ANTONÍN KUNZ - Hranický podnikatel Antonín Kunz se specializoval na výrobu čerpadel. Na přelomu 19. a 20. století ovládal celý rakousko-uherský trh a vyvážel do mnoha zemí světa. V osobním životě byl ale poněkud výstřední. Stylizoval se do role aristokrata a nechal si postavit vlastní hrad.
Větrná kola pohánějící vodní čerpadla byla nedílnou součástí Divokého západu. Stávala u rančů, farem i zastávek železnice a zásobovala vodou obydlí, pastviny a lokomotivy. Dnes jsou známa spíš z filmových westernů, kdysi se ale podobná používala i v Čechách.
Od konce 19. století je vyráběla „První moravská továrna na vodovody a pumpy“ Antonína Kunze v Hranicích na Moravě a slavila s nimi velký úspěch. Jako technické památky jsou dodnes k vidění v Radíkově u Hranic (poslední funkční čerpadlo tohoto typu na původním místě v Česku), ve Vedrovicích a ve Višňovém na Znojemsku.
ANTONÍN KUNZ (1859-1910)
Český podnikatel Antonín Kunz se narodil roku 1859 v Plzni. Vyučil se zámečníkem a roku 1883 odešel do Hranic na Moravě, kde si otevřel vlastní dílnu. Nejprve opravoval a vyráběl jednoduché zemědělské stroje, brzy se ale specializoval na vodní čerpadla. Největšího úspěchu dosáhl s pumpami na větrný pohon a také s takzvanými trkači (vodotěžnými stroji). Firma „První moravská továrna na vodovody a pumpy Antonín Kunz, Hranice“ brzy ovládla rakousko-uherský trh a vyvážela i do mnoha zemí světa. Počátkem 20. století se ale podnik dostal do potíží, což Kunze těžce zasáhlo. V roce 1910 ze zoufalství spáchal sebevraždu.
Specialista na čerpadla
Antonín Kunz se narodil roku 1859 v Plzni a vyučil se zámečníkem. K vlastnímu podnikání si ale vybral Hranice na Moravě, kterými procházela důležitá železniční tepna a kde ještě nebyl téměř žádný průmysl. Roku 1883 zde založil malou firmu, která se zabývala opravami a výrobou zemědělských strojů. Velmi brzy ale změnil sortiment a začal se specializovat na konstrukci vodních čerpadel.
Proslul především výrobou strojů s větrným motorem, které postupně vytlačily výrobky zahraničních firem a zcela ovládly rakousko-uherský trh. Ve značném množství se navíc vyvážely na Balkán, do Ruska i na Střední východ. Podnik rychle rostl a brzy se mohl pyšnit titulem „největší a nejstarší český závod pro vodotěžbu v mocnářství“.
Vodovody a rozvody
Výrobní program vedle větrných motorů a čerpadel obecného použití (hlavně ručních pump) tvořily také domovní instalace a ústřední vytápění. V devadesátých letech začal podnik intenzivně projektovat a montovat vodárenské celky, prováděl jímání pramenů, stavby studní, vodojemů, čerpacích stanic a rozvodů obecních a průmyslových vodovodů. Vedle staveb pro velkostatky a průmyslové závody postavil vodovody také pro 910 obcí a 146 měst.
Vznikem Kunzovy továrny se rychle měnil společenský charakter Hranic. Začalo přibývat kvalifikovaných dělníků, montérů, techniků i úředníků a z dříve poklidného zemědělského městečka, kde až do počátku 19. století existovala jen drobná výroba, se brzy stalo významné průmyslové centrum oblasti.
Palác od filmaře
Největší konjunkturu zažíval podnik na přelomu 19. a 20. století. Antonín Kunz se stal jedním z nejbohatších lidí v kraji a roku 1897 se rozhodl vybudovat pro firmu reprezentativní sídlo.
Prostorná novobarokní vila vyrostla při silnici spojující centrum Hranic s nádražím. Přízemí budovy zabíraly především kanceláře, v prvním patře se nacházel byt majitele. Exteriér oživovaly asymetricky umístěná věž a přízemní arkáda s terasou, interiéru pak dominovalo mohutné jednoramenné schodiště. Kolem budovy vznikl park.
Stavbu projektovali pražští architekti Josef František Pokorný a Jan Kříženecký – pozdější průkopník české kinematografie. Kunz si je vybral zřejmě proto, že neměl nejlepší vztahy s tehdejším německým vedením města (podobně jako řada dalších moravských Čechů té doby). Chtěl navíc vzbudit dojem jisté nadřazenosti. Považoval se za novodobého aristokrata, palác si proto přál co nejhonosnější.
JAN KŘÍŽENECKÝ (1868-1921)
Český fotograf a filmový průkopník Jan Kříženecký se narodil 20. března 1868 v Praze. V letech 1889 až 1896 studoval architekturu a pozemní stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze, studium ale nedokončil a titul inženýra mu byl uznán teprve později. Jeho nejvýznamnější realizací je vila Antonína Kunze v Hranicích, kterou projektoval roku 1897 s přítelem a spolužákem Josefem Františkem Pokorným. Kromě ní navrhl ještě reálku v Nymburce. Mnohem významnější úspěchy však slavil v oblasti kinematografie. Již koncem 19. století natočil první české hrané filmy a později vedl i vlastní kino. Zemřel 9. února 1921.
Romantický Kunzov
Výstřední styl Antonína Kunze se výrazně projevil také při stavbě letního sídla rodiny. V letech 1907 až 1908 si totiž mezi obcemi Radíkov a Hrabůvka (šest kilometrů severně od Hranic) nechal postavit repliku středověkého hradu. Vila dostala název Kunzov a jejím autorem byl místní architekt Vladislav Mikoláš.
Hrádek tvořila obytná část, spojená se stodolou. Areál obklopovaly hradby s cimbuřím zpevněné kulatými věžemi. Vstupní bránu zdobil gotický oblouk střežený kamennými lvy s erby. Výzdobu doplňovala také kamenná sova a reliéfy převážně pohádkových bytostí – draka, rytíře, čaroděje s vysokou čepicí či ježibaby na koštěti.
Vile měla původně dominovat třicet metrů vysoká věž, k její výstavbě však již nedošlo. Hranická firma se dostala do finančních potíží a Antonín Kunz situaci neunesl. Roku 1910 spáchal sebevraždu a jeho sny se rozplynuly.
Pod nadvládou Sigmy
Kunzův podnik, zaměstnávající již téměř 500 lidí, byl na pokraji bankrotu, nakonec ho však zachránila válečná výroba. Za první republiky se změnil na akciovou společnost s názvem „Ant. Kunz, továrna na vodovody a pumpy, Hranice“, která kromě čerpadel dodávala také granáty pro armádu.
Roku 1939 zabrali závod nacisté a počet zaměstnanců vzrostl na 1100. Velkou část tvořili nuceně nasazení a zvýšil se i počet německých dělníků. Po osvobození v roce 1945 byla proto do podniku ihned dosazena národní správa a přišlo znárodnění.
Hranická továrna se stala součástí národního podniku Sigma Olomouc a čerpadla vyráběla pod značkou Sigma Hranice. Roku 1992 vznikla stejnojmenná akciová společnost a v následujícím roce se vrátila k názvu Kunz Hranice. Zpočátku se jí dařilo, postupně ale začala ztrácet dech a roku 2000 skončila v konkurzu. Dnes na její tradici navazuje společnost Sigma pumpy Hranice.
