Naturální víno, elektronická hudba a spolek vínem postižených přátel, kteří o víně nechtějí kázat, ale pít ho v dobré společnosti. To je Družstvo
Na konci června letošního roku proběhl v pražském EMA espresso baru první vinný pop-up pod značkou Družstva. Původně se mohlo zdát, že si Lucie Kohoutová, Jan Čeřovský, Dragan Bogdanovió, Jan Čulík, Martin Levý a Marko Jelič vypijí, co si do Emy nanosili, poklábosí s pár kamarády a zapomenou na celkem odvážný nápad, který dostali při společném popíjení vína před pár měsíci. Všechno však to dopadlo jinak.
Na počátku bylo slovo
Začalo to obvyklým společným ochutnáváním vín u Lucie doma. Z Dragana a Honzy Čulíka vypadlo slovo „družstvo“ a všem ostatním se zalíbilo. Začali řešit, jak ho využít, a tak vznikla myšlenka založit Družstvo, respektive družstevní wine bar, ve kterém budou nabízet vína, která jim chutnají, protože jsou dělaná poctivě a bez chemie a jinde je téměř nemají. „Když jsme zjistili, že nás ta myšlenka baví i za střízlivá, zkoušeli jsme chvíli hledat nějaký nebytový a vybydlený prostor, aby za námi měli kamarádi kam chodit. Jenže najít dostatečně punkový sklep, kde nehrozí srážka s nočním klidem, není tak jednoduché,“ vzpomíná Čulík. Navíc každý z členů Družstva má stálé zaměstnání a řadu dalších aktivit, takže dnes přiznávají, že kamenná provozovna by byla cesta do pekla, a brzy tuhle myšlenku zavrhli.
Společného podniku se ale vzdát nechtěli.
Druhou možností, jak pokřtít Čechy naturálním vínem a užít si při tom party s dobrými lahvemi a ještě lepším technem, představovaly občasné akce pořádané v zavedených provozovnách, jejichž majitelé by se nezdráhali přenechat na jeden večer podnik vinným šílencům.
Ten osudový večer nakonec do Emy přišlo víc než 150 lidí, z nichž kamarádi a známí tvořili jen menší část. Kromě fanoušků naturálních vín dorazili i profesionálové z řad someliérů, vinařů a prodejců vína, aby se osobně podívali, co tahle partička vymyslela a jak moc divná vína budou dávat hostům pít. „Vůbec jsme nechápali, co se děje - ještě odpoledne ten den jsme si říkali, že nás realisticky bude tak 20 včetně nás, že 50 našich známých by bylo dobré a stovku už asi nezvládneme. Takže když se úderem osmé, kdy Ema zavřela svůj standardní provoz a, vypuklo' Družstvo, začaly dovnitř valit davy zcela neznámých lidí, nestačili jsme zírat. A běhat pro lahve,“ líčí Dragan.
Každý dostal při vstupu skleničku a konzumační kartu, na které byly popsány všechny ten večer otevřené lahve, včetně ceny po sklence, ceny celé lahve a toho, kdo ze zmiňované šestice družstevníků konkrétní víno vybral. Hosty nečekala žádná řízená degustace a přednášky o tom, jestli mají ve sklence cítit spíše fialky, mokrou zeminu nebo propocené koňské sedlo. Na to si Družstvo nehraje. K údivu samotných zakladatelů projektu akce dopadla skvěle. „Všichni se bavili, Ema se hemžila venku i vevnitř, mělo to skvělou atmosféru i recenze, víno chutnalo, a dokonce nám i skoro všichni zaplatili, co vypili. Došlo nám, že jsme -poněkud nevědomě a organicky - přišli s konceptem, který tady chyběl,“ říká Lucie.
Nápad proto družstevníci dál rozvíjejí a další pop-upy organizují zhruba každé dva měsíce. Celý večer se kolem stolků s víny potlouká celá družstevní parta.
S hosty se dělí o své znalosti a názory na víno, ale nikdo nikomu nic nevnucuje. „Kdo se přijde jen napít, může se zasvěceným hovorům o víně bez problémů vyhnout, protože nám jde primárně o uvolněnost a radost. Upjatých degustací se someliéry v zástěře si užijete dost jinde,“ říká k tomu Dragan.
