Nový premiér Zubkov by se docela hodil i jako dočasný prezident
Západní analytici mocenských poměrů v Moskvě, „kremlologové“, to měli svým způsobem jednodušší za Leonida Brežněva než za Vladimira Putina. V centru jejich pozornosti vždy bývala otázka, kdo by se mohl stát příštím vládcem největší země světa. Před pětadvaceti lety bylo jasné, že není nutné počítat s žádným povinným časovým omezením mandátu šéfa Kremlu. Okruh lidí v tehdejším politbyru, kteří by se mohli stát nástupci, býval omezený. A oficiální sovětská média mlčela. Dnes je i Rusko součástí světa, v němž politici vytvářejí mediální obrazy, kterými se pokoušejí usměrňovat politický vývoj, a třeba i boj o nástupnictví. Ruský prezident Vladimir Putin je v tomto směru určitě zdatný. Je však těžké odhadovat, co má vlastně za lubem.
Řada odborníků předpokládala, že si Putin vybere nového premiéra z řad silných kandidátů na post budoucího vládce Kremlu po prezidentských volbách v březnu příštího roku. Sázka na nepříliš známého bojovníka proti praní špinavých peněz Viktora Zubkova byla překvapením. Není pochyb o tom, že relativně slabá figura v čele vlády znamená pevnější pozici pro samotného Putina v době, kdy se blíží prezidentské i parlamentní volby. V dnešním Rusku se nemá stát to, co bývá vcelku normální třeba ve Spojených státech. Tam už je prezident na konci svého druhého období považován za „chromou kachnu“.
Podle prvních komentářů nikdo příliš neočekával, že by se nový premiér mohl stát také prezidentským kandidátem. Vše nasvědčovalo tomu, že Putin buď odložil volbu svého nástupce, nebo ji zatím nechce zveřejňovat. Tento dojem pak mírně zpochybnil sám Zubkov, když svůj zájem o prezidentský post nevyloučil. Faktem je, že Zubkov by vlastně byl velmi vhodným kandidátem v jedné z variant, o níž se také mluvilo už dříve. Podle tohoto scénáře by si současný prezident vybral „slabého nástupce“, který by se v prezidentské funkci řídil Putinovými instrukcemi. Po čase by se pak třeba vrátil do čela Kremlu i sám Putin, který by po přestávce podle ústavy mohl usilovat o třetí mandát. Jiná varianta, již podle ruských médií potvrzují i některá Putinova slova, spočívá v tom, že premiér Zubkov má zajistit kontinuitu v čele vlády po příchodu nového prezidenta.
Ať tak či onak, Putin ze všech sil bojuje o to, aby Rusko i do budoucna pokračovalo v cestě, kterou se vydal on sám. I když to tak na první pohled nevypadá, suverénně vyhlížející vládce Kremlu to nemusí mít jednoduché. Doby výměny vládců bývaly v Rusku vždy bouřlivé. Známé aféry minulých měsíců včetně různých vražd nasvědčují, že ani tentokrát není klid zaručen. Volba Zubkova jako nového premiéra ukazuje, že prioritou má být nadále boj proti zločinu, který ovšem v Putinově pojetí zahrnuje také ostrý souboj s oligarchy - tedy mocnými muži z éry Borise Jelcina. V tomto ohledu býval Zubkov vždy velmi blízkým spojencem. Nový premiér navíc není představitelem jakékoli kremelské frakce, takže Putin jeho vyzdvižením podle všeho udržuje rovnováhu mezi soupeřícími skupinami.
To, jak je v Rusku složité udržet kontinuitu, ostatně dokládá také příklad Putina. Boris Jelcin si určitě nemyslel, že jím vybraný nástupce tak rázně otočí kormidlem. Terčem Putinova útoku se pak stala nejen jelcinovská oligarchie a anarchie, ale do značné míry také rodící se demokracie. I dnes z řad některých vlivných Rusů zaznívá předpoklad, že rovněž příští prezident nakonec sám vezme vše pevně do svých rukou. Děsí se Putin takového scénáře? Na druhé straně je však evidentní, že Putin má díky velké popularitě i dosavadní centralizaci moci daleko větší šance zachovat si rozhodující vliv po svém odchodu z prezidentské funkce než jeho předchůdci Boris Jelcin či Michail Gorbačov.
Také zahraniční investoři budou sledovat chystanou výměnu hlavy státu v Rusku s velkým zájmem. Je to logické. Kromě snahy o co nejstabilnější předávání kormidla a zachování vlastního postavení v mocenské hierarchii jde Putinovi také o udržení či rozšíření vazeb, které Rusko pojí se světovou kapitalistickou ekonomikou. Putinův Kreml vytvářel velké státní obry typu Gazprom, ale zároveň chtěl, aby se uměli pohybovat v tržních podmínkách. Posun k ještě silnějšímu nacionalismu v Rusku by oproti tomu mohl vést k hospodářské izolaci od vyspělého světa, jak to bylo v dobách Sovětského svazu. Putin navzdory všem oprávněným výtkám ze zahraničí vůči způsobu vládnutí bezpochyby ví, že tudy cesta nevede.
