategii. Některé písemné materiály svědčí pouze o tom, že obviněné firmy měly k dispozici informace o vývoji poptávky a prodejů u konkurence.

Boj začíná.

Bednář říká, že pohlídá, aby se případná pokuta pro nejvýznamnější prodejce nepromítla do dalšího zvýšení cen u čerpadel. Zda ji ovšem firmy zaplatí, není vůbec jisté. Celá kauza je teprve na začátku a pro odvolání mají celkem tři instance. Od rozkladu, který podávají do rukou předsedy úřadu, až po Ústavní soud. Zatímco rozhodnutí podepisuje vždy ředitel příslušného odboru (v tomto případě Šárka Vlašínová), rozklad se podává do rukou předsedy. „Jde o běžný procesní postup, který vyplývá ze zákona,“ upozorňuje mluvčí úřadu Radek Chalupa. ÚOHS pak buď rozklad uzná, nebo nikoliv. „Když ho uzná, nic se jakoby neděje. Firmy se však mohou cítit poškozené, že jejich jméno vůbec figurovalo v obvinění z kartelové dohody,“ vysvětluje sekretář ČAPPO Miloš Podrazil.
Úřad musí k podaným rozkladům v každém případě zahájit řízení, které může trvat i rok. Nic však nekončí, ani když je zamítne. Obviněné firmy ještě mohou podat žalobu k Vrchnímu soudu v Olomouci a v poslední instanci se obrátit na Ústavní soud.

Na doraz.

Firmy jsou odhodlané se bránit do posledního dechu. „Když s rozkladem neuspějeme, obrátíme se na soud,“ podotýká zástupce Aralu Pavel Svoboda. „Můj klient bere toto obvinění jako újmu na své pověsti,“ dodává.
Až u Ústavního soudu zatím skončila pouze jedna kauza, v níž ÚOHS stál proti mladoboleslavské Škodovce. V polovině devadesátých let jí chtěl udělit pokutu za to, že nezajistila dostatečnou výrobu náhradních dílů na výběhové vozy Favorit, a tím uměle zvýšila cenu jejich součástek. Škoda tehdy šla s žalobou až k Ústavnímu soudu, ale neuspěla. Vrchní soud jí nicméně snížil navrhovanou pokutu ze sedmi milionů korun na polovinu.

Nej ve všech směrech.

Benzinový kartel by byl jiné kafe. Antimonopolní úřad ho chce potrestat pokutou 313 milionů korun. Obviněné firmy sice vlastní necelou třetinu z celkového počtu čerpadel, ale společně ovládají více než polovinu trhu. Všechny totiž mají v portfoliu pumpy, kde se protočí nejvíc motorových paliv: na dálnicích a hlavních silničních tazích nebo ve velkých městech.
Z údajů antimonopolního úřadu vyplývá, že se už v roce 2000 podílely na celkovém prodeji automobilových benzinů z více než šedesáti a u motorové nafty téměř z padesáti procent. Mezitím se ovšem jejich postavení dále posílilo. Většina z nich otevřela od té doby nové pumpy, nebo dokonce přikoupily celou síť čerpacích stanic. OMV letos získalo v dražbě 36 čerpacích stanic Petra a Agip nedávno rozšířil portfolio o dvaadvacet pump se značkou Tamoil.