O původu Družstva
Jakkoli si ze všeho neustále dělají legraci a sami sebe, nabízená vína i všechno kolem neustále ironizují, tahle různorodá parta má celkem zajímavé kořeny i zkušenosti s vínem. Dragan Bogdanovió o sobě říká, že kromě prodeje a servisu vína nic jiného neumí, takže mu nezbývá než být hlavním someliérem společnosti Living Venues, pod kterou patří mimo jiné známá restaurace Le terroir. Co si Dragan myslí o víně, si můžete přečíst na jeho blogu Vinojakchces.cz.
Lucie Kohoutová pracovala devět let pro známého dovozce francouzských vín a kromě vína ji baví i jídlo.
Skvěle vaří a o jídle už několik let píše, aktuálně nejčastěji na blog Jidloaradost.cz. Honza Čeřovský je jediný z celé party, který se vínem nikdy neživil, což je paradoxní, protože „na rozdíl od nás ostatních o víně opravdu něco ví a taky na rozdíl od nás je pracovitý“, shodují se ostatní. O tom svědčí mimo jiné jeho blog Jizni-svah.cz, kam Čeřovský pravidelně přidává erudované příspěvky o víně. Táborský patriot Honza Čulík si získal řadu fanoušků během svého působení ve vinném baru Veltlín v pražském Karlíně. Po návratu do Tábora založil vinný bar s penzionem Thir a šíří slávu přírodních vín i mimo hlavní město. Vlastně i mimo Českou republiku, protože se „zná s každým“, a tak na akce Družstva občas neplánovaně přivede lidi od vína, které zrovna potkal, aby se následně ukázalo, že ti chudáci Rakušané možná tak úplně neměli v plánu jet do Prahy, natož rozlévat vlastní vína na nějaké pop-up akci. „Díky Honzovi s námi třeba na první akci rozléval víno Riccardo Marcon, someliér z Nomy a 108, který byl tehdy zrovna v Praze na dovolené, tak jsme ho do toho bez pardonu zatáhli. Je to takový náš neřízenýzahraničníatašé,“ směje se Martin Levý. Ten je druhým aktivním somelierém v Družstvu - tenhle milovník Itálie a neomylný detektor myšiny v cideru pracuje v restauraci La Degustation Bohěme Bourgeoise, opakovaně oceněné michelinskou hvězdou. Šestici uzavírá další člen srbsko-moravského původu Marko Jelič - importér naturálních vín známý pod jménem Winegeek.
V Družstvu má zvláštní úlohu, je jeho oficiální DJ a bez jeho mixážního pultu by družstevní vinné mejdany nebyly zdaleka tak výjimečné. „Každý jsme vlastně dost jiný, neshodneme se často ani v názoru na víno a dokážeme se krásně poslat někam, takže chvílemi je fakt výzva udržet tuhle partu v jednom směru. Ale zároveň to nekorektní peklo společně skvěle funguje a vytváří autentickou energii, která je z toho navenek asi cítit, protože to baví nejen nás, ale zdá se i návštěvníky,“ říká k tomu Lucie Kohoutová. Společná láska k naturálním vínům a party hudba nakonec na akcích Družstva vždy zvítězí nad vinným snobismem a nenávistí.
Prostě mejdan
Sami své akce označují slovem mejdan a mejdan to prostě je. Cílem je totiž vystrčit hlavu nad český vinný mainstream - ochutnat něco nového, poznat odrůdy, o kterých jste třeba v životě neslyšeli, seznámit se s víny, která jsou ve své oblasti původu často známá, ale u nás se o nich v podstatě neví. Víno se rozlévá po jednom decilitru, takže se nejedná o degustační vzorky v pravém slova smyslu.
Za 50 až 100 korun za sklenku tu můžete ochutnat vína, která na lístcích restaurací nenajdete, ve specializovaných vinných barech něco z nich možná a některá si nedáte nikde jinde.
„Na jedné z akcí jsme rozlévali oranžové víno od Winepunku, které už bylo jinak dávno úplně vyprodané, jen jsme zrovna měli štěstí, že vinař Ondra Kopička našel zapomenutý demižon a Lucie se k tomu přimotala.
Nebo těžce dostupný rakouský pet-nat od veleslavného Gut Oggau, který přivezl náš kamarád importér z New Yorku,“ popisuje pestré způsoby, jak nacházejí svá vína, Čeřovský. Vína, která na pop-upech rozlévají, označují za divná nebo náročnější na pochopení. „Rádi bychom nabourali klišé, že přírodní víno rovná se úchylná kalná věc ve sklenici. Naopak, spousta z nich má zcela ,běžné' a přístupné projevy - nalijeme vám pitelnou moravskou růžovku, dobře udělaný falcký riesling nebo klasické rulandské šedé, jen jsou prostě udělaná bez chemie,“ říká k tomu Dragan. To je asi jediné pravidlo, které si Družstvo dává při výběru vín -minimální manipulace s hrozny na vinici i následně s vínem ve sklepě. „Naše vína musejí vznikat maximálně přirozeně, bez průmyslových přifukovačů života a chuti nebo umělých kvasinek, které najdete v konvenčně vyráběných vínech. Přivést širší veřejnost k čistším a poctivým vínům je totiž skutečná mise Družstva, jakkoli ji dovedně skrýváme do atraktivního obalu nevázaného večírku,“ popisuje Marko Jelič. Každý z Družstva vybírá na akci dvě vína, takže je tu šance, že alespoň jedno z tuctu vám bude chutnat. „A když vám to chutnat nebude, můžete jít na klasickou degustaci a poslouchat řeči o dochutích a tříslovinách, my si na to nehrajeme,“ říká Dragan, který klasických degustací dělá několik měsíčně. Tohle je pro něj zábava, ne práce. Není to výdělečný podnik a nikdy asi nebude. A hlavně je to mejdan.
Blízké a zakázané
Zajímalo nás, jak se Družstvu daří přesvědčovat majitele podniků, aby je nechali u sebe pop-up uspořádat. „ Většinou se známe, třeba Kamil Skrbek, majitel Emy, je velký fanoušek naturálních vín a sám je ve svém druhém podniku Café Lounge maximálně podporuje, takže na prvním pop-upu byl s námi a hrozně si to užil, za což mu patří velký dík,“ vysvětluje Kohoutová, „líbíse nám pracovat s lidmi, kteří jsou nám blízcí svou vizí - což je pro mě neformálnost, důraz na kvalitu, radost ze sdílení a zápal pro věc, které převažují nad bazálním počítáním výdělku. I proto do budoucna chystáme další,pop-up mash-ups', třeba s kreativní kuchařkou sítě restauracíAmbiente Janou Bilíkovou a skvělým konceptem Yes & Nemel, kterého je součástí.“ Hned čtrnáct dní po Emě následovala velká akce ve Výletné na Letné, na které Družstvo podpořili zmiňovaní rakouští vinaři, a tentokrát se rozlévala jen vína z Rakouska. Zatím poslední vinný mejdan se konal na konci srpna na palubě Rohan Boat a další proběhne tento týden. Družstvo vybalí degustační sklenky a konzumační karty ve Forbidden Spot v Ústřední budově Elektrických podniků hl. m. Prahy u stanice metra Vltavská. Forbidden Spot je sám o sobě zajímavý projekt. Přes den si tu můžete dát kávu a skvělé jídlo, případně si tu domluvit degustační večeři, která nemá s nabídkou tradičních restaurací nic společného. I proto se sem Družstvo skvěle hodí. Tentokrát nese akce název Forbidden Fruit, protože zakázané ovoce nejlépe chutná a družstevníci slibují, že „ochutnáte vína od vinařů, o kterých jste asi nikdy neslyšeli (a možná ani slyšet nechtěli), z odrůd, které ani my sami neznáme“.
Každopádně to bude zase mejdan, a pokud vás klasické degustace nebaví a víno vás naopak baví moc, Družstvo je projekt, který se vyplatí sledovat. Protože ti, co ho dělají, jsou zapálení, zábavní a o víně toho vědí opravdu hodně.
Hosty nečekala žádná řízená degustace a přednášky o tom, jestli mají ve sklence cítit spíše fialky, mokrou zeminu nebo propocené koňské sedlo. Na to si Družstvo nehraje.
Sami své akce označují slovem mejdan a mejdan to prostě je. Cílem je totiž vystrčit hlavu nad český vinný mainstream – ochutnat něco nového. Každý z Družstva vybírá na akci dvě vína, takže je tu šance, že alespoň jedno z tuctu vám bude chutnat.
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
